OBSAH:

ZPRÁVY Z AKCÍ K PASENÍ 2001

Starší příspěvky:

·  Výcviková škola na farmě ve Walesu

·  O pasení v knize Barbary Swann

·  Cviky základní poslušnosti

·  Výběr vhodného štěněte

·  Vzájemná důvěra

·  Jak jste to uhodl (vtip)

·  Českým ovčákům pomohou border collie ze Skotska

·  Borderek z pracovních linií je u nás více

·  Pracovní linie

·  Školení ovčáků a zkoušky vloh na Kosti

·  Britský chov pracovních linií psů

·  Ovce v Šárce

·  Vtipy

·  Kniha kolie a šeltie nakladatelství Vašut

·  České border collie na agrokomplexu v Nitře

·  Pejskové na serveru

·  Vtipy

·  Psí úsměv

·  O psí duši

·  Psi v lásce nikdy nelžou

·  Halové mistrovství v ovládání ovčáckých psů

·  Borderky se předváděly chovatelům ovcí i skotu

·  Chce pást i na Evropě

·  První Čech, který vlastnil borderku

·  Vtipy o borderkách

·  Rozdíly mezi psem ovčáckým, pasteveckým a honáckým


PASENÍ SE PSY V ROCE 2000 V ČR

Největším impulsem pro oživení tradice používání ovčáckých psů u stád a organizování soutěží v pasení ovcí bylo u nás bezesporu založení klubu border collií (BCCCZ). Jeho členové se začali více zajímat o využití border collií k účelu, kterému po staletí původně sloužily. Pár nadšenců, majitelů borderek, kteří byli zároveň i členy Svazu chovatelů ovcí a koz v ČR (SCHOK), se domluvilo a na únorovém dvoudenním setkání ovčáků v Seči při SCHOK založilo Českou asociaci pro pracovní ovčácké psy (má zkratku CSDA = Czech Sheep Dog Association). Obě organizace, CSDA a BCCCZ, pak v roce 2000 spolupracovaly při organizování různých akcí, které měly za úkol ukázat širší veřejnosti jak zajímavá a důležitá je práce s ovčáckým psem při manipulaci se zvířaty a podnítit zájem o tento způsob pracovního využití ovčáckých psů. To se snad podařilo. Navázali jsme také kontakty s mnoha evropskými organizacemi pro chov a práci s border colliemi. Různé aktuální informace se dozvídáme z jejich internetových stránek nebo ze zpravodajů, které nám některé z nich posílají.
Nyní tedy blíže k akcím, které se nám povedlo uspořádat v minulém období. O některých jsme vás již v Borderholicu informovali.
První, co bylo pro organizování zkoušek v ovládání ovčáckých psů při pasení a pro organizování soutěží v této kynologické disciplíně u nás nutné udělat, bylo zpracování a schválení oficiálního řádu. Jeho plné znění najdete v tomto zpravodaji. Pak bylo nutné vyškolit instruktory a rozhodčí. Aby hned od počátku byla kvalita zaručena, jako školitele jsme pozvali mistra světa a trojnásobného mistra Evropy Holanďana Serge van der Zweepa. Školení za účasti asi dvaceti zájemců proběhlo ve dnech 14.-16. dubna roku 2000 v blízkosti hradu Kost (poblíž Sobotky). Hodně se o tom v oficiálním tisku i ve zpravodajích BCCCZ a CSDA psalo, v tomto čísle uveřejňujeme některé postřehy Serge van der Zweepa.
Uspořádali jsme také zájezd na ME v pasení ovcí do Švýcarska. Byla to úžasná podívaná, přivezli jsme si mnoho nových zkušeností a poznatků. Natočili jsme videozáznam a napsali o tom do několika časopisů. Historicky první zkoušky v ovládání ovčáckých psů při pasení na území České republiky, které byly uznány Českou kynologickou organizací (ČMKU), proběhly v Praze Letňanech při mezinárodním veletrhu PragaAgro. Nyní budeme usilovat o to, aby zkoušky v ČR byly uznávány i organizací ISDS. Hlavně se ale budeme snažit vytvářet podmínky pro organizování zkoušek dalších, na které by se se svými psy hlásili i ti, kteří pasení ovcí nedělají jen jako sport, ale pes jim u stáda skutečně pomáhá. Budeme podporovat každého, kdo by se chtěl a dokázal uplatnit v soutěži v pasení ovcí i na mezinárodním poli. Poslední den třídenní akce v Letňanech se mohli účastníci i diváci osobně seznámit s Michalem Hrdličkou, Čechem žijícím dlouhodobě v Austrálii (v Borderholicu jsme již o něm psali) Pro nás je zajímavé jeho nynější zaměstnání (cvičitel psů pro práci s ovcemi a dobytkem), a také to, že je teď v Česku na dlouhodobější návštěvě své rodiny, a že se nám bude snažit pomoci. Jak, o tom se dozvíte dále.
Taky jsme se zúčastnili odborného semináře SCHOK v Seči. Do odpoledního programu prvního dne bylo zařazeno i setkání příznivců naší ovčácké asociace pro práci s ovčáckými psy. Promítali jsme zde jednak video z Kontinentálního mistrovství Evropy ve Švýcarsku (z této akce máme 2,5 hodinový záznam), jednak video z výcviku psů a soutěží v pasení z Austrálie (k tomu hezky hovořil Michal Hrdlička, který do Seče rovněž přijel). Druhý den školení byly do programu zařazeny dvě přednášky o ovčáckých psech, jedna moje, druhá Michala Hrdličky. Zejména ta všechny v sále velmi zaujala.
Již na Seči byla inzerována i další akce, školení zájemců o výcvik v pasení ovcí, které vedl Michal Hrdlička. Bylo třídenní (17.-19.11.), opět na Kosti. Zúčastnilo se ho 15 majitelů border collií z ČR i se svými psy. Bylo to super. Počasí nám přálo, celé 3 dny nepršelo, sníh ještě nebyl. Michal Hrdlička umí nejen zajímavě vyprávět, ale také něco ukázat. Není divu, když v Austrálii vycvičil desítky psů. Jeho metody byly občas pro nás nové a překvapivé. Navázaná spolupráce s ním jistě posune práci se psem u nás o velký krok vpřed.
Velkým přínosem pro rozvoj pasení se psy je importování border collií z pracovních linií z různých zemí světa. O nových třech importovaných psech z linií ISDS (International Sheep Dog Society) dovezených z Velké Británie jsme už v Borderholicu psali. V roce 2000 k nám však bylo importováno "čistých" ISDS psů, pokud mám správné informace, celkem osm. Z čistých pracovních linií ISDS, a linií, kdy se ISDS vyskytuje u některého z předků, je i několik dalších border collií přivezených k nám již dříve. Nelze se však orientovat jen podle označení ISDS, to jsou linie z Velké Británie. V jiných státech může být označení pracovních linií odlišné. Proto je třeba se při výběru štěněte pro výcvik v pasení orientovat i podle toho, zda některý z předků byl nebo nebyl využíván při pasení ovcí, a zda má nebo nemá záznamy o úspěchu na zkoušce nebo soutěži Sheep Dog Herding Test nebo Trial.

Radko Loučka


Obsah


ČESKÁ ASOCIACE OVČÁCKÝCH PSŮ

Česká asociace ovčáckých psů byla založena v Seči dne 26.2.2000 jako jeden z klubů Svazu chovatelů ovcí a koz v ČR (SCHOK). Z důvodu potřeby lepší komunikace se světem má anglickou zkratku CSDA (Czech Sheep Dog Association). Jejími hlavními úkoly jsou:
- zabývat se využitím psů pro práci se zvířaty se zaměřením na podporu upevnění genetických dispozic psů pro pasení (nezabývat se však evidencí a chovem těchto psů, to u jednotlivých plemen dělají samostatné kynologické organizace),
- informovat členy SCHOK i širokou veřejnost o využití ovčáckých psů pro práci s hospodářskými zvířaty u nás i v zahraničí,
- podílet se na pořádání akcí v ovládání ovčáckých psů (zkoušek, soutěží, ukázek, školení), připravovat instruktory výcviku a rozhodčí pro zkoušky a soutěže v pasení,
- spolupracovat s jinými ovčáckými a kynologickými organizacemi v zahraničí.
CSDA má Internetové stránky na adrese http://www.schok.cz/CESKY/index3.html, informace o tom, co se ve světě a u nás v této oblasti děje a jak má výcvik psů v pasení ovcí vypadat, jsou pravidelně zveřejňovány také na stránkách Zpravodaje SCHOK, v Borderholicu a v mnoha jiných zpravodajích a časopisech.

JAK SE PŘIHLÁSIT DO CSDA?

Česká asociace ovčáckých psů působí jako jeden z klubů Svazu chovatelů ovcí a koz v ČR (SCHOK). Prostřednictvím SCHOK můžete být členem nejen CSDA, ale i několika jeho specializovaných klubů na chov ovcí a koz (ročně se platí jen jeden základní členský poplatek). Působit můžete v několika klubech SCHOK. Nejprve je nutné zaplatit roční příspěvek 300 Kč (usnesení předsednictva Svazu ze dne 12.12.2000, týká se všech chovatelů bez ohledu na velikost chovu a právní formu). Vyplněnou přihlášku (na které vyznačíte, že chcete působit v CSDA) s připojeným dokladem o zaplacení ročního příspěvku poslat na adresu:
Svazu chovatelů ovcí a koz v ČR
areál VFU, Palackého 1-3, 612 42 Brno
tel./fax 05 41243481, mobil 0603 570489, E-mail: schok@atlas.cz
To je vše. Nejméně čtyřikrát dvakrát ročně pak dostanete zpravodaj SCHOK, kde jsou informace i o aktivitách CSDA a můžete se zúčastňovat všech akcí pořádaných SCHOK, a to nejen kynologických.
Příspěvky 2001 a předplatné Zpravodaje Svazu SCHOK Zpravodaj je určen členům Svazu. Dostávají jej poštou na základě zaplacení členských příspěvků. Výše ročního členského příspěvku 300 Kč je podle rozhodnutí předsednictva Svazu z 12.12.2000 bez ohledu na postavení člena a množství chovaných zvířat. Příspěvky lze zaplatit složenkou (přiloženou k prvnímu číslu roku 2001), na kterou doplníte částku (pokud jste již zaplatili 100 Kč doplaťte rozdíl) nebo je poukázat na účet u Union banky 17151489/3400 (variabilní symbol použijte z poukázky).
První číslo Zpravodaje SCHOK zasílá i chovatelům, kteří nejsou jeho členy, kterým chce členství nabídnout. Členům bude zasílán Zpravodaj, který vychází čtvrtletně a vedle odborných článků chovatelské a veterinární tématiky aktuálně informuje chovatele o odbytu, nákupních trzích, výstavách a dalších chovatelských akcích. Člen získává slevy na akcích pořádaných Svazem např. na školeních a konferencích, odborných zájezdech apod. Svaz Vám pomůže zprostředkovat odbyt Vašich produktů, zejména jatečných jehňat a kůzlat a nákup chovného materiálu prostřednictvím odbytových organizací OVEKO a.s. a družstva ROMNEY.
Do Svazu se mohou přihlásit všichni, kteří souhlasí s jeho zaměřením a činností, jsou chovatelé nebo příznivci chovu ovcí a koz. Členy mohou být fyzické i právnické osoby, naše i zahraniční. Pokud by jste se chtěli stát členy našeho Svazu, zaplaťte členský příspěvek, vyplňte přiloženou přihlášku a zašlete ji na naši adresu.


Přihláška do Svazu chovatelů ovcí a koz v ČR


Obsah


JAK SE PŘIHLÁSIT NA AKCI ZAMĚŘENOU NA PASENÍ?

KDE získat propozice a přihlášku:
- požádat o ně pořadatele akce nebo na adrese:
Ing. Radko Loučka, CSc., U Svodnice 105, 104 00 Praha 10
tel. 02 67711253 domů, 02 67711747 do práce, 0603 888362,
fax: 02 67711448, E-mail: loucka@vuzv.cz
KOLIK a jak zaplatit:
- za účast na zkoušce ZVOP nebo ZPOP se pro členy BCCCZ nebo CSDA platí většinou jednotný poplatek 200 Kč (pro ostatní dvojnásobek),
- poplatek je splatný u prezence (tam se lze také většinou přihlásit do klubu).
KDY je uzávěrka přihlášek:
- většinou 14 dní před konáním akce, u přihlášených později bývá poplatek o 25 % vyšší, u přihlášených na místě o 50 % vyšší.
KOMU poslat přihlášku, případně poplatek:
- pořadateli akce, který by měl být vyznačen na propozicích.


UNIVERZÁLNÍ PŘIHLÁŠKA NA AKCI V PASENÍ


Obsah


PŘEHLEDY O VÝSLEDCÍCH ZKOUŠEK A SOUTĚŽÍ

Seznam psů s úspěšně složenými zkouškami ZVOP

ZVOP, Litomyšl, 18.9.1999, rozhodčí: R. Loučka

Jméno psa

Narozen

Tet. číslo

Pohlaví

Plemeno

Canny Akumulator

21.8.97

79

pes

border collie

Dance Akumulator

17.5.98

96

fena

border collie

Dynamit Akumulator

17.5.98

95

pes

border collie

Etna Akumulator

25.10.98

131

fena

border collie

ZVOP, Dobšice, 15.4.2000, rozhodčí: Serge van der Zweep (Holandsko) a R. Loučka

Anys Ayky CS

16.1.98

144

pes

border collie

Asia Te Pito O Te Henua

10.7.98

SPKP 8

fena

border collie

Brix Te Pito O Te Henua

22.3.99

SPKP 10

pes

border collie

Dorith Bohemia Älké

3.4.97

68

fena

border collie

Energy Akumulator

25.10.98

130

fena

border collie

Eton Bohemia Alké

1.5.98

92

pes

border collie

Florey Bohemia Alké

17.5.98

104

fena

border collie

Fly Akumulator

3.3.99

152

fena

border collie

Frankie Akumulator

3.3.99

150

pes

border collie

Highland Dreamer

15.11.94

26

pes

border collie

Imagineer Now or Never

14.10.98

2

fena

australský ovčák

Mouse di Cambiano

3.12.98

174

pes

border collie

Su Lucky

7.9.95

47

fena

border collie

ZVOP, Praha Letňany, 19.-21.10.2000, rozhodčí: M. Koško, S. Sochorová, M. Slunéčko

Amaretto Choco Sentikki

97

605050

pes

australský ovčák

Crazy Cassandra Vorés

96

1

fena

australský ovčák

Colette Lady Domikar

97

39

fena

pumi

Eager Bohemia Alké

98

89

pes

border collie

Hooper Black Černý faun

95

1412

pes

bearded collie

Alvin Od Stříbřeckých rybníků

99

159

pes

border collie

 

Seznam psů, kteří úspěšně absolvovali zkoušky ZPOP

ZPOP1, Praha Letňany, 20.10.2000, rozhodčí: S. Sochorová

Etna Akumulator

CMKU/BOC/131/98/00

fena

border collie

98 b.

výborně

Frankie Akumulator

CMKU/BOC/150/99/00

pes

border collie

100 b.

výborně

ZPOP1, Praha Letňany, 2110.2000, rozhodčí: M. Slunéčko

Mouse di Cambiano

CMKU/BOC/174/-99/00

pes

border collie

93 b.

výborně

Lucky Su

CMKU/BOC/47/-96/95

fena

border collie

78 b.

velmi dobře

ZPOP2, Praha Letňany, 2110.2000, rozhodčí: M. Slunéčko

Frankie Akumulator

CMKU/BOC/150/99/00

pes

border collie

86 b.

velmi dobře

 

Výsledky soutěže TRIAL

Soutěž PragaAgro 2000, Praha Letňany, 20.10.2000, rozhodčí: S. Sochorová

1. místo

Frankie Akumulator

CMKU/BOC/150/99/00

pes

border collie

 

2. místo

Etna Akumulator

CMKU/BOC/131/98/00

fena

border collie

 

3. místo

Canny Akumulator

CMKU/BOC/79/00

pes

border collie

 

4. místo

Lucky Su

CMKU/BOC/47/-96/95

fena

border collie

 

5. místo

Fly Akumulator

CMKU/BOC/157/99

fena

border collie

 


Obsah


SOUPISKA ROZHODČÍCH A INSTRUKTORŮ CSDA

Rozhodčí pro zkoušky a soutěže ovčáckých psů

Brunclík Martin

26.6.1970

Poznaňská 433, 180 00 Praha 8

Brunclíková Věra

27.12.1969

Poznaňská 433, 180 00 Praha 8

Koško Miroslav

13.10.1962

Podkost 57, 507 45 Mladějov v Čechách

Loučka Radko

29.11.1952

U Svodnice 105, 104 00 Praha 10

Procházková Vendula

25.1.1978

Lhůta 47, 566 01 Vysoké Mýto

Slunéčko Milan

10.4.1961

Pelešany 67, 511 01 Turnov

Sochorová Simona

9.2.1967

Rokytná 39/1, 103 00 Praha 10

Zadrobílek Jiří

2.3.1973

Borovnička E72, 54475 Mostek

Instruktoři výcviku ovčáckých psů

Brunclík Martin

26.6.1970

Poznaňská 433, 180 00 Praha 8

Brunclíková Věra

27.12.1969

Poznaňská 433, 180 00 Praha 8

Hála Jan

9.4.1977

Kuchařík 2, 252 27 Třebotov

Koško Miroslav

13.10.1962

Podkost 57, 507 45 Mladějov v Čechách

Krejčí Michal

7.3.1957

Lomená 113, 251 64 Mnichovice

Loučka Radko

29.11.1952

U Svodnice 105, 104 00 Praha 10

Procházková Vendula

25.1.1978

Lhůta 47, 566 01 Vysoké Mýto

Slunéčko Milan

10.4.1961

Pelešany 67, 511 01 Turnov

Sochorová Simona

9.2.1967

Rokytná 39/1, 103 00 Praha 10

Zadrobílek Jiří

2.3.1973

Borovnička E72, 54475 Mostek


Obsah


INTERNATIONAL SHEEP DOG SOCIETY

The International Sheepdog Society (ISDS) je organizace ve Velké Británii, která se zabývá výcvikem a chovem pracovních ovčáckých psů (nejen border colliemi, ale téměř výhradně border colliemi), organizuje mnoho soutěží v pasení ovcí nazývaných trial, dokonce organizuje i aukce psů pracovních linií (není výjimkou, že border collie, která již umí pást, se na nich prodává za tisíc nebo dva tisíce liber). Cílem této organizace je udržet, ochránit a rozvinout schopnosti pracovních ovčáckých psů (border collií) především stimulací ovčáků v zájmu o lepší management stáda zlepšením kvality jejich psů. Její práce je zaměřena také na hlídání výskytu nežádoucích vlastností, které by mohly mít vliv na kvalitu práce, tedy například atrofie oční rohovky. ISDS byla založena v roce 1906, tedy 33 let po uskutečnění první soutěže v ovládání ovčáckého psa při pasení ovcí (ta se konala v roce l873 v Bala, v Severním Walesu). V roce 1906 byly podle nově vytvořených pravidel, které jen v malých obměnách platí dodnes, uspořádána první soutěž v Gullane ve Skotsku. Pak již, kromě válečných let, se soutěže v pasení pořádaly pod hlavičkou ISDS každý rok (i na Evropském kontinentě se však konaly soutěže v pasení ovcí. Nejstarší dochované záznamy jsou z roku 1892 z Belgie).
ISDS vede vlastní plemennou knihu "Stud book" (byla sice založena až v roce 1955, ale rodokmen některých psů v ní sahá až do začátku roku 1900), ve které mohou být zapsáni jen psi a feny, jejichž rodiče jsou vedeni v plemenné knize ISDS nebo v soutěžích dostatečně prokázali, že umí pást. Další podmínkou pro zapsání do evidence této knihy je negativní výsledek testu na dědičnou oční chorobu. Mezi anglickým Kennel klubem a ISDS existuje dohoda, která zaručuje, že psi z registru ISDS mohou získat i registr Kennel klubu, opačně to však nejde.
ISDS má více než šest tisíc členů v mnoha zemích celého světa (i např. v Jihoafrické republice, v některých zemích středního východu nebo Japonsku), především se však zaměřuje na pomoc farmářům z Velké Británie. Vydává vlastní zpravodaj, který vychází jako měsíčník. Roční členský příspěvek v ISDS je 15 Liber, důchodci platí 9 Liber (k tomu je nutné připočítat vstupní poplatek 8 Liber), celoživotní členství přijde na 200 Liber. Adresa na ISDS je: Chesham House, 47 Bromhad Road, Bedford MK40 2AA, Velká Británie, tel. 01234-352672. Každoročně ISDS pořádá čtyři Národní mistrovství border kolií, a to v Anglii, Skotsku, Irsku a Walesu, sezóna vrcholí Mezinárodním mistrovstvím, které se koná střídavě v Anglii, Skotsku a Walesu. Regule těchto soutěží jsou následující. K tomu, aby se pes mohl kvalifikovat na Národní zkoušky, musí být nejprve zapsán do plemenné knihy společnosti, a to před 1. červnem toho roku, kdy se koná závod. Patnáct nejvýše oceněných psů z národních soutěží v Anglii, Skotsku a Walesu a osm psů s nejvyšším počtem bodů z irské soutěže postupuje přímo do týmu Mezinárodního mistrovství.
Mezinárodní mistrovství - International Trials - trvá tři dny a koná se v podmínkách co nejpodobnějším těm, v nichž ovčácký mistr a jeho pes pracují v horách.
Kvalifikace probíhá na trati shodné s podmínkami národních soutěží. Ve vzdálenosti asi 360 metrů od ovčáckého mistra a jeho psa je vypuštěno pět ovcí. Pes je vyzván, aby přivedl ovce a vyrazí na široký "oběh"; smyslem tzv. "širokého" oběhu, tedy po vnější straně prostoru, je to, aby se pobíhající ovce stáhly k jeho středu a do hlavního stáda, a aby se k němu snadno a rychle připojily i všechny zbloudilé ovce. Kdyby totiž vyběhl proti ovcím přímo, mohlo by to způsobit ještě větší vzdálení zbloudilých ovcí od stáda. Po oběhu celého prostoru přechází pes klidně za stádo a chvilku počká, až se ovce zklidní, usadí. Pak se k nim přiblíží, "zdvihne" je směrem k ovčákovi a pak je k němu vede co možná nejpřímější cestou. V okamžiku, kdy se ovce dostanou k ovčákovi, je shánění ukončeno.
Poté dává ovčák psovi povel, aby převedl ovce kolem něho a řídil je směrem k bráně vzdálené asi 140 metrů. Brána sestává ze dvou překážek postavených asi 6,5 metru. Když ovce projdou bránou, pes musí stádo "otočit" a provést je podobnou překážkou, také asi 140 metrů vzdálenou. Ovce "obrátí" ještě jednou k ovčákovi a dovede je do vyznačeného (například hromádkami písku) kruhu o průměru 37 metrů, zvaného "oddělovací" kruh. Zde ovčák a pes společně oddělí dvě ovce z pěti. Dvě z těchto pěti jsou označeny červeným obojkem a tři zůstanou bez označení. Kterékoli dvě z těchto neoznačených ovcí pes oddělí a kontroluje.
Jakmile jsou všechny tyto úkoly splněny a ovce jsou opět pohromadě, postoupí ovčácký mistr k ohradě o rozměrech 2,7 x 1,8 metru, jejíž jedna strana je zavěšena v podobě brány. Tato brána je otevřená a je zajištěna lanem dlouhým 1,8 metru. Úkolem psa v této chvíli je přivést ovce do ohrady. Ovčák zůstává stát u brány a drží v ruce konec lana zajištujícího bránu, aby se ujistil, že pes vykonal hlavní část práce. Jakmile jsou ovce v ohradě a promíseny, pes je převede zpět do oddělovacího kruhu a tam jednu odloučí. Tentokrát to musí být jedna ze dvou ovcí označených obojkem. Celý tento pracovní úkol musí být splněn do 15 minut.
Třetí den závodů pak patnáct psů s nejvyšším počtem dosažených bodů soutěží o nejvyšší titul. Pracovní prostor je rozšířen na 730 metrů a počet ovcí zvýšen na dvě stáda po deseti kusech. Pes musí podle pokynu ovčáka vyběhnout po pravé či levé straně prostoru a sehnat první stádo, provést je bránou vytvořenou z překážek a vrátit se druhou stranou, aby sehnal další skupinu ovcí. Obě stáda pak musí spojit a přivést všechny ovce k ovčákovi. Pak společně s ovčákem přejde do oddělovacího kruhu, kde od stáda oddělí patnáct neoznačených ovcí. Dalších pět označených ovcí převede do ohrady. Oddělování jedné ovce se nepředvádí; celkový časový limit pro výkon je 30 minut.
Rozhodčí ISDS hodnotí jen praktické pracovní schopnosti border kolie a jejího psovoda, negativně se staví k tomu, když se někdo v průběhu soutěže snaží o předvedení nepřirozených cirkusových kousků. "Ztrátové" body se udělují za každou jednotlivou část celé práce, tedy za běh a zdvihnutí stáda, za přechod, za řízení ovcí, za jejich oddělování, převádění do ohrady a vyčleňování jednotlivé ovce, celkově pak záleží i na způsobu práce ovčáckého psa a na tom, jak plní povely ovčáka. Například pes, který řídí pohyb ovcí pevně a klidně, bez přílišných povelů, ale naneštěstí mimo bránu, může získat více bodů než ten pes, který sice projde bránou, ale zbytečně honí ovce sem a tam a k práci potřebuje množství povelů.
Kromě soutěží, v nichž pracuje pouze jeden ovčácký pes, se vypisují i soutěže pro pár, tedy pro společnou práci dvou psů. Této kategorii se říká "brace". Psi v této třídě podávají výkon ve stejném prostoru jako samostatně pracující psi, jen s tou výjimkou, že pracují s deseti ovcemi a je na nich požadováno, aby do ohrady umístili dvě skupiny po pěti ovcích z opačných stran pole. Ohrada je otevřena pouze na 1,5 metru a není zde brána. Pes, který dovedl ovce do ohrady jako první, zůstává u ohrady, ovčák a druhý pes odvádí zbylých pět ovcí do jiné ohrady.
Podle obdobných pravidel se soutěží i v ostatních státech Evropy (tam soutěže vrcholí tzv. Kontinentálním mistrovstvím, v roce 2001 již bude sedmnácté, a to ve Francii), ale i jinde ve světě. Ostatní soutěže jsou ve Velké Británii i jinde ve světě pořádány v různých modifikacích a většinou i v několika výkonnostních kategoriích. Zvláště oblíbené (i pro televizní štáby BBC) jsou soutěže pro začátečníky typu novice/novice (pes i psovod jsou nováčci), nebo novice/senior (jeden z dvojice pes/psovod je nováček).


Obsah


DALŠÍ EVROPSKÉ ORGANIZACE

Rakouská společnost pro práci s ovčáckými psy (ASDS)
ASDS byla založena s cílem ulehčit práci rakouských ovčáků využitím vycvičených ovčáckých psů u stád ovcí, dobytka, ale i drůbeže. Podporuje mimo jiné výuku o ovčáckých psech na školách a organizování výcvikových kurzů, které vedou odborníci z praxe. Dalším těžištěm práce svazu je poradenská činnost, zájemci dostanou informace ze všech oborů výcviku. Pod hlavičkou ASDS jsou pořádány soutěže ovčáckých psů (trialy) již od roku 1991, každoročně vzbuzují velký zájem diváků. Soutěžení dále prohlubuje a podporuje známost a oblíbenost tohoto plemene. Svazem jsou organizovány trialy ve třech výkonnostních třídách, mohou si při nich změřit síly místní i zahraniční účastníci. V loňském roce ASDS uspořádala 3 mezinárodní soutěže a zorganizovala stejný počet výcvikových kurzů. V roce 1998 bylo v Rakousku kontinentální mistrovství Evropy.
Kontaktní adresa je: Austria Sheep Dog Society (ASDS)
Ingrid a Willi Klaffl, Promenadensiedlung 42, A - 3550 Langenlois
tel/fax: 0043/2734/4186, e-mail: ovis.calis@aon.at , magic.border@magnet.at

Německá společnost pro práci s ovčáckými psy (ABCD)
V SRN je ABCD velmi aktivní, má téměř 500 členů, většinou aktivních závodníků s border colliemi. Vydávají ročně pět čísel vlastního zpravodaje. V roce 2000 uspořádali 20 mezinárodních trialů (z toho více než polovina byla dvoudenních) a 10 výcvikových kurzů (rovněž dvoudenních). Účast na trialu představuje pro jeden soutěžící tým zhruba 50 DM, na semináři 100 DM na den. Kontinentální mistrovství Evropy pořádalo SRN v roce 1999.
Kontaktní adresa je: Arbeitsgemeinschaft Border Collie Deutschland e. V. (ABCD)
Katja Rupel, Lindenstr. 33, 61209 Echzell, SRN
Tel. 06008-918866, fax 06008-918867, e-mail: katy.reichelsheim@t-online.de
Horst Ludwig,Im Sand 3b.,35282 Rauschenberg, SRN,

Italská společnost pro práci s ovčáckými psy (ISDA)
Ačkoliv v Itálii je několik ve světě velmi známých chovatelů border collií, a dá se říci, že chov je na vysoké úrovni, v soutěžích v pasení se Italové zatím na předních místech neumísťují. Možná i proto se zatím soustřeďují na začátečníky. Pořádají pro ně kurzy a "Testy způsobilosti pro práci ovčáckých psů". Soutěží se ve třech výkonnostních třídách. První třída je pro nezkušené psy a jejich psovody, měla by ukázat přírodní potenciál psů, jejich "docility" (to, co již umí) a schopnosti učit se. Více než soutěž je tato třída možností prověřit si za pomoci rozhodčího, který dobře zná psy a ovce, jak pes umí udělat outrun, lift a fetch (a to s jakoukoliv pomocí psovoda), balance, a jak umí ovce nahnat do košáru. Rozhodčímu je dovoleno jít s ovčákem a přitom mu udílet rady. U druhé a třetí třídy se zvyšuje obtížnost. Parkur bývá sestaven rozhodčím po prohlídce místa soutěže (mohou se využít i překážky v terénu). Soutěže jsou otevřeny psům bez rozdílu věku. Když je pes starší dvou let, musí předložit veterinární protokol s vyšetřením očí s negativním nálezem PRA a CEA. Vstupní poplatek je 50.000 Lir, platí se při prezenci.
Kontaktní adresa je: Italian Sheep Dog Association (ISDA)
Carla Dolzani, Via Giovanni a Prato 24-38100 Trento, Italy
Tel.: 0039 461-910770, 0039-462-230636, mobil 0039-368-3649001

Švýcarská společnost pro práci s ovčáckými psy (SSDS)
Podmínkou účasti na všech oficiálních závodech SSDS je úspěšné složení testu práce. Minimální věk psa pro účast na soutěži je 12 měsíců. Cílem testu je posoudit práci a stupeň vyškolení psa odděleně od jeho vloh. Pracuje se s 15-20 ovcemi. Psovod se psem má projít parkurem, který je podobný parkuru trial třídy 1. Nejprve má pes ovce klidně vyhnat z košáru, před košárem je zastavit a košár zavřít. Následuje řízený doprovod stáda a posléze stabilizace ovcí (uklidnění, zapasení) na vhodném místě, pes zůstane v pozici 12 hodin a to do doby než dá rozhodčí znamení. Pak se psovod se psem vzdálí asi 50-75 m od stáda. Po povelu psovoda pes stádo vyhledá, to musí být provedeno dostatečným obloukem. Po přiblížení a převzetí stáda pes přivede stádo k ovčákovi a pak je zažene do košáru. Člen SSDS platí 80 (nečlen 150) fr. za psa.
Ve Švýcarsku se běžně soutěží podle řádu ISDS ve třech výkonnostních třídách, v kategorii "brace" (se dvěma psy) a v tzv. francouzském parkuru. Třetí výkonnostní třídu má složeno již téměř 50 psů. Je zde pořádán pohár, do kterého je ročně zařazováno 20 trialů. Rozhodčí jsou dva, jeden oficiální, druhý z řad zkušených psovodů - ovčáků.
Ovčáci ve Švýcarsku jsou o dění kolem pasení informováni prostřednictvím klubového zpravodaje "Kurier der Hutehunde", který vychází 4x ročně, a specializovaného časopisu pro ovčáky "Forum", který vychází 12x ročně.
Kontaktní adresa je: SSDS
URS IMHOF, FURKASTR. 63, 3904 NATERS, SCHWEIZ
marcel.straessler@tcnet.ch,
dominik martymarty-huser.furli@bluewin.ch

Francouzská společnost pro práci s ovčáckými psy
Francie je tradičně na světové špičce téměř ve všech kynologických disciplinách, je tomu tak i v práci s ovčáckými psy u stád ovcí a dobytka. Má mnoho krajových klubů zabývajících se výcvikem psů a soutěžením v pasení ovcí. Soutěží se nejen podle anglického, ale i francouzského způsobu. FSDA pořádá v roce 2001 kontinentální ME v Ramboullier.
Kontaktní adresa: (zatím nemám)

Holandská a Belgická společnost pro práci s ovčáckými psy
Tyto dvě společnosti pracují ve velmi těsné spolupráci. Dokonce společně pořádají několik mezinárodních soutěží, nejznámější z nich je Dutch Open na parkurech třetí výkonnostní třídy, která trvá plných 6 dní. V loňském roce se na ni přihlásilo více než 60 ovčáků z mnoha zemí Evropy. Na adrese: www.primenet.com/~joell/ahba/trial/trials.html se můžete dozvědět, že v Belgii se v květnu 1892 konalo první Kontinentální mistrovství v pasení ovcí.
Kontaktní adresa na dánský klub je: Dutch Sheep Dog Association (DSDA)
"Holandsko" zweep@worldonline.nl ,
Kontaktní adresa na belgický klub je: Working Sheepdogs Belgium (WSDB)
"Houben, Ronny" ronny.houben@bvdmc.com, "Belgie" rho@bvdmc.com,

Dánská společnost pro práci s ovčáckými psy (DSDS)
Danish Sheepdog Society není klub pouze pro Border collie, ale pro všechna plemena používaná pro práci se zvířaty. Nemají oficiální rozhodčí, delegují ty, kteří měli v minulosti úspěchy na soutěžích.
Kontaktní adresa je: Danish Sheepdog Society (DSDS)
F. B. Petersen (secretary), Gammelbyvej 16, Sedover, DK - 7182 Bredsten, Denmark
Tel/fax +45 75 88 34 68, Finn.b.Petersen@mail.tele.dk

Finská a maďarská společnost pro práci s ovčáckými psy
Ve Finsku, které je, stejně jako Holandsko, převážně rovinaté, je chov ovcí s využitím psů pro jejich ovládání velmi oblíbené. Zatím však s nimi nemáme spojení. Hungary Herding Dog Association (HHDA) byla založena v roce 1974. Nesídlí však v Maďarsku, ale ve Finsku, je součástí Finnish Kennel Club (FKC) a zabývá se hlavně chovem a využitím maďarských národních plemen psů jako komondor, kuvasz, mudi, puli a pumi. Chov a využití borderek se v Maďarsku řídí HBCC.
Kontaktní adresa na FKC a HHDA je: Leena.laitineen@pp.inet.fi
Kontaktní adresa na HBCC je: Daniel Szollosi-Nagy, dunee@freemail.hu

Polsko
V Polsku ještě není založen ani klub pro práci s ovčáckými psy, ani klub pro BC, přesto mám dva kontakty: Tomáš Petzold "STL Katowice Oddzial" ko@stlsa.com.pl
Ludwig Schuette lschuette@infonet.wroc.pl

Norsko, Švédsko
Víme, že i v těchto zemích mají společnosti pro práci s ovčáckými psy a také vynikající psy (svědčí o tom například úspěchy na 16. Kontinentálním mistrovství v roce 2000), ale nemáme na ně zatím kontakt.


Obsah


MAJÍ CHARAKTERISTICKÉ VLOHY

Border collie mohou mít vlastnosti, které, jsou li správně rozvíjeny, je předurčují býti jedničkou v pasení ovcí, tak silně a v tak úzké vzájemné vazbě se neprojevují u žádných jiných plemen psů.

Zaujetí pro práci
Práce je pro borderky důležitější než mnoho jiných vjemů, možná se dá i říci, než jakýkoli jiný vjem. Úžasné zaujetí, soustředění, vyvíjení neustálého tlaku a jakýsi magnetismus (vytvoření a udržení pevného pouta vzorce pes-stádo-pán po celou dobu práce) je u nich výsledkem tvrdé selekce zaměřené pouze na pracovní stránku. Jsou to psi, o kterých téměř všichni lidé, kteří měli možnost s nimi pracovat, říkají, že jsou "workholici", že milují práci, že vydrží přesně, dlouho a neúnavně pracovat mnoho hodin, a s velkou chutí.
Potřeba vyhovět svému pánovi
Border collie jsou velmi vázány na člověka, ne však pouze na jednoho, dokáží poslouchat každého, kdo to s nimi umí. Snaží se mu vyhovět rychle a za všech okolností. Dychtivě čekají na nějaký povel.
Snadná ovladatelnost i na velkou vzdálenost
Cvičené border collie zvládnou přihánět ovce i ze vzdálenosti vyšší než půl kilometru. To již jsou slyšet jen povely píšťalkou, přesto tito psi na každé zapísknutí ihned zareagují podle toho, co který povel znamená.
Ovlivňování zvířat pohledem a držením těla
Na ovci, ale i třeba na krávu nebo kachnu, kterou chce například zahnat, se bez jakéhokoli hlasového projevu, v typickém přikrčeném postoji s dopředu nataženým krkem, border collie upřeně dívá, její oči se na zvíře maximálně fixují, okamžitě postřehne jakoukoliv změnu jeho pohybu, dá se říci, že ho svým pohledem hypnotizuje. Dívá se tak dlouho, až se zvíře odvrátí a udělá, co se po něm chce. Pokud by chtělo učinit něco jiného, zasáhne borderka většinou ještě dříve než se zvíře pohne, její "šestý" smysl je velmi vyvinutý. Asi i proto je border collie nejlepším ovčáckým psem na světě.
Druh pohybu
Dá se říci, že pokud border collie volně obíhají stádo ovcí, jejich běh je něco mezi klusem a cvalem (podobně běhají například lišky), to však není nic tak zvláštního. Pokud se ovšem ke stádu přiblíží na určitou vzdálenost, způsob jejich pohybu se trochu změní. Je přikrčený, napnutý, plíživý. Psi při něm jen velmi málo zvedají tlapky, hlavu přitom nesou velmi nízko a nataženou dopředu. Ovcím se zdá, že pes, který je hlídá, je neustále velmi bedlivě pozoruje.
Tento způsob pohybu jim umožňuje velmi rychle změnit směr. Borderkám nedělá nikdy problém v prudkém běhu se zastavit, obrátit, a to třeba i přímo ve výskoku o 180 stupňů, skočit z místa a podobně. Jsou také vynikající skokani do dálky i do výšky. Bez rozběhu rychle vyšplhají na drátěný plot vysoký 180 cm nebo přeskočí elektrický ohradník (nedovolte jim, aby to dělaly samy bez povelu).
Odhad vzdálenosti
Odhad vzdálenosti, ve které by se měl pes od zvířat pohybovat, aby je nepoplašil, nebo naopak v jiných situacích zahnal, je pro border collie také typický, mají pro to zvláštní cit (nutno však podotknout, že tuto vlohu je třeba prohloubit výcvikem).
Tvrdost a zároveň jemnost a citlivost
Border colliím je vrozená určitá tvrdost spojená s extrémně jemnou citlivou poddajností, mohou za to staletí těžké práce psů v tvrdých podmínkách vřesovišť a pevná vazba na člověka. Pracují za každého počasí s vynikajícím výkonem. Zajímavá je jejich odolnost třeba na nějaký náraz nebo na bolest. Ovce, především ale jalovice, umí uštědřit pořádnou ránu nožkou, na pastvinách se mohou borderky lehce zranit, ani v nejmenším je to však neodradí od další práce. Na druhé straně borderky velmi citlivě reagují například na změnu nálady jejich majitele.
Vysoká inteligence
Border collie jsou podle výsledků mnoha odborných testů nejinteligentnějšími psy na světě. Potřebují přesně a včas vědět, co pán po nich chce, pak se učí a také reagují úžasně rychle. Díky své inteligenci se naučí pochopit velkou škálu zvukově či pohybově odlišných povelů. Povely musí být však vždy dávány jasně, včas, přesně, odstupňovaně podle situace a vždy se stejným významem. Pokud tomu tak není, pokud jednání pána není energické a důsledné, chytrá borderka na to zareaguje tak, že si dělá co chce ona. Její přednosti pak mohou být naopak na obtíž.
Upozornění na závěr Uvedené vlastnosti se u border collií tím správným způsobem projeví samozřejmě zejména u jedinců s dobrým genetickým základem pracovních vloh. Navíc tyto vlohy je třeba podporovat i náležitě vedenou výchovou a výcvikem (pokud se borderka ponechá "sama sobě" nebo se výcvik pokazí, mohou se u ní i výborné vlohy "zvrtnout"). Špatné je, když u borderek vlohy, které byly desítky let tomuto plemeni vlastní, vyhasínají. Bohužel, i to se může nesprávně vedenou plemenitbou, která sleduje pouze efektní exteriér, stát. Je určitě dobře, že jedním z cílů Klubu BCCZ je podporovat takový chov border collií, který jim jejich geneticky dané typické vlastnosti ponechá i do budoucnosti.

Podle zahraničních pramenů zpracovali Loučkovi


Obsah


VLIV MŮŽE MÍT I VZHLED Doposud jsme si u border collií všímali v souvislosti práce se zvířaty jejich charakteristických vlastností. Zajímavé je, že, jak to potvrdila například Barbara Swann ve své knize "The complete border collie" vliv na chování ovcí má i vnější vzhled border collie, barva očí, postavení uší, rozložení barev na hlavě a na celém těle. S některými jejími názory vás seznámíme.
Barva očí
Když se vypěstuje mezi vámi a vaším psem dobrý vztah, zjistíte, že z jeho očí můžete jen pohledem vyčíst spoustu důležitých informací. Ale nejenom lidé jsou schopni přečíst si spoustu informací z očí psa, to samé dělají ovce. Psi s nevhodnou barvou očí mohou být zvířaty špatně chápáni. Ideální oko je střední velikosti, je, teplé (příjemný, srdečný pohled) středně hnědé barvy, ne příliš tmavé, ne příliš bledé.
V poslední době se jsou na výstavách u všech plemen upřednostňováni psi tmavoocí. Border collie je však jiná, upřednostňování tmavého oka před světlejším by bylo založeno na základním nepochopení schopnosti tohoto pracovního ovčáckého psa ovlivňovat zvířata pohledem. Velmi tmavé oko psa totiž nepřenáší tolik důležitou aktivitu mozku psa a ve skutečnosti se tyto oči nedají "přečíst". Oči psů trikolorních mají většinou bledší odstín než u psů černobílých, nejsou ani moc tmavé, ani příliš světlé.
Příliš světlé oči vypadají dost tvrdě, psi pak mají moc pronikavý pohled, zvířata se více bojí (u dobytka, například, ale větší respekt, které tato barva vzbuzuje může být žádán).
Znaky na tváři
Ovce dobře rozumí vyváženosti bílé a černé barvy, ideální pes má tvář, ve které nepřevažuje ani jedna z těchto barev, jejich rozložení je pravidelné a obě oči jsou v tmavší barvě. Proto jsou také v poslední době nejoblíbenější trikolórní psi, kteří mají kresbu poměrně stabilní (na přechodu mezi černou a bílou barvou ještě barvu "tan", což je odstín barvy hnědé).
Znaky na tváři mají význam hlavně z hlediska rozeznávání psů ovcemi. Psi, kteří mají na tváři příliš bílé barvy, nevzbuzují prý u ovcí dostatečný respekt. Na druhé straně psů, kteří mají na tváři bílé málo, mají takzvaně tmavou tvář, se prý zvířata více bojí (zejména u dobytka to opět může být přínosem).
Nesení uší
Nesení uší má také vliv na chování ovcí. Zdá se, že psi s ostrýma, vzpřímenýma ušima vzbuzují u ovcí větší respekt, na druhé straně psi s nízkýma a pokleslýma ušima jsou ovcemi často ignorováni. Nejideálnějším uchem z hlediska reakce ovcí je částečně vzpřímené ucho s pokleslou špičkou. Pes, který má v tváři převahu tmavé barvy a má ostře vzpřímené uši může znamenat problém, a to zejména ve stádech ovcí, které jsou tvrdohlavé a takového psa se bojí.
Všechny tyto "vzhledové" znaky jsou ovšem ve srovnání s potřebou pracovních vloh v pozadí. Vždy platí, že důležitější jsou pracovní vlastnosti, jak pes"umí" pást než jak vypadá.

Loučkovi


Obsah


TESTY VLOH K PASENÍ
Když chce v České republice majitel se svým psem soutěžit nebo uspět u zkoušky práce ovčáckého psa (ZPOP), musí nejprve úspěšně absolvovat test vloh (instinktu) k pasení. Zkouška vloh ovčáckého psa (ZVOP) probíhá tak, že ovčák je se stádem asi 5 kusů ovcí v kruhové ohradě (s obvodem asi 40 m) a pes obíhá kolem. Posuzován je pohyb za stádem, zájem o práci, změny tempa, soustředění, odpovědnost za stádo, styl práce (nakolik je typický pro dané plemeno), předvídavost vzdálenosti, nebojácnost, nátlak, sklony k napadání zvířat. Pokud to rozhodčí pro svůj verdikt potřebuje, může pustit psa do ohrady nebo naopak nechat ovce vyhnat na volné prostranství (k tomu je však nutné mít v záloze vycvičeného psa, který by zasáhl, kdyby se stádo ovcí rozprchlo do okolí). Zkoušky vloh lze dělat i s jinými hospodářskými zvířaty, mohou se k tomu využít například kachny plemene indický běžec, husy nebo jalovice.
Po absolvování každého individuálního testu rozhodčí vyplní osvědčení, ve kterém je napsáno, zda pes uspěl nebo ne. Absolvování ZVOP může rozhodčí zapsat do přílohy průkazu původu psa, resp. do pracovní knížky psa. Zkoušku lze opakovat třeba třikrát. Každý pes je jiný, některý se musí s ovcemi a prostředím déle seznamovat, některý musí dospět věkem, aby dostatečně pochopil, co se od něj očekává. Někdy se stane, že se instinkt vyvolat nepodaří. Obvykle však se instinkt projeví již u zvířat ve věku nižším, než je požadovaný limit pro účast na ZVOP (tedy 9 měsíců). Prokázané dobré vlohy jsou samozřejmě základem nejen pro další výcvik v pasení ale také pro chovatelskou práci. Některé zahraniční kluby ovčáckých psů dávají psům, kteří absolvovali tento test, osvědčení o vlohách. Jiné kluby nedávají osvědčení, ale mohou tento test chápat jako první krok k získání jiného osvědčení nebo ho přijímají jako část ocenění univerzálního psa (záleží na tom, na co je klub zaměřen). Existují i jiné oficiální způsoby hodnocení instinktů psa k pasení. Například v Americe je možné poslat na adresu rozhodčího videokazetu s nepřetržitým patnáctiminutovým záznamem, kde se pes alespoň polovinu času věnuje ovcím. Rozhodčí práci psa posoudí a pak pošle žadateli své vyjádření.
V tom jak posuzovat instinkty pro pasení se názory různí, dočíst se o nich můžete i na několika webových stránkách. Za povšimnutí stojí například informace na www.workingdogs.com/doc0184.htm o tom, jak k tomu přistupují v AHBA (American Herding Breed Association) a v SRN.
Pro ty, kteří se rozhodnou pokračovat v dalším tréninku k pasení může být absolvování testu příležitostí seznámit se s trenérem nebo získat více informací. Soukromá hodina nebo lekce se specializovaným trenérem dává možnost mnohem individuálnějšího přístupu a lepšího projevení instinktu. Absolvování testu vloh není ještě důkazem, že pes je nebo bude dobrým v pasení. Test pouze dokazuje hloubku jeho schopností, to znamená že slouží jako přehled jeho potencionálních možností. Může se i stát, že pes, který si dobře vedl při testu, později ztratí o pasení zájem. Naproti tomu výcvik psa s velice výrazným zájmem při testu může být později obtížný, protože je příliš vzrušivý, nespolupracuje nebo je příliš agresivní ke zvířatům ve stádu. Záleží i na tom, jak je vloha rozvíjena a pes dále veden. Může se i stát, že psovi, který napoprvé předvedl pouze malý zájem, se najednou "rozsvítí" a pást bude, nedá se však předpokládat, že by patřil mezi ty "lepší", talentované.
Radko Loučka


Obsah


CO ZNAMENÁ V ANGLIČTINĚ ... ?

Věřím, že mnoho z vás si již něco o pasení přečetlo na Internetu nebo na stránkách nějaké knihy. Většinou jsou však takové informace v angličtině, některá slova nelze ve slovníku najít, nebo jejich význam není pro laika dostatečně srozumitelný. Cílem tohoto příspěvku je nejčastěji používané termíny vysvětlit.
Termíny používané pro charakteristiku práce psa
HERDING INSTINCT = vloha pro pasení stáda, respektive zděděná rovnováha psího temperamentu mezi jeho loveckými instinkty na straně jedné, a schopností a ochotou podřídit se svému pánovi na straně druhé. Lovecký instinkt (do kterého patří u divokých psů pozorování kořisti, její sledování a následné zabití) je u ovčáckých psů pozměněn, ovčácký pes kořist nezabíjí. Můžeme říci, že cokoli pes při práci se zvířaty dělá přirozeně, to je součástí jeho instinktu - například shánění stáda dohromady, jeho pozorování, balancování, rychlost, chození okolo a spoustu dalších úkonů. Mnoho těchto instinktů není napoprvé vidět a odhalí se až tréninkem a pozorováním různých situací kolem stáda.
HERDING ABILITY = schopnost pasení stáda, užívá se jen pro border collie. Tato schopnost dovoluje psovi aplikovat jeho instinkty a naučené schopnosti v každé situaci u stáda. Border collie bez těchto schopností, instinktu a ochoty učit se a poslouchat ovčáka je pro něj stejně nepotřebná jako teriér, který nemá zájem o kořist.
HERDING TALENT = výrazná schopnost pro pasení stáda, kterou některé border collie mají, přesně vědí, na kterém místě mají být, jak moc "oka" mají na stádo použít, jak rychle mají pracovat, jak přirozeně mají chodit "square flanks" (později bude vysvětleno), jak nezávisle mají pracovat (bez povelů), kdy se mají rozhodovat pro určitou reakci samy. Jako u talentovaných sportovců, tak i u talentovaných border collií, od nichž dále chceme vychovávat štěňata, je třeba používat tu nejlepší genetiku, kterou máme. Je třeba aby se stále chovaly se schopností používat svůj talent.
GATHER (GATHERING) = činnost, při které pes posbírá ovce rozběhnuté po celé pastvině (nezapomene ani na jednu), sežene je do těsné skupiny a přivede k psovodovi. Skládá se ze tří částí: outrun, lift a fetch. Outrun je oběhnutí, pes se dostane za skupinu zvířat aniž by je vyrušil, lift je vyzvednutí ovcí, fetch je přivedení k psovodovi. V soutěžích v případě rovnosti bodů v těchto třech cvicích vyhrává pes, který dokázal splnit "gather" bez jediného povelu (někdy totiž musí ovčák přidávat nebo opakovat povely). COVERED - znamená sehnání celého velkého stáda (všech zvířat). Je nutné aby pes uměl oběhnout celou velkou ohradu a přihnal všechna zvířata, pracoval samostatně i na nerovném a nepřehledném terénu, všechny ovce (i ty, kterým se z různých důvodů nechce a třeba se i postaví proti psovi) vyhledal a sehnal do jednoho stáda.
OUTRUN (CAST) = vyběhnutí a oběhnutí stáda v oblouku (tvar oblouku může být hruškovitý nebo půlkulatý). Pes doběhne až za zvířata na takovou vzdálenost aniž by je vyrušil. Sám si určí svůj odstup od zvířat. Končí tím, že je vyzvedne, což je LIFT.
LIFT = moment, kdy pes po oběhnutí stáda (dostane se přesně naproti psovoda) s ním začne pohybovat směrem k psovodovi, ale také je to moment mezi vysláním psa ke stádu a začátkem přihánění (převzetí stáda). V soutěžích je to jeden z nejdůležitějších cviků. Záleží na tom, jak pes během sekundy dokáže navázat komunikaci se stádem, aby ho nevyplašil a přitom aby s ním rozhodně pohnul žádaným směrem.
FETCH (FETCHING) = přihánění stáda k psovodovi. Pes má hnát stádo klidně, po rovné čáře, rovnou k ovčákovi pokud možno s minimem povelů. Pes se samozřejmě kolem stáda může pohybovat doleva a doprava, ale v klidu, aby dobytek nemusel utíkat, ale aby se zase neloudal. Stádo je většinou mezi psovodem a psem.
DRIVE (DRIVING) = kontrolovaný pohyb stáda směrem, který požaduje ovčák. To zahrnuje odhánění stáda pryč od psovoda a hnaní přes pastvinu. Pes je většinou mezi psovodem a stádem. Odhánění je pro border collie velice těžké, protože jejich hlavním instinktem je přihánění stáda k psovodovi. Je důležité, aby při odhánění pes uměl "drive balance" a "inside flank" (viz dále). BALANCE = pohyb psa na opačné straně stáda od psovoda, nebo také držení stáda v určité linii k překážce nebo k psovodovi, kontrola chování stáda a pohybování s ním požadovaným směrem. BALANCE POINT - pes je vždy na opačné straně stáda než je psovod a to i když se psovod pohybuje. Nejtěžší pro psa je tzv. DRIVE BALANCE, což pro něj znamená udržovat se za stádem a hnát ho před sebou, odhánět ho pryč od psovoda).
PEN (PENNING) = umístění stáda do k tomu účelu určené ohrádky (košáru).
SHED (SHEDING) = oddělení určité skupinky zvířat od stáda v čase k tomu určeném.
WEAR (WEARING) = Pes drží stádečko co nejblíže k psovodovi tím způsobem, že za stádem, na opačné straně od psovoda, běhá tam a zpět a bez jakéhokoli povelu ho tlačí směrem k němu. Psovod se pohybuje po pastvině, pes žene stádo stále těsně za ním. Může to však charakterizovat i situaci, kdy pes vybíhá ke stádu, případně do něho trochu vbíhá, aby ho, zejména pokud je velké, rozpohyboval (velké stádo nerado bere jednoho psa na vědomí). Také se někdy užívá jako výraz pro držení záměrně oddělených zvířat od zbytku stáda.
FLANK (FLANKING) = pohyb psa u stáda zprava doleva a zleva doprava za účelem udržení zvířat ve skupině nebo změny směru jejich pohybu na povel psovoda. SQUARE FLANK - pohyb v 90 stupňovém úhlu od linie, po které se pohybuje stádo. Znamená to, že pes se za stádem pohybuje nikoli v oblouku, ale v přímé linii v tomto úhlu. Pokud pes jde od směru stáda v tomto úhlu, přestává na něj tlačit, ztrácí s ním trochu kontakt, takže dobytek nemá tendenci před ním utíkat na druhou stranu a pohybuje se rovně. INSIDE FLANK - po psovi se chce aby přišel mezi psovoda a stádo. Toto je velice obtížné, protože to směřuje proti instinktu border collie býti na opačné straně stáda než je psovod a přihánět ho. Border collie se ale i toto mohou naučit, musí vlastně pracovat v prostoru mezi stádem a psovodem, to je pro ně nejnepříjemnější pozice. Při SLICED FLANK nebo TIGHT FLANK (na rozdíl od SQUARE FLANK) se pes pohybuje těsně kolem stáda, stále ho otáčí, chce být "na hlavách", dobytek je pak neklidný, cítí se ohrožený. To po psovi nechceme, aby se pohyboval takto těsně u stáda.
GRAZE = pes stádu dovoluje, aby se uklidnilo a začalo se pást (ve vyznačeném prostoru). SETTLE = pes stádu dovoluje uklidnit se a přizpůsobit dané situaci.
TENDING = hlídání malého, pasoucího se stáda, pes se užívá jako živý plot na neoplocené pastvině.
HEADING = pohyb psa k hlavám zvířat, nutí stádo zastavit se v útěku a otočit se hlavami zpět k ovčákovi.
FLOCKING = tendence stáda instinktivně se srazit do kompaktní skupiny, slouží to jako ochrana. Krávy tuto tendenci nemají tak silnou.
PRESSURE = tlak nebo nepříjemná situace pro psa. Na psa je vyvíjen takový tlak (prostředí nebo situace je pro něj natolik zvláštní), že se cítí nepříjemně. Zvláště mladí psi, málo natrénovaní, mají takové problémy. Může to být proto, že nepochopí povel, ovčák na ně dává moc tlaku a požadavků, na které ještě nestačí.
Pes může na tento tlak reagovat tak, že uteče, kousne do ovce apod.
FIELD PRESSURE = tlak nebo nepříjemná situace pro ovce, ta se cítí na některém místě ohrady nebo parkuru dobře nebo špatně, a chce tam nebo tam nechce jít. Například stádo se cpe ke vratům k domovskému košáru, některým ovcím se třeba nechce z kopce, někdy se může důvod zdát malicherný, ovce se mohou například bát nějakého stínu, nebo nechtějí jít proti slunci, nebo tam spadl strom a fouká tam vítr. Někdy se na důvod ani nepřijde.
PRESSURE POWER = vliv psa na stádo. To, jakou má pes u stáda autoritu, jeho schopnost odhadnout sílu tlaku na stádo. Každý pes má u stáda autoritu jinou.
PRESSURE POINT = přesná pozice a vzdálenost, kterou pes potřebuje na to, aby pohnul stádem směrem, kterým on chce. Je ovlivňována často tím, že stádo chce například k domovskému košáru, k vodě, nebo podobně.
READ = schopnost psovoda rozumět paseným zvířatům, umožňuje mu vyvarovat se pro psa nesmyslných povelů, umět psa "přečíst" a dokázal předvídat, co budou chtít udělat zvířata.
FLIGHT ZONE = neviditelný prostor okolo stáda, kam pes nesmí vkročit, protože by mohl způsobit zmatek nebo chaos ve stádu, nebo i vyvolat útěkovou reakci.
CONTACT = kontakt se stádem, může být dobrý nebo špatný. Jak pes umí na stádo tlačit. Aby nebyl moc daleko, ale ani blízko.
OFF CONTACT = případ, kdy pes ztratí kontrolu nad zvířaty, buď proto, že byl příliš daleko nebo se dost nekoncentroval.
EYE = označení toho, jak pes k manipulaci se zvířetem používá oko. Pes ho může mít klidné, uklidňovat s ním, ale může ho mít nervózní. Někteří psi mají tzv. "silné" oko a nechtějí se vůbec pohybovat, neposlouchají, jenom "zírají". Někteří zase mají tzv. "volné" nebo "divoké" oko a jenom běhají okolo stáda a nesoustředí se. Schopnost používat "oko" (schopnost soustředění) je typická pro border collie.

Termíny, které často používají rozhodčí
COURSE (PARKUR) = vzor rozložení překážek, mezi kterými psovod prostřednictvím psa manipuluje se stádem.
RUN = individuální běh každého psa v soutěži.
HANDLER`S POST = místo (kůl), kde při soutěži stojí psovod a odkud pes začínají svůj běh.
OBSTACLE = překážka, objekt, který je lokalizován v parkuru.
PEN = ohrádka (košár) na parkuru, kam se ovce zahánějí. HOLDING PEN - ohrádka mimo parkur, kde se shromažďují zvířata před začátkem a po konci běhu.
STOCK = soutěžní stádo. LIGHT STOCK - stádo, které se bojí, pes si musí udržovat velkou vzdálenost od něho. HEAVY STOCK - stádo, které se nechce hýbat, vyžaduje velký tlak od psa.
PENALTIES = poznámky při posuzování, resp. sražené body za chyby.
PASSED = označení toho, že tým úspěšně absolvoval běh v určeném čase.
TIME = označení toho, že tým sice úspěšně absolvoval běh, ne však celý, protože byl předčasně ukončen z důvodu vypršení časového limitu (dosažené body se započítávají).
RETIRED = na požadavek ovčáka soutěž končí, pes je odvolán (VZDAL).
REMOVE FROM THE RING = sudí rozhodl, že ukončí soutěž, protože pes je zjevně nemocen, kulhá, nebo nedokáže manipulovat s ovcemi.
EXCUSE = rozhodnutí sudího ukončit soutěž, protože pes útočí nebo se snaží útočit na zvířata a zbytečně je obtěžuje nebo kouše. V řádech některých klubů (např. AKC) je, že pokud byl pes třikrát z tohoto důvodu vyřazen, nemá právo soutěžit do té doby, dokud nebude znovu přezkoušen. DISQUALIFIED = rozhodnutí sudího ukončit soutěž, protože pes zaútočil nebo se snažil zaútočit na osobu. Podle řádů AKC se takový pes nesmí účastnit soutěží, dokud majitel před komisí neprokáže, že pes už se napravil.

S překladem pomáhal Michal Hrdlička


Obsah


DOPORUČENÉ POVELY PRO OVLIVŇOVÁNÍ PRÁCE PSA

Povely slovní:
COME BYE (BYE, GO BYE) = pohybuj se "kolem" stáda po směru hodinových ručiček.
(A)WAY TO ME (AWAY, OVER, WAY OUT) = pohybuj se "ókolo" stáda proti směru hodinových ručiček.
LIE DOWN (STOP) = "zastav" se ve stoje nebo si lehni, zpomal až do zalehnutí (používá se pro přerušení momentální činnosti),
DOWN = "lehni" (vyžadujeme zalehnutí důkladné, předpisové, trvalé).
STAND (STAND STAY, THERE) = zastav bez zalehnutí. STAY = čekej na další povel.
STEADY (TAKE TIME) = "pomalu", pozorně, pohybuj se ve střehu (vyslovuje se opravdu pomalu, dlouze, tiše, klidně).
WALK (WALK ON, WALK IN) = běž ke stádu (pomalu).
GET UP (GO IN, ŠŠŠ) = běž ke stádu, pohybuj se rychle a důrazně (vyslovuje se rychle a vzrušeně, případně se přidávají povzbuzující citoslovce v nichž jsou sykavky).
QUICK, QUICK (HURRY, HURRY) = pohybuj se rychle (vyslovuje se rychle a vzrušeně).
OFF = "couvej".
GET OUT (ZZZ) = "jdi dál" od stáda (doplňuje se citoslovci, které znějí jako bzučení).
GO BACK (RRR) = couvej, jdi dál od ovčáka (doplňuje se citoslovci, které znějí jako vrčení).
LOOK BACK = vrať se pro další ovce.
THAT WILL DO (THAT'LL DO, FINISH) = ukončit práci u stáda (po něm většinou následuje další povel, například "here" nebo "drink").
HERE (COME HERE) = sem, přiběhni "ke mně".
QUIET = ticho (utišení psa při zbytečném štěkání, říká se tiše).
BARK (SPEAK UP) = štěkej,
BITE = kousej (oba tyto povely se používají při stupňování tlaku na ovce nebo dobytek).
DRINK = napij se (důležité zvláště v létě), PEE = vyčůrej se.
UP = nahoru na hřbety ovcí nebo na auto, DOWN = dolů pod ovce.
Povely pískáním:
COME BYE - dva ostré hvizdy: krátký a dlouhý (nebo vysoký a hluboký, nebo kombinace).
WAY TO ME - dva ostré hvizdy: dlouhý a krátký (nebo hluboký a vysoký, nebo kombinace).
LIE DOWN - jeden ostrý krátký (nebo jeden ostrý dlouhý) hvizd.
STEADY (WALK) - dva krátké hvizdy (jasně znějící, ve stejné tónině).
OFF - dva krátké, nebo dlouhé hvizdy (vibrující, dunivé, hrdelní, ve stejné tónině).
COME HERE - několik krátkých hvizdů, případně nějaká melodie.
Povely řečí těla:
COME BYE - levá ruka horizontálně za psem.
WAY TO ME - pravá ruka horizontálně za psem.
LIE DOWN - zdvižená ruka, dlaň směrem k psovi.
STEADY (WALK) - ruka před tělem ve výši srdce, hřbet ruky směrem k psovi, kývavý pohyb prstů v požadovaném směru pohybu psa.
OFF - natažená ruka směrem k psovi, vyzývavý postoj (téměř na špičkách), upřený zrak.
COME HERE - ruka na těle ve výši srdce, hřbet ruky směrem k psovi (nebo ukázat prstem k prstům u nohy).

Podle různých zdrojů sestavili M. Krejčí a Loučkovi


Obsah


HISTORIE SOUTĚŽÍ V OVLÁDÁNÍ OVČÁCKÝCH PSŮ V ČR

První oficiální Národní mistrovství v ovládání ovčáckých psů se konalo v roce 1973 v Nivnici. Účast na tomto i každém dalším Národním mistrovství si bylo třeba vybojovat na některé z oblastních soutěží. I další tři ročníky Národního mistrovství se konaly v Nivnici, v roce 1975, 1978 a 1984. Pak bylo Národní mistrovství ČR přejmenováno na "otevřené". Uskutečnily se čtyři soutěže. V roce 1986 v Opatově, 1988 v Biskupkách, 1989 v Nečtinech a v roce 1991 v Rovečné. Bohužel, ani jednou nepřijel účastník ze zahraničí, dokonce ani Slováci. I bez účasti zahraničních "závodníků" měly ovčácké soutěže úroveň a velkou prestiž. Přijíždělo se na ně dívat poměrně velké množství diváků. Od té doby však na území ČR nebyla zorganizována ani pastevecká zkouška, ani žádná jiná soutěž v ovládání ovčáckých psů (až v Praze Letňanech dne 20.10.2000). Radikálně se totiž začaly snižovat stavy ovcí a o "nějaké" soutěže nebo zkoušky v pasení nebyl zájem.
Soutěže v ovládání ovčáckých psů v letech 1973 až 1991 byly posuzovány podle pravidel, která vycházela z toho, jakým způsobem se u nás dříve páslo. Ovčák šel před stádem a jeden nebo dva psi stádo jistili z boku. Hodnotilo se, jak účastník soutěže a jeho pes (nebo psi mohl totiž soutěžit jak s jedním, tak se dvěma psy)) dokázali stádo přinutit k tomu, aby se buď páslo, nebo nepáslo. Při soutěži museli odvést stádo ovcí (asi 100 až 200 kusů) z jednoho košáru do druhého. Cestou plnili různé úkoly. Při tom prvním se převádělo stádo ke komunikaci vzdálené asi 50 metrů od košáru. Po komunikaci pak bylo vedeno asi 50 metrů v proudu o šířce 3-4 metry. Dalším úkolem bylo stádo na cestě obrátit do protisměru a cestou zpět minout traktor s vlekem. Pak museli psovod se psem (psy) přinutit stádo odbočit z komunikace a projít mezi dvěma kulturami tak, aby se nezačaly ovce pást nebo dokonce nevlezly do kultury. Následoval přechod stáda přes lávku (most). Jedním z nejtěžších úkolů bylo rozvinutí stáda k pastvě "naširoko" a vzdálení psovoda od něho. Posledním, osmým, úkolem bylo odvedení stáda z pastvy a jeho zavření do košáru.
Za každý úkol mohl účastník soutěže získat čtyři body. Ty se násobily různými koeficienty od jedné do pěti, takže mohl dosáhnout celkem sta bodů. Hodnotilo se nejen splnění jednotlivých úkolů, ale především způsob reakce psa na povely psovoda. Pes musel umět následující povely: "zůstaň", "pomalu", "místo", "hop", "stát", "vrať", "štěkej" a "hledej".
Po roce 1991 byla "Pravidla soutěží v pasení ovcí" přejmenována na "Zkušební řád ovladatelnosti, pracovní a pastevecké upotřebitelnosti". Řád byl schválen Českomoravskou kynologickou unií, zkouška měla zkratku PZP (pastevecká zkouška psa). Podle těchto pravidel již však nebyla u nás žádná zkouška zorganizována.
Co se u nás děje dnes
Dnes, díky tomu, že se opět začínají zvyšovat stavy ovcí, a to i díky finanční podpoře ministerstva zemědělství, kterou mohou chovatelé ovcí nárokovat, začíná se zvyšovat i zájem o využití psů k pasení ovcí. Na rozdíl od minulosti nejen pro skutečnou práci u stáda, ale i jako sport. Proč jako sport? Výcvik psa v pasení je totiž perfektní a přirozené zabavení psa, které skýtá radost psovi i jeho pánovi. Mnoho lidí v zahraničí, ale již i u nás, si pořídí stádečko "jen" asi deseti ovcí a jako "hobby" učí psa pást. Je to zajímavá i fyzicky náročná činnost. Výcvik psa v pasení může probíhat nejen u stádečka ovcí, ale i s jalovicemi, indickými běžci (zvláštní druh chodivých kachen), a mnoha dalšími zvířaty, které mají stádový pud (tedy ne například se slepicemi). Záleží hlavně na tom, jakým způsobem je výcvik veden a co psovi a jeho pánovi dává. Podíváte-li se do světa (a stačí pouze na internetu), zjistíte, že výcvik psů a pořádání různých zkoušek a soutěží je někde téměř módní záležitostí. V některých zemích, například v Anglii, se soutěže pořádají téměř každý týden a navštěvuje je i velké množství diváků. Dokonce na anglickém televizním programu BBC se v sezóně každý týden objevuje téměř hodinový pořad s názvem "One man and his dog", kde jsou kompletní ukázky z různých soutěží v ovládání ovčáckých psů, včetně bodového hodnocení jednotlivých disciplín od rozhodčího. K sehnání je spousta informačních materiálů, knih, videokazet. Můžete se zapojit do několika specializovaných internetových diskusních konferencí.
V současné době se u nás začíná prosazovat pasení (i pořádání soutěží v pasení) v tzv. "anglickém" stylu. Při tomto způsobu ovládání ovčáckých psů pes pracuje více samostatně a na větší vzdálenost od psovoda. Ten se stádem nechodí, ovládá ho z určeného místa, většinou pouze pískáním. Posuzování "anglického" způsobu práce ovčáckého psa, které se v různých obměnách (lišících se v detailech) prosadilo téměř všude na světě, jsme s určitými úpravami (například u zkoušky prvního stupně se povoluje, aby psovod šel se stádem) převzali v roce 1999 i v ČR. Byl vydán "Řád zkoušek a soutěží v ovládání ovčáckých psů", který je schválen jak Českomoravskou kynologickou unií, tak Ústřední komisí pro ochranu zvířat MZe ČR (řád si je možné vyžádat u autora tohoto příspěvku). Garantem zkoušek je Kynologická jednota Brno, výsledky zkoušek zapisuje rozhodčí (delegovaný KJ) do průkazu původu psa. Úspěšné absolvování zkoušky ZPOP opravňuje ovčáckého psa k zařazení do pracovní třídy na výstavách a může významně přispět k získání titulů Klubový šampión, Český šampión práce či Mezinárodní šampión.
Po vzoru některých ovčáckých asociací v Evropě a Americe byla do našeho "Řádu zkoušek a soutěží v ovládání ovčáckých psů" zařazena i zkouška vloh ovčáckého psa (ZVOP). Slouží pro veřejné otestování vloh psa ještě před tím, než se u něj začne s důkladným výcvikem a než se bude moci zúčastnit zkoušek a soutěží vyššího typu. Pro organizátory těchto akcí je absolvování ZVOP zárukou, že se na nich neobjeví účastník se psem, který nemá pro pasení vlohy a pást neumí. Dalším důvodem pro posuzování vloh psa při ZVOP je umožnit lidem, kteří nemohou se psem pást (nemají ovce, ani jiná hospodářská zvířata), rozpoznat, zda jejich pes má v sobě geneticky zakódované vlastnosti, které může přenášet i na své potomstvo. Absolvování ZVOP neopravňuje psa k zařazení do pracovní třídy na výstavách.
Závěr
Věřme, že se po několikaletém útlumu chovu ovcí i ovčáctví, spojeném s výchovou a výcvikem ovčáckých psů k pasení ovcí či jiných zvířat, se zase v ČR tato tradice obnoví, ať již "jen" formou sportovního zápolení nebo formou skutečné a užitečné práce psů u stáda.

Radko Loučka


Obsah


MISTROVSTVÍ EVROPY VE ŠVÝCARSKU

Letošní Mistrovství Evropy v ovládání ovčáckých psů v pasení ovcí se konalo v malebném alpském údolí ve švýcarském Einsiedelnu nedaleko Curychu. Bylo to vlastně kontinentální finále, stále ještě bez účasti psů a jejich psovodů z Velké Británie. První dva dny (13. a 14. října) se na start kvalifikace dostavilo celkem šestasedmdesát závodních týmů z deseti zemí. Následující se patnáct nejlepších utkalo ve finále.
Hlavním pořadatelem Mistrovství byla Swiss Sheep Dog Society (SSDS). Posuzovali dva rozhodčí, Skot S.L.Davidson a Welšan W.M.Owen. Nebylo možné si je splést, Skot byl stále v kostkovaném obleku a v kostkované čepici. Soutěž probíhala pod dohledem zástupců International Sheep Dog Society z Velké Británie, parkury stavěl J.W.Easton a technický dohled měl A.P.Hendry. O hladký průběh soutěže, například přivedení ovcí na parkur, nebo odvedení z něho, se staralo celkem devět psovodů se svými border colliemi. Ti se na mistrovství nekvalifikovali, tak alespoň pomáhali přehánět ovce a vystupovali v přilehlém areálu v jakési "show", ukázkách pasení čehokoliv. To byla obrovská atrakce pro diváky.
Kvalifikace
Nyní ale k vlastní soutěži. Kvalifikace probíhala na klasickém parkuru třetího výkonnostního stupně s pěti ovcemi, ovšem s tím rozdílem, že ovce byly před zahájením každého běhu umístěné ve vzdálenosti asi čtyřsetpadesáti metrů od psovoda a psa. Úkolem psa bylo přihnat je k psovodovi podle jeho povelů. Terén byl dost zvlněný a tak se často stalo, že ovce nebo pes nejen divákům, ale i soutěžícímu ovčákovi, na nějakou dobu zmizely někde v terénní vlně. Pak bylo úkolem psa provést ovce mezi dvěma brankami, vzdálenými od sebe navzájem i od ovčáka asi třista metrů (tvořily rovnostranný trojúhelník). Dalším rozdílem od klasického parkuru bylo, že se ovce oddělovaly od stáda dvakrát. Nejprve bylo úkolem oddělit od stáda dvě ovce a pak jednu.
Uspět v kvalifikaci nebylo vůbec jednoduché. Ze 76 startujících jich 27 bylo diskvalifikováno, nebo odstoupilo samo. Dalších 21 nedodrželo časový limit a parkur nedokončilo (dosažené body jim však byly započítány, tak se mohlo i stát, že dva, kteří nesplnili časový limit se nakonec do finále dostali). Vítěz kvalifikace, Nor Kjetil Vasstveit, dosáhl pouze 175 bodů z 220 možných. Kdo získal 115 bodů, již se do finále nekvalifikoval.
Každý stát mohl postavit osm závodníků, toho využili domácí Švýcaři, Norové, Švédové, Dánové, Holanďani, Francouzi, Belgičani a Němci. Na startu se ještě objevilo pět Finů, čtyři Rakušani a tři Italové. Všichni soutěžili s border colliemi. Do finále postoupili čtyři Švédové, tři Norové (jeden, pozdější vítěz, se dvěma psy), dva Švýcaři, dva Němci a po jednom Holanďan, Francouz a Belgičan. Někoho by mohlo zajímat, jek to bylo s poměrem fen a psů. Jak v kvalifikaci, tak ve finále, byl tento poměr až neuvěřitelně vyrovnaný, téměř 1:1. A jak to bylo u lidí? Mužů sice soutěžilo více, ale i do finále se dostaly tři ženy. Jedna z nich, Anne Marie Krugerová, byla dokonce celkově třetí. Nejstarší pes byl devítiletý, nejmladší tříletý (náš favorit Roy, kterého vedl nám velmi známý Serge van der Zweep, a nakonec skončil druhý) tříletý.
Doprovodný program
Diváků se přišlo podívat dost, tak asi ke pěti tisícům. Zvláště na finále jich přibylo. Hodně jich bylo i čtyřnohých, a také spousta dětí. Hlavně jim byly určeny doprovodné ukázky ve druhé části areálu. Border collie tu předváděly, jak umí vyhledávat označené předměty a pracovat s nejrůznějšími zvířaty. Jejich úkolem bylo například přimět ovce skákat přes lavičku, husy běhat slalom, kachny podlézat lavičky a klouzat se po skluzavce, lamy chodit do a z ohrádky. Děti byly někdy používány jako živé překážky, opravdu s nadšením přitom spolupracovaly. Nejvíc se jim líbilo, když mohly pomoci při pasení malých prasátek. Ta jim prolézala mezi nohama, obíhala je a vbíhala do připraveného tunelu. Bylo to velmi zábavné. Kromě ukázek pořadatelé uspořádali i školu pro začátečníky, kteří přišli se psem ve výcviku v pasení a také zkoušky vloh.
U stánků si diváci mohli nakoupit tematické suvenýry i praktické pomůcky pro práci s ovčáckými psy. I my jsme si tam vybrali speciální trylkovací píšťalku, hodně se nám líbil i ovčácký klobouk a také pěkně vyřezávaná hůl (bylo to však na nás trochu drahé). Neobvyklé byly stánky s nápoji. Ve Švýcarsku se běžně ve stánku čepuje mléčný koktejl! Tenhle stánek ve tvaru obří bandasky byl stále v obležení. Jídlo a příjemné posezení u dlouhých dřevěných stolů s lavicemi nabízela veliká krytá montovaná hala. Tam již se připíjelo alkoholem. Nikoho jsem však neviděl "namazaného".
Noc ze sobotních kvalifikací do nedělního finále byla v hale opravdu divoká. Po večeři závodníků se tu totiž za hojné divácké účasti odehrávalo neoficiální mistrovství světa ve stříži ovcí. Každý stát mohl nominovat jednoho závodníka. Ještě před zahájením probíhala tipovací soutěž. Kdo dal frank, mohl si tipnout na vítěze. Výkony střihačů (vítěz z Nového Zélandu ostříhal dvě ovce za 2 minuty dvanáct vteřin) byly obdivuhodné. Naprosto fantastická ale byla atmosféra, která je provázela. Halou otřásaly decibely diskotékového hudebního doprovodu a nadšený halas a skandování diváků. Při závěrečných kláních už stáli na lavicích a stolech, tleskali a houpali se do rytmu a bouřlivě oslavovali vítěze. Když soutěž skončila, hala se proměnila ve veliký taneční sál. Švýcaři se opravdu umějí společně radovat.
Finále
Finále bylo již velmi náročné. Nejprve psovod vyslal svého psa pro stádečko deseti ovcí vzdálené asi šest set metrů. Pes je přivedl doprostřed parkuru, pak od něho musel odběhnout a z opačné strany parkuru přivést dalších 10 ovcí. Všech 20 ovcí potom, podobně jako u klasifikačního parkuru, prováděl brankami (rovnostranný trojúhelník o délce jedné strany asi 300 metrů). Nejtěžším úkolem finálového týmu psa bylo ve vymezovacím kruhu (o průměru asi 30 m) oddělit pět ovcí (čtyři z nich byly označené červenou stuhou na krku) od zbytku stáda. Všichni závodníci s pomocí psa postupně oddělovali a odháněli od stáda ovce tak, že ve skupině nakonec zůstaly ty čtyři označené a jedna navíc. Ty pak vehnal pes do košáru a po zaklapnutí dvířek opět vyhnal z košáru ven. Až nyní mohl psovod zvednout ruce nad hlavu a zajásat, že parkur dokončil. Udělali to skoro všichni, svoji radost z úspěchu se nebáli dát najevo.
Mistrem Evropy pro rok 2000 se stal Nor Jaran Knive s fenou Lyn, druhý byl Holanďan Serge van der Zweep s Royem, třetí Němka Anne Marie Krugerová. Jásotem vítali diváci také závodníka na čtvrtém místě, byl to totiž domácí Ruedi Roth s fenou Radiant Jill. I vyhlášení vítězů bylo ve švýcarském stylu. Doprovázelo ho totiž vyzvánění zvonců, které na památku, kromě pytlů krmiva a mnoha jiných cen, dostal každý závodník mistrovství.
Při cestě domů si navzájem líčíme naše úžasné dojmy a přemýšlíme, kdy se bude v areálu mistrovství Evropy třepotat také naše vlajka. Na příštím mistrovství ve Francii, ani další rok ve Švédsku to asi ještě nebude, ale kdo ví! Vřele však našim ovčákům doporučuji jet tam alespoň jako diváci.

Loučkovi


Obsah


RADY MISTRA SVĚTA V PASENÍ

V dubnu proběhlo poblíž hradu Kost školení výcviku ovládání ovčáckých psů v pasení ovcí. Vedl ho Serge van der Zweep z Holandska, mistr světa a trojnásobný mistr Evropy v této disciplíně. Při jeho výkladu jsme si dělali poznámky. Některé z nich jsme pro vás zpracovali.

  1. Základním předpokladem vedení správného výcviku je důslednost, nelze dělat výjimky. Na psa je nutné neustále vyvíjet tlak, jít s výcvikem dopředu. Může se stát, že pokud na psa tlačíte příliš silně, mohl by ztratit zájem o ovce. Pak to ovšem není dobrý pes. Čím lepšího psa máte, tím menší tlak na něj musíte vyvíjet. Kvalitní psi ho tolik nepotřebují. Pokud má pes špatné instinkty, mohl by se pod silným tlakem zhroutit. Ti kvalitní to umí již od přírody. Pak můžete tlak směrovat jinam.
  2. Vše je otázka chovatelství, kdo chce produkovat dobré psy pro pasení, musí to opravdu chtít, mít to jako záměr, věnovat se tomu naplno. Pes musí mít chuť pracovat s ovcemi a být schopen snést silný tlak. Vycvičený pes by se neměl unavit třeba ani po dvou hodinách. Takže pro dobrého ovčáckého psa je nejdůležitější schopnost přirozených instinktů a zároveň schopnost vydržet dlouho pracovat. Svou Jill, kterou do ČR Serge přivezl, dal jako příklad. Má velmi silné instinkty a je velmi samostatná, někdy okamžitě nepřijímá povely tak jak je Zweep dává, ale přesně odhadne, co je třeba udělat.
  3. Obecně platí, že výcvik psa probíhá postupně v jednotlivých krocích tak, že následující krok je vždy o trochu obtížnější a je postaven na zvládnutí kroků předchozích. V každém dalším kroku je třeba důsledně dbát na to, aby pes dodržoval všechno, co se naučil v předchozím výcviku. Jestliže začne něco dělat špatně, je třeba se vrátit zpět a začít trénink od špatně prováděného cviku znovu, třeba ve zrychlené formě.
  4. Nejdůležitější je zájem o ovce, pokud jej pes nemá, můžeme mu pomoci tím, že ovce rozpohybujeme.
  5. Je nutné neustále udržovat velkou vzdálenost mezi ovcemi a psem. Nejlepší je představit si, že je náš pes vlkem, který chce ovce napadnout, my je chráníme vlastním tělem a odháníme ho pryč. Je nutné snažit se jít stále přímo proti psovi, jakoby ho odtlačovat. Použít výrazné gestikulace, mávání oběma rukama, případně holí. Snažit se opticky zvětšit svou postavu. Nemávat tedy rukama pouze směrem ke psu, ale šikmo vzhůru a roztahovat paže mírně do stran. Když pes nechce poslechnout, můžeme před něj například mrštit vodítko a tak ho odehnat. Jak psa začneme odtlačovat, je třeba toto odhánění spojit s povelem. Můžeme si vymyslet vlastní, třeba "Běž dál".
  6. Když psa udržíme bez problémů ve vzdálenosti 20 - 30 metrů od stáda, můžeme začít nacvičovat balancování, ovčáci tomu říkají "pozice l2 hodin". Pozice dvanácti hodin se učí pouze jako prostředek k následující výuce obíhání stáda na povel. Pes by se měl neustále pohybovat naproti nám (tak jako bychom, představíme li si hodiny, my stáli na číslici 6, pes na číslici 12 a ovce uprostřed číselníku). A ať my se kamkoli hneme, pes by se měl snažit neustále si udržovat svou "dvanáctku". Z jeho strany je to záležitost instinktu, ale je nutné tento instinkt podpořit pomocí výcviku. Začínáme tak, že psovi, který začne obíhat stádo v kruhu asi s poloměrem 10 až 20 m (čím dále, tím lépe), vstoupíme s roztaženýma rukama (případně zvednutím ruky ve směru, kterým nechceme, aby se pes pohyboval, jako bychom mu chtěli v běhu zabránit) do cesty a obrátíme tak směr jeho pohybu. Potom se snažíme neustále pohybovat proti psovi a zastupovat mu cestu, jak běží doleva, my musíme proti němu doprava. Čím rychleji měníme směr, tím lépe. Psa se nám tak daří udržovat v těsné blízkosti dvanáctky.
  7. Pes se dobře učí pouze v těch okamžicích, když mění směr a je mu přitom dáván příslušný povel!
  8. Vždy musí platit pouze to, že povely musí být výrazné, krátké a s navzájem zřetelně odlišnou výslovností (viz tabulka povelů). Psi se řídí převážně intonací vašeho hlasu. Jste-li velmi emotivní, může to hrát například při závodech také svou roli. Tradiční skotské slovní povely jsou "Come bye" pro pohyb po směru hodinových ručiček a "Away to me" pro pohyb proti směru hodinových ručiček. Povely používané při pasení jsou většinou anglicko-skotské anachronismy se skotskou výslovností. Některým Angličanům a skoro všem Američanům připadá tato výslovnost a někdy i samotné povely směšné a používají buď jejich zkrácenou podobu, nebo moderní podobu včetně výslovnosti. Můžete se proto setkat s celou paletou povelů a jejich výslovnosti pro stejnou akci a můžete si zvolit i povely své (někdo preferuje anglické, někdo české).
  9. Zcela samostatnou kapitolou jsou pískané povely. Mají výhodu zejména při práci na velkou vzdálenost nebo při práci s více psy, kdy každý pes je ovládán jinou sadou pískaných povelů. I zde se uplatňuje emotivní přístup, navíc i hudební sluch. Může se pískat s pomocí prstů, nejčastěji však s využitím pastýřské píšťalky (někdy se jí říká trylkovací). Povely musí být vhodně voleny tak, aby při jejich opakování, které se používá pro zdůraznění povelu a pro urychlení nebo zpomalení reakce psa na povel, nemohlo dojít k jejich záměně. Pískané povely může mít každý své vlastní, ale i zde jsou doporučeny určité zásady (do některého z příštích příspěvků se je pokusíme zpracovat).
  10. Při výcviku je velmi důležitá "řeč těla", a s ní spojené "odstupňování významu povelů". Zpočátku si při změně směru obíhání psa pomáháme holí a výrazným vykročením spojeným s gestikulací. Postupně se však přemisťujeme do středu kruhu mezi ovce a stahujeme hůl k sobě. Snažíme se pohybovat méně (méně hovoříme řečí těla) a dáváme důraz na mluvené povely. Naší snahou je dát postupně větší váhu povelům ústním, cílem ovládat nakonec psa při změnách směru obíhání pouze hlasem. Pokud to pes nedělá správně, můžeme si pomoci tím, že mu dáme povel k zalehnutí a poté ho rozběhneme znovu správným směrem. Je také užitečné učit psa v pozici "na dvanáctce" zpomalovat až do zalehnutí.
  11. Pokud nejsme schopni psa zarazit řečí těla (nereaguje na naše pohyby), pomůžeme si nějakou pomůckou, například holí. Hůl je možné nahradit speciálním "plašítkem" z husích pér nebo rozstříhaných umělohmotných pytlů, případně bičíkem. Hůl (nebo i jiná pomůcka) nám vlastně slouží jako prodloužená ruka.
  12. K nácviku obíhání stáda můžeme přejít, až když se pes dobře pohybuje "na dvanáctce". Rukou (nebo "prodlouženou rukou") mu ukazujeme, aby stádo obíhal ve směru pohybu ruky. povelem holí, kterou mu nastavíme do cesty a poté mu s ní pomáháme udržovat správný směr obíhání. Měla by se pohybovat při otáčení vždy těsně za psem. Když pes obíhá jedním směrem, dáváme mu příslušný povel pro tento směr. Hůl držíme vždy ve vnější ruce a podle směru obíhání ji tedy musíme přehazovat z ruky do ruky.
  13. Také při nácviku obíhání je třeba, abychom často měnili směr! Jakmile pes jen obíhá dokola, je to k ničemu, neboť jen zbytečně plýtvá energií. Připomeňme si, že k tomu, aby byl výcvik efektivní je třeba stále střídat směry po a proti směru hodinových ručiček a neustále tak navozovat psovi situace, na něž musí reagovat.
  14. Je dobré neustále ověřovat, zda pes dodržuje vše, co se naučil předtím, tedy zda se pohybuje dostatečně daleko od ovcí a zda nezapomněl balancovat v pozici 12 hodin. Opět platí, že pokud se nám cokoli nedaří, vracíme se vždy k předchozímu kroku.
  15. V předchozím kroku se pes naučil obíhat stádo s tím, že my jsme byli uprostřed kruhu mezi ovcemi. Dalším krokem je nácvik obíhání stáda s tím, že my postupně vystupuje ze středu kruhu (hloučku ovcí). Tento cvik je pro psa velmi obtížný a třeba jej učit opět postupně. Přestane-li pes poslouchat, musíme se opět vrátit blíže ke středu kruhu. Pro zjednodušení nácviku můžeme použít následující metodu. Představíme si, že my stojíme uprostřed kruhu (ciferníku) a pes se pohybuje kolem po číslicích, ve směru hodinových ručiček. Ve chvíli, když se dostane na číslovku 2, vystoupíme ze středu kruhu, přesuneme se na číslici 4 a přivoláním pomůžeme psovi dokončit kruh. Takto ho naučíme plynule obíhat stádo, i když jsme mimo kruh. Když měníme směr obíhání, je lepší to dělat ve chvíli, kdy je na pozici 12 hodin a ne za námi.
  16. Když pes obíhá na povel správnými směry, učíme ho na povel zalehnout v libovolném místě.
  17. Dalším cílem je trénink vysílání psa pro stádo obloukem (outrun). Pes by se měl od ovčáka velikým obloukem přiblížit k ovcím zezadu a tam zalehnout. Učíme ho to nejprve na krátkou vzdálenost asi deseti metrů a dále postupně, asi po pěti metrech, vzdálenost zvětšujeme. V této fázi je důležité učit ho, aby se pohyboval směrem od vás, a potom zalehl v dostatečné vzdálenosti od ovcí (může se tak lépe korigovat). Jak daleko má být pes od stáda se nedá obecně říct. Důležitější, než samotná vzdálenost, je tlak, který pes vyvíjí na ovce. Při tomto cviku (outrun) by měl být tlak minimální, nebo nejlépe žádný.
  18. Dalším příkazem je povel pro pohyb psa směrem ke stádu. Psa povel učíme tak, že ho vyšleme do pozice dvanácti hodin a začneme pomalu couvat. Ovce nás samy sledují a pes jde sám za nimi. V té chvíli mu dáme příslušný povel. Pohyb psa má být velmi pomalý a je třeba ho od začátku učit, aby šel k ovcím pomalu a opatrně (tlapku po tlapce) a nevyrazil k nim příliš rychle. Proto musí být povel vyslovován velmi klidně a nezvýšeným hlasem. Přes pomalost pohybu při něm nesmí pes zalehávat! Pohyb musí být pomalý, ale plynulý. Kromě povelu pro pohyb ke stádu by měl pes zvládnou ještě povel ke zpomalení tohoto pohybu a i povel, na který vyrazí ke stádu rychle.
  19. Ovládání rychlosti psa na povel je velmi důležité a týká se prakticky všech povelů, které se při pasení používají. Rychlost je zpravidla určována způsobem, jakým je povel vydáván. Můžeme použít intonaci, hlasitost nebo opakování. Obecně platí, že pokud povel vyslovujeme klidně a tiše, pes při něm zpomaluje, pokud ho vyslovíme hlasitěji, rychle a vzrušeně, pes zrychluje. Zvláštní kapitolu tvoří pískané povely, které musí být voleny tak, aby bez možné záměny umožňovaly rychlé nebo pomalé opakování. Většinou je třeba psa spíše tlumit, a proto pro zpomalení existuje několik samostatných povelů.
  20. Danými povely byste měli být schopni provést psa jednoduchým parkurem.

Poznámky si dělali Loučkovi


Obsah


VÝCVIK PASENÍ PODLE ANNE KRUGEROVÉ

Chov zvířat pro výcvik
S chovem hospodářských zvířat za účelem výcviku psů k jejich pasení se lze setkat na mnoha místech světa. Bývá to zajímavá práce. Jedna taková farma existuje například v Melle na severu Německa. Výcvikem psů se zde již více než deset let profesionálně zabývá Anne Krügerová. Za tu dobu vycvičila k pasení více než 300 psů, převážně border collií. Anne se také pravidelně zúčastňuje různých ovčáckých soutěží, často stává na stupních vítězů. I v roce 2000 byla úspěšná, v silné konkurenci na Šestnáctém kontinentálním mistrovství v pasení ovcí pořádaném ve Švýcarsku obsadila se svou fenou pěkné třetí místo. S metodami jejího výcviku se můžete seznámit na dvou videokazetách s názvem "Faszination border collie I a II". Nyní bych Vás rád seznámil s tím, co ona sama považuje při výcviku za to nejdůležitější.
Šetří čas, nervy a ...
Stále více chovatelů ovcí, ale i jiných hospodářských zvířat využívaných pastevním způsobem odchovu, dochází k závěru, že dobře vycvičený pes šetří čas, nervy, práci, a tedy i peníze. Stále více chovatelů si také uvědomuje, že dobře vycvičit psa lépe zvládne zkušený cvičitel než novopečený majitel psa. Proto své psy dávají do výcvikových center. Za čtvrt až půl roku se jich většina naučí základním povelům a práci se stádem. Na daný povel umí okamžitě zareagovat, lehce přeskočí ohradník, dovede samostatně oběhnout stádo a přihnat ho k ovčákovi, většinou se naučí i oddělit ze stáda označené zvíře.
Dokáže pást cokoliv
Vycvičení psi dovedou pomáhat při pasení a přehánění nejen ovcí, ale i mladého dobytka, krav, poníků, hus, kachen, a po speciálním výcviku i prasat. Takové prase se jen těžko přehání z jednoho oplůtku do druhého. V ohradnících je elektrický proud, když pak prase několikrát dostane elektrickou ránu, úplně zjankovatí. Vystresované zvíře se pak ještě dlouho vzpamatovává z šoku. Vycvičená border collie prase ale umí pomalu navést k otevřenému průchodu v ohradníku. To, pokud přejde z jednoho oplůtku do druhého klidně, se po chvilce adaptace pustí do žrádla.
Jen málokteré jiné psí plemeno psů je tak přizpůsobivé a umí pracovat s tolika různými druhy zvířat. Vyžaduje to samozřejmě i individuální a specifický výcvik. Některá zvířata je třeba nahánět opatrně a šetrně, jiná s větším důrazem. Záleží i na situacích, pes by měl sám vycítit, kdy má stádo ovlivňovat pouhým obíháním a kdy má zasáhnout trochu ostřeji.
Kolik zvířat je nutné chovat
Psa lze vycvičit u stádečka asi pěti ovcí, nebo tří jalovic, nebo deseti hus. Dobré je mít ještě jedno stádečko "náhradní" a každý týden střídat jedno za druhé a opačně. Psi by si neměli příliš zvyknout na ta samá zvířata, zvířata by si zase neměla až příliš zvyknout na psa.
Každý chovatel, zabývající se výcvikem psů pro pasení, má většinou i větší stádo, to ale pase již se zkušenými psy. Psy začátečníky učí na zvířatech levných, která po skončení výcvikového období většinou skončí na jatkách. Když se pes naučí pracovat u malého stádečka, vyzkouší se i na větším, například u šedesátihlavého stáda ovcí nebo se dvaceti jalovicemi.
Neustálé a dokonalé soustředění na práci
Protože při běžné práci border collie stádo stále sledují svým pronikavým pohledem a ovládají zvířata jakýmsi "magnetismem" (dokonalým soustředěním, při kterém předem vystihne jakýkoliv záměr zvířete, a svou okamžitou reakcí mu v tom zabrání), zvířata jimi pasená nebývají zvyklá na bolestivá kousnutí. Když je pak třeba opravdu zasáhnout, lehké kousnutí (štípnutí) do nohy, ocasu nebo mulce působí jako rána elektrickým proudem a zvíře okamžitě zareaguje.
Border collie pracuje většinou tiše, bez štěkání, dokáže být stále ve střehu a velmi prudce měnit směr. Zvířata, která jsou jimi pasena, nikdy neví, kde se nějaký pes vynoří a jak bude reagovat. Proto většinou zůstávají klidná a dobře ovladatelná. Žádný jedinec si nedovolí se od stáda oddělit na větší vzdálenost, border collie by mu to ani nedovolila.
Říká se, že právě onen "magnetismus" je vlastnost, která border collie výrazně odlišuje od jiných psů. Neocenitelné jsou i další jejich vlastnosti, pracují v každých podmínkách a za každého počasí, neúnavně a spolehlivě, jsou rychlé a nebojácné.
eagují i na velkou vzdálenost
Na vřesovištích mezi Skotskem a Anglií, odkud toto plemeno pochází, vane často ostrý vítr. I z toho důvodu border collie umějí velmi dobře reagovat na pískání. Výborně píšťalku slyší, a tak je možné ovládat je na velkou vzdálenost. Již několikrát jsem měl možnost pozorovat, jak ovčák pomocí psa zahnal stádo ovcí za kopec a po několika minutách se stádo vynořilo v místě, které ovčák předem označil. Někteří ovčáci jsou v pasení ovcí opravdoví mistři.
Protože u větších stád se uplatní většinou několik psů, bývají cvičeni na jiný povel nebo jiný hvizd. Každý pes pak reaguje jen na "své" povely. V poslední době se začínají využívat tzv. trylkovací píšťalky. Trylkováním lze vytvořit velkou škálu povelů.
Border collie musí být stále zaměstnané
Border collie je všechno jiné, jen ne domácí nebo rodinný pes", říká Anne. Před rokem dostala k výcviku fenu, která pokousala pět dospělých lidí a osm dětí. Tato fena je nyní po korigujícím výcviku krotká jako beránek a jako vítězka mnoha soutěží byla mnohokrát vyznamenaná. Problém těchto psů je, že musí být stále zaměstnaní. Delší čas bez práce je nutí honit kočky, odhánět krávy ve stáji od žrádla, kousat pneumatiky u aut a jízdních kol, neboť, podle jejich názoru, vybočují ze stáda. Jestli si například dítě chce hrát s takto nezaměstnaným psem, stává se, že pes po něm chňapne. Psi, kteří jsou stále zaměstnaní, jsou pro zemědělce významná pomoc.
Ne každý pes je použitelný
Normálně musí pes zvládnout přivedení stáda po třech až šesti měsících výcviku, avšak ne každý pes, kterého do výcviku dostanu, je použitelný, říká Anne. Někteří se ukáží jako nepoužitelní proto, že jsou jednoduše hloupí nebo že mají strach ze zvířat. Zde je třeba říci, že právě psi z tzv. moderních chovů, kde se více dbá na vnější vzhled a krásu než na výkony, se často projevují těmito negativními vlastnostmi. K tomu se často přidávají vady zraku a zadních končetin. Pro dobrého psa, protože chov jen pro módu negativně ovlivňuje celé plemeno, někdy Anne sjezdí celé Německo. Opatřit si výborného psa je prý u nich stále obtížnější.
Ekonomika především
Anne velmi mrzí to, jak nekvalifikovaně se při koupi psů rozhodují farmáři. Když chce farmář koupit traktor, pečlivě vybírá značku a je ochoten za ni zaplatit příslušnou cenu. Když však někdo vybírá borderku, chce aby byla co nejlevnější. Kde prý je v tom logika, zde se šetří na nesprávném místě. Přitom dobrý a vycvičený pes je investicí na deset až dvanáct let."
Štěně s doklady stojí v SRN zhruba 1500 marek, v prvním roce je třeba k této sumě připočítat ještě cirka 1000 marek za krmivo, za veterinární zákroky, za technické vybavení, vodítka a podobně. Další výcvik stojí ještě 1500 marek. Zdá se to hodně? Anne to komentuje takto: "Prvních jeden a půl roku stojí pes sice 4 tisíce marek, ale potom ušetří farmáři mnohem více peněz. Na dobré krmivo by měl farmář počítat přibližně jednu marku na kus a den. Kdo chce od psa optimum výkonu, musí ho také optimálně krmit".
kolit se musí nejen psi, ale i lidé
S výcvikem psů u stáda se začíná ve věku 10 až 12 měsíců, příprava psů však může začít mnohem dříve. Proto Anne cvičí nejen psy, ale školí i jejich majitele, jak před oficiálním výcvikem psa u zvířat na farmě, tak po jeho skončení. Pořádá různé vzdělávací semináře. Pokud by se několik lidí v ČR domluvilo, mohli bychom ji k nám pozvat a odkoukat od ní její praktiky. Záleží jen na nás.
Metody výcviku na videokazetě
Metody výcviku podle Anne Krugerové jsou zřejmé z úvodních vět její první videokazety. "Border collie je nenahraditelný pomocník ovčáka. Moje metoda začíná od výchovy malého štěněte. Border collie chce za každou cenu člověku vyhovět a dělá jen to co se od člověka naučí. Když je naučená špatně, dělá to pak špatně. Když malé štěně přijde na to, že má instinkt, začíná se zajímat o zvířata, ještě ale neumí reagovat na povely, a s tímto jsou problémy. Tito psi mají před sebou spoustu let práce. Je proto třeba se u nich vyvarovat negativních zkušeností se zvířaty. Pracovní instinkt je u nich mnohdy daleko silnější než vůle k poslušnosti. Proto v prvním roce života je třeba štěně naučit hlavně jednoduchým základům, které později rozvineme. Pro základy poslušnosti je nejlepší používat nějaké klidné místo, kde nejsme ničím rušeni, rozhodně bez dobytka. Je důležité abychom byli minimálně rušeni, tím využíváme koncentrace psa. Když je pes poslušný a cviky dobře umí, pracujeme naopak v prostředí, které může být pro psa až stresující, nemělo by ho to vyvést z míry.

Loučkovi


Obsah


VYBRAT SPRÁVNÉ ŠTĚNĚ JE VĚDA

Při čtení knihy Barbary Swann "The complete border collie" mě zaujala kapitola o výběru štěněte. Píše se v ní, že správné rozhodnutí při výběru typu psa může mít významný vliv na příští úspěch při výcviku. Když si někdo vybere špatný typ psa, výcvik bude obtížný, nebo dokonce nemožný.
Začíná se co nejpřesnějším vymezením požadavkům a odhadem vlastního temperamentu. Je přitom třeba se orientovat podle čtyř kritérií zároveň:

  1. Temperament psovoda (1a - dominantní, 1b - tichý),
  2. Velikost farmy (2c - s velkou rozlohou, 2d - s malou rozlohou),
  3. Typ farmy (3e - dělená na větší plochy, 3f - dělená na menší plochy),
  4. Ovce (4g - mohutné, tvrdohlavé, 4h - lehce stavěné, ovladatelné, 4i - malý počet ovcí, 4j - velký počet ovcí).


Různé kombinace těchto faktorů vyžadují různé typy psů, stojí za to, aby si budoucí majitel psa vypracoval si osobní sadu těchto faktorů a podle nich potom vybíral, který pes se bude k němu nejlépe hodit, a podle toho určit také jeho výcvik.

  1. Psa nebo fenu (je nutné brát v úvahu, že feny 2x ročně hárají a v tomto období musí být oddělené od psů).
  2. Požadujete-li na psovi, aby pracoval samostatně (bez dohledu), aby na povel vyběhl a přivedl ovce nebo krávy do určeného prostoru.
  3. Chcete-li psa pro ovce, pro krávy nebo pro ovce i krávy.
  4. Chcete-li dobrého hlídače.
  5. Chcete-li psa pro práci v ohradě.
  6. Chcete-li psa bez samostatného přístupu, neiniciativního psa.

Když si vyberete psa vhodného pro své potřeby, jeho výcvik jste již z poloviny zvládli. Správně a precizně vycvičený pes je schopen pracovat deset až jedenáct let, takže všechny vynaložené náklady vám bohatě vrátí.

Radko Loučka


Obsah


ŠKOLA VÝCVIKU PODLE GREGA PRINCE

Hrubý nákres školy výcviku pracovních psů podle Grega Prince, který je předním trenérem v Austrálii (Nový Jižní Wels), zaznamenal Michal Hrdlička. Michal žije dlouhodobě v Austrálii, avšak právě v době, kdy zpracováváme tento Borderholic, je v ČR na návštěvě. V Austrálii absolvoval několik instruktáží výcviku ovčáckých psů pro práci s ovcemi a dobytkem až se nakonec sám stal cvičitelem. Jeho postřehy jsou velmi zajímavé a poučné.

JAKÉ JSOU POTŘEBY K VÝCVIKU?

  1. Ovce (5-10) - klidné ovce, které následují cvičitele, jsou k nezaplacení. Ovce i dobytek je třeba přivykat na psa. Je možné využít i nelétavé kachny.
  2. Ohrada - neproniknutelná pro psa, 10 x 10 m pro začátek stačí.
  3. Výcvikové pomůcky - slouží k prodloužení ruky, hůl, bič, koště.
  4. Dlouhé vodítko - může sloužit k odvolání psa, ale i třeba k lonžování psa kolem sudu.

CO JE JEŠTĚ PŘED ZAHÁJENÍM VÝCVIKU DŮLEŽITÉ VĚDĚT?

  1. Dávat stále stejné povely, dávat svoje povely.
  2. Opakování, opakování.
  3. Psi jsou velice citliví na tón hlasu a náladu cvičitele. Proto je vhodné užívat píšťalku, pes se pak učí až dvakrát rychleji. Mluvit klidně, např. "lehni". "Pomalu" říkat opravdu pomalu a klidně. Je třeba dávat povel právě v době, kdy pes pojmenovanou činnost opravdu vykonává.
  4. Být ve správné pozici.
  5. Mít kontrolu nad situací. Pokud pes něco udělá špatně (například jde na jinou stranu), mlčím, případně dám povel pro tu stranu kam pes šel - upevním ten povel (byl to můj nápad, psovi ho vnucuji). Se psy se nehádat ("nervat" se s nimi). Důležité je stále používat jméno psa.
  6. Sebeovládání! Zapomenout na všechny starosti všedního dne a soustředit se na komunikaci se psem.

JAK DLOUHO CVIČIT?
Ze začátku tak 5 - 10 minut, když je pes starší a vycvičenější, je možné déle. Chválit. Odměnou je, když pes může ovce (kachny) přivést k cvičiteli. V létě pozor na "uvaření" psa. Dávat psovi pít. Pes také potřebuje dostatek odpočinku (normálně 80 % dne prospí).
JAK CVIČIT? POSTUPNĚ, KROK ZA KROKEM!

  1. VÝBĚR ŠTĚNĚTE
    1. podle původu - zejména rodičů a prarodičů, respektive podle jejich pracovních a soutěžních výsledků (v Austrálii často dávají chovatelé na štěně záruku - to znamená, že pokud pes pod dobrým vedením do tohoto věku nezačne pracovat, nenastartuje se, může ho kupce vrátit - ročního psa už si kupující sám vyzkouší),
    2. podle druhu práce, kterou budeme se psem dělat - má-li být na ovce či dobytek, zda potřebujeme přiháněcího, nebo do manipulačních ohrad, nebo univerzálního psa,
    3. podle stavby těla - pracovní BC potřebuje dlouhé, silné nohy, hluboký hrudník,
    4. podle temperamentu - měla by být klidná, vyrovnaná, nebojácná, musí mít schopnost pracovat očima, ne málo a ne mnoho (když pes "nemá oko", je nepozorný a do všeho "hrr!", když ho má moc, jen "zírá" a nehne se z místa),
    5. podle toho jak se nám líbí - když se do něj zamilujeme, řádně a rádi se o něj staráme (mozek roste spolu s tělem, špičkoví trenéři si berou štěně ve stáří 5 - 6 týdnů do krabice vedle postele a všude ho tahají s sebou, nenechají ho hrát si s ostatními psy a vlastně ho přesvědčí, že je člověk, dívají se spolu na TV - s takovým psem je jiná spolupráce než se psem, který ví "že je pes").
  2. INSTINKT Mezi třetím a devátým měsícem musí štěně projevit intenzivní zájem o práci s dobytkem. Pomáháme mu tím, že ho necháme z bezpečného místa pozorovat dobytek i starší psy při práci. Vodíme ho mezi dobytkem a na šňůře nebo pod kontrolou ho necháme pracovat. Pokud štěně po devíti měsících neprojeví zájem, je lepší ho někomu věnovat jako domácího mazlíčka. Zásadně na štěně nespěcháme a k ničemu ho nenutíme. Mezi třetím a devátým měsícem je období, kdy se nám může naší vinou podařit štěně nenapravitelně zkazit. Nejdůležitější je naučit ho učit se. Chceme nebojácné, inteligentní, veselé štěně, které se chce učit. Učíme ho základům poslušnosti, společenského chování a bohatě stačí, když dobře nastartované štěně uvidí dobytek jedenkrát za měsíc.
  3. ODVOLÁNÍ OD DOBYTKA KDYKOLI A KDEKOLI
    Máme dobře nastartované štěně, které chce pracovat. Krok první je naučit ho "vypnout" a přijít na zavolání. Štěně již zná vodítko a povel "ke mně", naučili jsme ho to někde na místě, kde nebyl dobytek. Nyní je však fascinováno ovcemi a chce pracovat. Na dlouhé šňůře dáme povel "konec práce, ke mně". Jemně (lehce) přinutíme štěně alespoň zastavit, když ne přijít. Je lepší štěně zvednout do náručí, pochválit a odnést A hned štěně vrátíme zpět k ovcím. Necháme ho chvíli pracovat - a zase "konec práce, ke mě". Toto několikrát opakujeme. Je důležité štěně několikrát vrátit zpět k ovcím, to proto, aby si štěně nespojovalo povel k odvolání s koncem zábavy a práce pro kterou byli jeho předkové několik století šlechtěni, ale bralo odvolání jako nový prvek ve výcviku a vědělo, že je to zábava, za kterou bude pochváleno.
  4. BALANCOVÁNÍ Pes má vrozeno přihánět dobytek ke cvičiteli a vždy chce být na opačné straně stáda (říká se tomu v pozici na dvanáctce = 12h, jako když je ručička hodin na dvanáctce). Tato pozice je znázorněna na obrázku 1A. Zlozvykům je lepší předcházet než je napravovat. Zlobit se a dělat špatnosti je pro psa vždy větší zábava než dělat věci pořádně. Proto hned od začátku nedovolíme štěněti "křižovat", tedy dostat se mezi ovce a cvičitele (obr. 1A), nebo "odřezávat" (obr. 1B). Zde záleží na okolnostech a možnostech, zda začneme v kruhové ohradě o průměru pět metrů nebo na volno. Štěně umístíme za ovcemi a necháme ho hnát ovce ke cvičiteli. V žádném případě psa nekomandujeme, žádné slovní povely, pouze rukou s pomůckou zablokujeme štěně a naznačíme náš směr pohybu. "Necháme psa v psovi". Ve vhodný okamžik, kdy je štěně na pozici 3h nebo 9h, odvoláme ho a pochválíme. Pokud jde vše hladce, začneme cvičit na dlouhých, rovných čarách, později přidáme oblouky a obraty. Pomůcka (prodloužená ruka, smeták nebo hůl) neslouží k zastrašování, zahánění, hrnutí štěněte před námi, ale ke zvýraznění našich povelů a zablokování cesty. Postupem času pomůcku zkracujeme. Špičkoví psi v dospělosti reagují i na centimetrové pohyby ukazováčku. Balancování je nejsilnější instinkt těchto psů a proto se snažíme udělat v tomto stupni výcviku co nejméně chyb.
  5. UDRŽOVÁNÍ VZDÁLENOSTI, ODSTUP OD ZVÍŘAT
    Většina pracovních psů má vrozenou schopnost "číst" dobytek a pracovat ve vzdálenosti, která je optimální. Tedy postačuje k hnaní dobytka, ale není zase taková, aby se dobytek plašil a utíkal. Každá kategorie dobytka a každá situace vyžaduje vždy jinou vzdálenost a je to třeba psa naučit.
  6. ZASTAVENÍ
    1. absolutní - vleže ("zůstaň"),
    2. ne absolutní - může být i vestoje.
      - Pes už umí být na správně pozici dvanácti hodin a můžeme ho kdykoli odvolat. Nyní ho potřebujeme zastavit. Je dobré rozlišit zastavení úplné (zalehnutí a vytrvání v této poloze dokud cvičitel nedá jiný povel) a zastavení, kdy další rozhodnutí necháme na psovi (když třeba ovce začnou utíkat, pes to odhadne rychleji než cvičitel a může je sám běžet zastavit). Je třeba rozlišit i povely, například "lehni" a "stop". Při nácviku tohoto povelu je třeba být důsledný, aby se pes nenaučil přikrádat krok za krokem, což je častý nešvar zvláště při větších vzdálenostech. Cvičíme stejně jako odložení u všech jiných psů s tím rozdílem, že zde potřebujeme zmrazit psa v pohybu při práci s dobytkem. Osvědčilo se po zastavení psa osobně vyzvednout, pochválit a začít znovu.

 

  1. STRANY - SMĚR POHYBU "OVER" a "BY"
    Případně používat české povely na strany. Jeden povel na 360 stupňů. Účelem je umístit psa na kterékoli vnější straně stáda. Pokud jsou zvířata divoká a vybíhají do stran, můžeme je cvičit u plotu uvnitř ohrazeného prostoru.
    90 stupňů -
    Začneme v rohu ohrady. Stoupneme si mezi psa a ovce, dáme povel "OVER" nebo "BY" a zablokujeme (což je vlastně také povel) špatný směr. Pes doběhne k plotu. Pozor, musíme být rychlejší, aby se neprotlačil za ovce! Dáme povel "STOP" a pomůckou zablokujeme cestu mezi plotem, cvičitelem, psem a ovcemi. Pak dáme povel na druhou stranu.
    180 stupňů -
    Přejdeme na půlkruh. Psa můžeme zastavovat nejen u plotu, ale v kterékoli pozici a vysílat na kteroukoli stranu
    360 stupňů -
    Při 360 stupních se vzdálíme od plotu, ale jen natolik, aby pes proklouzl mezi plotem a ovcemi. Dostane povel k pokračování v původním směru a cvičitel se vrátí blíž k plotu a nažene ovce zpět na plot. Pes je však již na druhé straně. Klidné ovce vědí, že člověk je jejich spása, ochotně ho následují od plotu a nechají se zase natlačit zpět. Cvičitel se pohybuje po stejné linii zpět a vzad a pes již dokáže na povel uzavřít kruh 360 stupňů. Toto cvičíme dál na otevřené ploše až do perfektního zvládnutí cviku.
  2. MIMO BALANC - PRÁCE NA STRANÁCH
    Tuto práci psi nemají rádi. Až dosud jsem je učili hnát stádo ke cvičiteli na pozici dvanácti hodin, což je pro psy přirozené a nyní po nich chceme, aby byli někde mezi 3h a 9h. Na toto je třeba opravdu cit a vyzrálého psa. Stává se, že pes odmítne spolupracovat, je třeba trpělivost. Postupujeme podél plotu a dáme povel rukou a hvizdem "OVER". Můžeme i zastavit, což je pro psa jednodušší. Pes se přemístí na stranu 9h, z našeho pohledu. Je třeba, aby ovce následovaly cvičitele, jakmile se dají do pohybu, pes chce zpět na 12h, dostane však povel "OVER". Cvičíme na obě strany, až pes ochotně chodí na stranách stáda.

Další pomůckou a pomocným cvikem je hnaní stáda před sebou. Pes nesmí křižovat, ani se vzdálit více jak na pozici 9h či 3h. Toto je pro psa opět velice matoucí, protože doposud stádo přiháněl a nyní ho má odhánět. Ze začátku nenecháme psa běžet až na 9h a 3h, ale jen na 7h a 5h a hodně chválíme.

9.      VYSLÁNÍ PSA PRO DOBYTEK

Po psovi se požaduje, aby rychle zaujal pozici 12h bez toho aby vyrušil dobytek. Po zaujmutí pozice musí pes zastavit a čekat na další povel. Je důležité, aby pes zastavil v dostatečné vzdálenosti od dobytka, vydechnul si a dobytek měl čas vzít na vědomí, že je tu pes.
Učíme to tak, že umístíme skupinu asi pěti ovcí v malé ohrádce v otevřeném prostoru. Odložíme psa do vzdálenosti cca 10 m tak, aby ovce dobře viděl. Cvičitel se postaví s pomůckou na stranu ohrádky a dá povel "OVER". Pes vyrazí směrem k ovcím a je vytlačen do větší vzdálenosti pohybem cvičitele povelem "OFF" a ujištěn o správnosti směru povelem "OVER". Ze začátku necháme psa přebíhat pozici 12h na pozici 10h (11h), aby se nenaučil zastavovat krátce na pozici 1h nebo 2h. Po vytlačení psa dál od ovcí musí cvičitel rychle zaujmout pozici 6h. Toto opakujeme pětkrát až šestkrát. Pokud pes chápe o co jde, rychle zvyšujeme vzdálenost vysílání a cvičitel postupuje dále od ovcí na linii 12h až 6h spolu se psem. Největší odměnou je pro psa vypuštění ovcí z ohrádky, učiníme tak alespoň jednou během lekce a vždy na závěr.

10.  PŘIBLÍŽENÍ, NÁTLAK NA DOBYTEK "WALK IN" (blíže ke stádu) začneme učit již malé štěně na vodítku, kdy po povelu "STOP" vykročíme se štěnětem u nohy a dáme povel "WALK IN". Brzy se naučí, že tento povel znamená pohyb vpřed. Když chceme silnější tlak, říkáme povel vzrušeně.

11.  KOUSÁNÍ, ŠTĚKÁNÍ Tlak na dobytek stupňujeme povelem "ŠTĚKEJ" (SPEAK UP). Také učíme štěně hrou a drážděním pamlskem, aby štěkalo na povel. Nejvyšší stupeň nátlaku je "KOUSEJ" (BITE), to se hodí zvláště pro skot. Štěňatům je vhodné dávat na hraní kravská kopyta či celé končetiny, hrát si s nimi, naučit je zákusu. V dospělosti pouze doladíme sílu zákusu nebo je naučíme kousat ovce přesně na vrchol hlavy, kde nedochází k poškození masa.

12.  COUVÁNÍ Na couvání používám povel "OFF". Chceme, aby pes couval od stáda v rovné linii, stále sledoval dobytek a netočil se k němu ocasem.

V úzké uličce postavíme ovci hlavou k psovi. Pes je uvázán na dlouhé šňůře a cvičitel má v ruce dlouhou tyčku. Dá povel "OFF" a dotkne se přední tlapy psa tak, aby on začal couvat. "STOP", pak "WALK IN", pak "OFF". Na psa netlačíme, je to pouze hra, dbáme na to, aby couval rychle a ochotně.

  1. JAKMILE SE OBJEVÍ PROBLÉMY, VRÁTIT SE ZPĚT K ZÁKLADŮM

POZNÁMKY:

JAKÉ POVELY POUŽÍVAT?
Každý může používat svoje povely, je důležité, aby jemu i psovi "seděly". Farmáři psovi, když ho jako vycvičeného přebírají od střediska, často dávají povely vlastní (stejně tak výcvikář ve středisku nejprve vymyslí pro psa povely, případně ho i přejmenuje). Psovi lze dávat povely české, ale třeba i povely užívané v Anglii nebo v Austrálii (ty jsou většinou už mnohokráte ověřené).
Pozor na tón hlasu, na jeho hlasitost. Také pozor na sykavky, ty zvíře vzrušují (i to je třeba vzít v úvahu při přemýšlení o tom, jak budeme na psa volat).
Nabízím povely, které používám v Austrálii:
1. STOP - zastavit ve stoje nebo lehnout - jeden ostrý krátký hvizd - zdvižená ruka kolmo vzhůru.
2. OVER - proti směru hodinových ručiček - jeden hluboký tón, jeden vysoký - pravá ruka horizontálně za psem.
3. BY - po směru hodinových ručiček - jeden vysoký tón, jeden hluboký - levá ruka horizontálně za psem.
4. WALK IN - postupovat k ovcím - dva krátké hvizdy.
5. OFF - couvat pryč od ovcí - hvizd dlouhé rrrrrr.
6. STEADY - pomalu - vyslovujeme opravdu pomalu a dlouze, klidně.
7. QUICK, QUICK - rychle, rychle - vyslovujeme rychle a vzrušeně.
8. FINISH, HERE - konec práce, ke mně, ukončení práce s ovcemi (následuje přivolání "ke mně" nebo jiný povel, například "na místo", povel na místo, povel k pití, atd.).
9. FORWARD (vpřed), BACK (zpět) - oba tyto povely se používají při práci v uličce plné ovcí.
10. SPEAK UP - (štěkej), BITE (kousej) - oba tyto povely se používají při stupňování tlaku na dobytek.
11. QUIET - ticho - utišení psa při zbytečném štěkání.
12. HAVE A DRINK - napij se - důležité zvláště v létě.
13. UP - nahoru - na hřbety ovcí nebo na auto.
14. DOWN - dolů pod ovce.

Michal Hrdlička


Obsah


DOJMY MICHALA HRDLIČKY O ČESKÝCH BORDERKÁCH A JEJICH PÁNÍČCÍCH

Po podzimním školení se psy na Kosti jsme se Michala zeptali, jaké největší chyby viděl při výcviku v chování a práci našich psů a jejich pánů. Zde jsou některé jeho dojmy:

  1. Překvapilo mě, jak tu máte borderky "nevychované". Neposlouchají, nerespektují člověka, jejich pánové jim dovolí chovat se a dělat si, co se psům líbí a myslí si, že tím psovi dělají dobře, když si užívá volnosti. Není to ale pravda. Border collie je velice inteligentní pes a i špatný vzor chování si velice rychle zafixuje. Omylem je také myslet si, že nejlepší pro border collii je, když už od štěněte po celý den volně lítá po dvoře, aby vybila svoji energii. Chyba. Border collie pak celý den podle svého názoru vlastně "pracuje", nemá možnost "vypnout", načerpat sílu a pak, když má pracovat opravdu se zvířaty, nedokáže se soustředit, zjančeně lítá a je psychicky unavená, nebo nepracuje vůbec.
  2. Co se týká výcviku vašich psů, strašně na ně spěcháte. Když si majitel pořídí border collii se zvířaty třeba na farmu, honem chce aby mu už pomáhala. Z neznalosti dělá spoustu chyb. Jednou z nich je, že nechá psa hned na začátku zvířata odhánět od sebe (stačí mu, že pes takto pomůže zvířata někam nahnat), místo aby dovolil psovi, aby zvířata přihnal, což je základní instinkt border collie. Odhánět se psi mohou začít učit, až když jim vyspěje mozek a pochopí správně co se od nich chce (to znamená, až když jim je alespoň půldruhého roku).
  3. Máte málo promyšlený postup výcviku. Nejprve je třeba psa "nastartovat". Vy tu máte hodně border collií, které dělají agility. Ano, i to pro ně může být zaměstnání, to je pravda. Ale pokud se štěně nejprve naučí honit míček a dělá agility, aniž by bylo správně "nastartované" na ovce nebo kachny, zafixuje se na agility a když se jako dospělá borderka zavede k ovcím, stále sleduje ruce svého pána, místo aby koukala na zvířata a balancovala kolem nich. A to, i když má dobré genetické předpoklady. Mám takovou zkušenost, že například pes, kterého jsem tu poznal, celý život, šest let, dělal agility, kterou miluje a i když teď na závody nejezdí, má velikou touhu pořád "dělat" překážky. Se členy svojí rodiny, co se týká ovcí a dobytka, moc dobře nepracoval, pořád jim sledoval ruce, i když se třeba nebál kousnout do krávy, uměl stádo oběhnout, ale nebalancoval dobře. Když jsem s ním zkusil pracovat já, pes začal "fungovat" správně, začal balancovat na správné straně, zapnul se. Proto doporučuji nechat štěně nejprve nastartovat na dobytek a pak ho třeba učit agility nebo jinou činnost.
  4. Další věc, která mě udeřila v ČR do očí, je způsob, jakým psy cvičíte. Jakmile pes, i jako štěně, udělá něco špatně, hned se snažíte ho násilně opravit, rozčilujete se na něj, neustále mu dáváte, většinou i dost hlasitě, různé povely. "Psy pořád buzerujete", možná tenhle termín bych použil. Zejména při výcviku v pasení je důležité, aby pes sám přemýšlel, co mu velí instinkt. "Nechte psa v psovi", nechte ho, aby používal mozek. Ze začátku je při výcviku práce u stáda lepší vůbec nepoužívat povely. Je třeba psa nechat pracovat samostatně, nechat v něm nadšení, nebrzdit ho peskováním!
  5. S tím souvisí i potřeba klidného přístupu při výcviku. Vy na ně hrozně křičíte. Border collie je chytrý a vnímavý pes. Jak budete mluvit tiše, tím více se bude snažit vás vnímat. Když křičíte, velice ji tím vzrušujete, přestane chápat (nebo dokonce se snažit chápat), co po ní chcete. Je vrcholně důležité naučit se sebeovládání. Nenechat se nikdy vyvést z míry. Pes také potřebuje vždy cítit, kdo je pánem na pastvině. Ale k tomu vůbec není třeba křičet!
  6. Myslím, že nemáte dostatečně promyšlené povely. Podle mého by měly především vyhovovat tomu, kdo je používá. Vyzkoušejte si je, užívejte anglické, české, kombinujte je. Každý si je může přizpůsobit.
  7. Při výcviku málo a často nesprávně používáte řeč těla. Přitom border collie jsou na to zvlášť citlivé. Používat správnou ruku při vysílání do stran, pohybovat se správným směrem u stáda. Je také třeba naučit se "číst" zvířata. Vědět co udělají ovce, kachny, skot - kde má být pes. K tomu je třeba zkušenost.
  8. Nezapomeňte, že cvičit se dá všude, i třeba na procházce nebo doma v obýváku Můžete se učit komunikaci se psem, řeči těla, nejrůznějším povelům
  9. Nedá se cvičit jen podle videa a knížek. Je třeba mít na paměti také to, že každý pes je individualita a potřebuje jiný přístup. Myslím, že každý, kdo si bere štěně border collie k práci se zvířaty, by měl absolvovat alespoň dvoudenní školení v tomto výcviku. Měl by mu to pomoci zajistit chovatel štěněte (měl by ho k tomu dokopat). To jsou zkušenosti, které mají absolventi kursů výcviku pracovních ovčáckých psů v Austrálii.
  10. Pokud máte zájem v této oblasti se něco naučit, jsem ochoten vám pomoci. Snažte se ze mě vytáhnout co nejvíce, a nevymlouvejte se, že nemáte čas! Jsem tu jen na krátkou chvíli!

Michal Hrdlička, Denisova 1, 787 01 Šumperk,
E-mail: adami@ spk.cz
telefon 0649 - 213943 nebo mobil 0606 - 884183 (když se ozve Eva Adami, nechte vzkaz).


Obsah


PŘED NÁMI JE MNOHO PRÁCE

Jak zvýšit popularitu pracovního využití border collií? Především je třeba vzbudit zájem těch, kteří vlastní stádo ovcí nebo dobytka, případně těch, kteří u takového stáda pracují jako zaměstnanci. Je třeba je přesvědčit o tom, že dobře vycvičený pes udělá hodně práce, kterou nelze ničím nahradit, že ušetří nejen spoustu času, ale i peněz, a to i když se zdá, že počáteční investice do koupě "pořádného" psa je poměrně vysoká. Ti, kteří využívají border collie pro práci se zvířaty, však mohou potvrdit návratnost této počáteční investice.
Vybrat si toho "správného" psa a dobře ho vycvičit není však nic jednoduchého, vyžaduje to studium a sbírání zkušeností, ale i něco navíc - praxi. Informace a zkušenosti lze nejlépe získat od lidí, kteří to se psy umí a již nějakého dobře vycvičili. Proto je tak důležité zúčastňovat se (případně je pomáhat i organizovat) instruktáží, školení, zkoušek a soutěží v ovládání ovčáckých psů, a to nejen u nás, ale i v zahraničí.
Zájem o výcvik psů v pasení lze zvýšit i tím, že budou lidé lépe informováni. K sehnání je sice spousta knih nebo videokazet (většinou však v angličtině), je však nutné tyto informace aktivně vyhledávat. Určitě nestačí jen informace, které se objevují v Borderholicu a ve zpravodaji SCHOK, na to je kapacita zpravodaje a okruh čtenářů příliš malý. Bylo by také dobré, kdyby se do publikování zapojilo více lidí.
Myslím, že máme u nás v ČR vytvořenou kvalitní chovatelskou základnu psů plemene border collie, několik psů bylo v roce 2000 dovezeno z Velké Británie z čistě pracovních linií ISDS (International Sheep Dog Society), několik dalších má geny po vynikajících pracovních psech alespoň od jednoho rodiče. Zjišťuji však, že mnoho lidí si raději koupí štěně, které je levné, byť by třeba bylo bez průkazu původu. Je jim úplně jedno z jakého chovu pochází. Koupí-li si někdo štěně o jehož původu (a tedy ani povaze a zdraví) nic neví, nelze ani předpokládat, že z něj vychová psa, který bude při pasení dobrým pomocníkem. Když se mu to přece jen podaří, může mít pes v dospělosti zdravotní problémy. Je to velké riziko. K tomu je však nutné dodat, že ale ani rodokmen plný šampiónů vám nezajistí, že se z malého a milého štěněte později nevyklube "nevycválaný spratek", pes k nepotřebě, který bude jen škodit.
Bylo by dobré, kdyby si ovčáci začali uvědomovat, že pes se pořizuje (kupuje) na dlouhou dobu, a hlavně proto, aby sloužil. Kdo se spokojí s horším průměrem, může mít později starosti navíc. Je třeba vycházet z toho, že všude ve světě se pořádají zkoušky a soutěže v ovládání ovčáckých psů v pasení především proto, aby se vyhledávali psi vhodní k chovu, tedy psi, kteří mají pro práci se zvířaty nejlepší vlohy a snesou nejen psychický nápor náročného výcviku práce u stáda, ale i atmosféry soutěží, psi, u kterých lze předpokládat, že na své potomky budou tyto dobré vlastnosti přenášet. V některých zemích k účasti na soutěži vyžadují předložení výsledku testu na dědičné choroby očí (PRA/CEA). Asi jen málokterý z ovčáků ze zahraničí (resp. zemí s ovčáckou tradicí) by si pořídil psa , s původem pro něj neznámým, byť by byl téměř zadarmo.
V příštím roce se možná podaří po deseti letech znovu obnovit pořádání Otevřeného národního mistrovství v ovládání ovčáckých psů v pasení ovcí, doufejme, že se ho zúčastní také někdo ze Slovenska. Předpokládáme, že několik psů již bude schopno soutěžit i na mezinárodním poli. Chceme využít toho, že na nějakou dobu v ČR je Michal Hrdlička, a na začátku roku 2001 s ním uspořádáme ještě několik setkání. Zkoušky vloh (ZVOP) a v pasení (ZPOP) chceme uspořádat na jaře a na podzim.

Radko Loučka


Obsah


SOUTĚŽ V PASENÍ DOBYTKA V AUSTRÁLII

Je druhý jarní den, 2. září 2000. Slunečno, avšak fouká silný, velmi silný vítr. Ráno tu ještě poletovali papoušci, nyní však vzduchem poletují pánské klobouky a stany účastníků soutěže.
Jsme ve městě Casino na severovýchodě Nového Jižního Walesu (NSW), kde probíhá soutěž ovčáckých psů v ovládání dobytka. NSW soutěží proti Queenslandu (QLD). Soutěž je dvoudenní a na každý den je přihlášeno asi 115 psů.
Vlastní klání se koná ve středu zdejší dostihové dráhy, parkur je ohrazen přenosnými kovovými panely. Soutěžící má za úkol prohnat tři odstávčata (plemeno Hereford a Angus) skrz tři překážky (mezeru, uličku a ohrádku) za pomoci psa. Maximální počet bodů je 100, maximální čas pět minut. První den probíhá třída otevřená (pro zkušené a starší psy), druhý den je soutěž pro mladé a začínající psy.
Z devadesáti procent jsou zde psi, kterým se zde říká "Working border collies" - pracovní border collie (WBC). Zbytek tvoří australské kelpie a jejich vzájemní kříženci. WBC jsou většinou krátkosrsté, různých tvarů a velikostí. Většinou černobílí, vzácně červeno či žlutobílí. Pouze několik psů má delší srst, většinou jsou z přímého importu z Velké Británie nebo jejich potomci. Většina psů má stojaté uši nebo na střídačku, jedno nahoru, druhé dolů. Jsou tu psi z linií zaměřených na práci s hovězím dobytkem a jsou značně sebevědomí, nebojí se kousnout dobytče do čenichu či končetin. A máme tu před sebou "smetánku" a výběr chovu WBC. Je takřka nemožné najít psa, který by odpovídal standardu, který je vypsán pro, jak zde říkají, pokojové border collie (BC), které jsou uznané FCI. WBC jsou vybírány k chovu pouze podle jejich pracovních schopností. Každý chovatel vystavuje rodokmen pro odchovaná štěňata sám a jejich původ je znám alespoň do pátého kolena. Není důvod ani obava z podvodů, neboť kvalita psa je ověřena zkouškami nejtěžšími - celoživotní prací u stáda. A pokud má někdo zájem, může štěňata či dospělého psa přihlásit a registrovat u Australské asociace pracovních border collií. To ale odbočuji od dnešní soutěže, která pokračuje.
Vítr se stále stupňuje a dobytek je čím dál více nervóznější, plaší se a soutěž se blíží k hranicím regulérnosti. Psi přestávají slyšet povely cvičitelů, ve výhodě jsou ti co používají píšťalku či signály rukou.
Je krásné a poučné pozorovat soutěžící, kteří svoje psy venčí. Pět až deset psů na volno následuje svého cvičitele a ani je nenapadne zamíchat se do cizí smečky nebo odběhnout.
Soutěžící tyto procházky využívají k oprášení cviků. Například odloží celou smečku a jménem vyzvou jednotlivě každého psa, aby obíhal smečku (která představuje stádo) na obě strany, přibližoval se jí a vzdaloval.
Zajímavosti:
- Nejstaršímu účastníkovi je 85 let a soutěží vlastně s větrem, který se ho snaží převrátit. Nevidím, že by dával svému psovi jakékoli povely, asi ví přesně co má dělat.
- Soutěží i fena, která zde má s sebou třítýdenní vrh štěňat.
- Starý Albert výrazně kulhá, není divu, před 7 týdny mu vyměnili kyčelní kloub za protézu. Rozhodčí mu povolil používat a opírat se o svou vycházkovou hůl.
Z hovorů se soutěžícími vyplývá zajímavá věc: V posledních deseti letech probíhá revoluce v myšlení dobytkářů. Mění se způsob zacházení s dobytkem. Dříve byl dobytek chytán a hnán před člověkem za pomoci psů "odháněčů", dobytek měl před člověkem strach. Dnes se na to jde jinak. Již malá telata se učí, že člověk je hodný a nic špatného jim od něho nehrozí. A používají se psi přiháněči (což jsou právě border collie). Dobytek je cvičen se psy, takže se podřídí a ochotně následuje člověka. To přináší nejen úsporu práce a peněz, ale i zisk, protože dobytek je klidnější, nezpůsobuje si při manipulaci modřiny a pracovat s ním je také bezpečnější. V sobotu večer byl uvařen tradiční klokaní guláš a upečen chleba v litinových hrncích zahrabaných do horkého popela "Mňam"!
Den druhý: klidný slunečný den. Dobytek je podstatně klidnější a všichni účastníci si libují. Vítězem se stal Queensland a to díky razantnějším psům, kteří dokázali pohnout i těmi nejtěžšími voly. Přál bych všem vidět práci psů, co všechno dokážou a kolik práce lidem ušetří. Chov a hlavně výcvik pracovních psů je rozrůstající se průmysl (obchod, atd.) rozhodně s velkou budoucností.

Michal Hrdlička


Obsah


BORDERKY NA FARMÁCH PRO POTĚŠENÍ

Ve Velké Británii je mnoho farem, kde chovají různé druhy zvířat, buď hospodářských, domácích, divoce žijících v dané oblasti či exotických. Jsou to malé rodinné farmičky, které více než vlastní produkce živí tržba ze vstupenek na jejich prohlídku. Je až obdivuhodné, kolik lidí tyto farmičky denně navštěvuje. Zdá se, že je lidé vyhledávají více než zoologické zahrady. O velkém zájmu svědčí již to, že před nimi většinou bývají rozlehlá parkoviště. Farmy jsou určeny především pro potěšení návštěvníků a také těch, kteří v nich pracují. Plní však zároveň i funkci vzdělávací, výchovnou a terapeutickou. Proto je navštěvuje velké množství školních dětí. Děti přijíždějí většinou v autobusech a pobyt na farmě je součástí jejich výuky (školákům jsou také poskytovány výrazné slevy). Ve Velké Británii se však můžete setkat i s farmami, které jsou využívány pro animalterapii, většinou leží v blízkosti internátu pro mentálně postižené. Ti mají příležitost na farmě pracovat. O zvířátka se velmi pečlivě starají. Práce se zvířaty a navazování velmi těsných kontaktů s nimi má pro mentálně postižené obrovský význam. V duchu jsem to srovnával s tzv. canisterapií, která se u nás v současné době hodně propaguje a je založena hlavně na tom, že postižení si mají možnost s pejskem pohrát. Myslím si však, že způsob kontaktu se zvířátky, který je uplatňován na zmíněných farmách v Anglii je neskonale lepší.
Rád bych se zmínil o jedné farmě hospodářských zvířat, kterou jsem měl možnost vidět na vlastní oči. Bylo to sice již v roce 1994, ale dojmy z ní mám stále v živé paměti. Farma se jmenuje Black farm, a leží nedaleko průmyslové oblasti města Glasgow ve Skotsku. Hospodaří zde manželé John a Jannett Hastiovi, kteří vlastní známou chovatelskou stanici Lethans. Janette je mimo jiné jednatelkou skotského klubu border collií. Hastiovi mají doma v průměru asi deset border collií a denně s nimi předvádějí jak umějí ovládat zvířata. John dokonce umí pracovat s pěti borderkami najednou, pro každou má individuální pískané povely. Na jeho povely například dovedou odehnat ovce až za kopec a po několika minutách se s ním vynořit na určeném místě. Tento výkon je vždy odměněn velkým potleskem návštěvníků farmy. Co mě ještě na farmě zaujalo? V průměru ji navštíví denně asi 200 lidí. Někdy jich prý přijde až 500. Postarat se o program a občerstvení tak velkého počtu lidí s tak malým kolektivem pracovníků, a ještě zajistit chod celé farmy, je možné nejen díky vytvořenému systému prací a prohlídek, ale i místním tradicím. Black farma je rozdělena živými ploty na mnoho samostatných parcelek s anglickým trávníkem. Uvnitř parcelek si hrají děti, na přání učitele k nim manželé Hastiovi vpustí i nějaké zvířátko. Ve vnitřním areálu je též rodinný domek manželů Hastiových a několik stájí. Vnější areál tvoří pastviny. O občerstvení se stará pouze paní Hastiová. Podle počtu objednaných návštěv zatelefonuje do výrobny a z ní přivezou sendviče, polévku v kelímku a limonádu. Sendvičů je několik druhů. Stejně jako v běžném životě ve Skotsku je polední jídlo studené.
Manželé Hastiovi se starají asi o 50 krav (z toho jen dvě se dojí), 80 ovcí, o velké hejno různých opeřenců a o spoustu dalších zvířat, které se na hospodářských farmách běžně chovají. Na farmě mají zvířata různých plemen, ale většinou ne chovaná čistokrevně. Tento způsob chovu je podstatně levnější. Účelem je pouze návštěvníky seznámit se zvířaty. Jak vypadají jednotlivá plemena si mohou prohlédnout na obrázcích. Práce na farmě jsou naplánovány přesně na minuty. Všude je vyvěšen jejich časový harmonogram prací, a tak si každý návštěvník může naplánovat, kdy se půjde podívat například na dojení krav (do konví), krmení hus, vyhánění či zahánění ovcí nebo se projet ve vyhlídkovém voze na pastviny. Pan Hastie, který řídí vyhlídkový traktor, dovede o zdejších zvycích a o chování zvířat v přírodě velmi pěkně povídat do mikrofonu. Je také ochoten kdykoliv zastavit a jít pomalu k pasoucím se kravičkám.
Proč jsou farmy zvířat ve Velké Británii tak oblíbené? Jejich majitelé mají svou práci moc rádi a snaží se, aby všem, kteří je navštíví, bylo u nich moc dobře a aby se stále vraceli. Kde jinde v dnešním přetechnizovaném světě by se mohli tak bezprostředně setkat se zvířátky a koukat se jak se třeba krmí, dojí, ošetřují, pasou, nebo stříhají. Kde mají tu možnost si tyto práce vyzkoušet, zvířátka pohladit, nebo se na nich dokonce svézt. V tom je asi právě ten velký rozdíl mezi zoologickými zahradami a farmami pro potěšení. A pokud ještě na farmě pomáhají borderky, je úspěch předem zaručen.
Na farmě manželů Hastiových se mi moc líbilo, zejména jejich border collie a práce s nimi. V závěru návštěvy jsem je požádal, zda by mi pomohli najít vhodného psa k naší Ass Bohemia Alké. To nakonec udělali, po několika měsících jsme na pražském letišti vítali tříměsíčního syna jejich nejlepšího psa Yorka (Lethans Double Take). Byl to náš Dreameček (Highland Dreamer).

Radko Loučka


Obsah


VÝCVIKOVÁ ŠKOLA NA FARMĚ VE WALESU

Pro naši border collii jménem Lucky Su jsme s autem šplhali po úzkých cestách lemovaných vysokým živým plotem až do samého hornatého centra Walesu. Farmu pana Lloyda jsme našli na samotě za vesnicí Llanfilo. Vypadala jak z obrázků a když vyšli před vrata pán a paní Lloydovi, i oni dokonale odpovídali naší představě waleských farmářů.
"Poslala mě za Vámi Janet Baxter" vyhrkl jsem. Odpovědí mi byl úsměv. "Já vím, volala mi. Janet mám moc rád, máte nejlepší doporučení. Pojďte předvedu vám Su a také co už umí s ovcemi", ukázal pan Lloyd směrem k ohradám. Z kotců umístěných po obou stranách vjezdových vrat na farmu, napočítal jsem v nich celkem osm border collií, vypustil dvě feny. Jedna z nich, trikolorní, byla roční Su. Jak jsem se dozvěděl, u ovcí je v roli žáka, učitelku jí dělá ta druhá, starší a zkušenější fena. Borderky hned vyrazily k vrátkům do ohrady. Moc se těšily, že zase budou chvíli pracovat.
V ohradě o velikosti asi jednoho hektaru se páslo pět ovcí. S pomocí této skupinky cvičí Lloydovi ovčácké psy. Role cvičitele se teď ujala paní Lloydová. Nezbytnou pomůckou jí je kromě hlasivek dlouhá ovčácká hůl. S její pomocí ukazuje směr kudy mají feny vyrážet, pohyb hole směrem k zemi doprovází hlasový povel k zalehnutí. Starší fena pracuje těsně u ovcí, na mladičké Su je vidět, že z nich má přece jen trochu respekt, ovšem její nadšení a rychlost je ohromující. Roční fena je na samém začátku výcviku, trvá dlouho než se vychová dobrý ovčácký pes.
Výcvik ovčáckých psů (zde ve Walesu ovčácký pes rovná se border colllie) je hlavním zdrojem obživy manželů Lloydových. Chov samotných ovcí (mají jich na dvě stovky) by je neuživil. Navíc má pan Lloyd ještě chov nádherných koní, stěny světnice zdobí fotografie z výstav, chlubit se může spoustou medailí, ale i koně jsou spíše koníčkem.
K výcviku jsou na farmě ideální podmínky, cvičiště je hned u domu, zcela ohraničené, s mírným stoupáním směrem od vstupu. Lloydovi, stejně jako téměř všichni profesionální cvičitelé (ale i mnoho těch, kteří si psy cvičí sami), drží pro výcvik psů skupinu asi 10 ovcí, které rozdělují na dvě stádečka (jiný typ ovcí se používá pro výcvik psů začátečníků a jiný pro psy pokročilé). Práce se speciálně vybranými ovcemi celý výcvik urychlí a chrání psy před frustrací z neúspěchů. Po určité době se ovce prodají. Náklady na jejich držení jsou velmi nízké, přitom pomohou získat trénovaného psa. Taková investice se bohatě vyplatí.
Zajímalo mě, jak rychle se dá pes k pasení vycvičit. "Každý pes je jiný, výcvik může trvat několik měsíců i roků", říká pan Lloyd. "Práci podstatně urychlí, učí-li se jeden pes od druhého. Já psy pro ovčáky jen připravuji, doladit si je musí každý sám. Mezi ovčákem a psem se může vytvořit opravdu dobrý pracovní vztah až asi za tři roky. Psi, stejně jako víno, dozrávají a zvyšují kvalitu časem. Zkušený pes, který rozumí ovcím, a ví co se od něho čeká, se pak nedá nahradit penězi."
Také jsem chtěl vědět, jak mám ve výcviku Su pokračovat. "Nejdříve si přečtěte co možná nejvíce knih zabývajících se výcvikem ovčáckého psa, také si prohlédněte videozáznamy." Upozornil mě, abych se vyvaroval hlavně dvou nejzávažnějších chyb. První chybou by bylo, kdybych psa v případě, že udělá něco špatně nebo nedbale, ihned neopravil. Pokud bych mu toleroval nesprávně provedený příkaz, bude následně oprava špatného návyku daleko těžší. Druhou, neméně závažnou chybou je příliš rychlý postup při výcviku. Nemá žádný význam v něm pokračovat, když pes stoprocentně nepochopil, co po něm chcete, nebo požadovaný cvik odmítá vykonávat. Mnohem jednoduší, než problémy napravovat, je jim předcházet.
Čas trávený u Lloydů příjemně ubíhal, ale bylo již třeba vydat se s naší Su na cestu. Při loučení mi pan Lloyd ještě poradil, abych si přečetl například knihu od Barbary Swann "The complete border collie". Řekl: "Čím více se o výcviku dozvíte před jeho zahájením, tím méně chyb uděláte, vše bude záležet na vás, border collie mají pasení v krvi, zkazit to můžete jedině vy."

Radko Loučka


Obsah


O PASENÍ V KNIZE BARBARY SWANN

Knihu od Barbary Swann "The complete border collie", kterou mi doporučili k přečtení Lloydovi, jsem si koupil. Pro ty, kteří chtějí o pasení něco vědět, jsem se pokusil ve zkratce napsat z ní některé postřehy.

Než začnete s výcvikem - pořádně se zamyslete
Dříve než začnete sestavovat výcvikový program, je třeba hodně přemýšlet nejen o psovi, ale i o sobě, o farmě a o zvířatech, které má pes pást. Výběr psa a jeho výcvik by měl být podřízen například i tomu, jakého jste založení ve své povaze, jaké velikosti a jak členěná je vaše farma. Je třeba vybírat i podle toho zda chcete aby váš pes pracoval s ovcemi nebo skotem, jakého jsou ovce plemene a povahy, jaké úkoly by měl váš pes vlastně plnit. Každý pes je jiný, je třeba vypozorovat k čemu má vlohy, kladné vlastnosti včas podchytit a rozvinout, záporné pak co nejvíce potlačit.
Nejdůležitější pomůcka - dlouhé vodítko
Nejdůležitější součástí výbavy ovčáka cvičícího psa je dlouhé výcvikové vodítko. Jako každá výcviková pomůcka se i dlouhé vodítko musí používat velmi citlivě. Ve skutečnosti by mělo spíše ležet na zemi než být příliš často drženo v ruce. Používá se hlavně proto, aby zabránilo opakování chyby. Vodítko se psovi připne a nechá položené na zemi vedle vás. Psovi dáte povel dopředu a potom povel k zastavení. Pokračovat dál mu zabráníte tím, že stoupnete na výcvikové vodítko. Pokud vodítko držíte, má být jen volně uložené v dlani. Když potřebujete zastavit psa, rychlým stažením prstů a povelem k zastavení mu dejte vědět, co po něm požadujete. Potom samozřejmě okamžitě prsty uvolněte. Psi si na toto vodítko brzy zvyknou tak, že ho zcela ignorují. Pak se vodítko stává užitečným pomocníkem. Na začátek obyčejně nechávají ovčáci psa s vodítkem několik měsíců. Po této etapě se začíná výcviková lekce s vodítkem a po krátké chvilce se pes pouští navolno. Když se však pes po uvolnění z vodítka příliš "rozlítá" a nelze žádným způsobem změnit jeho chování, je třeba vodítko znovu nasadit a vrátit se k základním krokům výcviku. Ale vždy jen nakrátko. Vodítko se nikdy neumývá, za nějakou dobu nasákne blátem a špínou. Když se nepoužívá, zavěsí se na vzdušné, suché místo.
Nejdříve u ovcí - pak teprve s ovcemi
Než začnete s výcvikem pasení (a občas i později) udělejte se psem pár základních cviků poslušnosti v blízkosti stáda. Pes bude asi zmaten tím, že má dělat takovou běžnou rutinu jako zastavit, sednout či zůstat stát v přítomnosti ovcí, ale do doby, než získáte absolutní jistotu, že pes tyto povely zvládne za každé situace, nemůžete si myslet, že si při práci s ovcemi poradí.
Jen málokterý pes dokáže překonat touhu jít za ovčákem k ovcím, proto je schopen porušit i tak základní příkaz jako odložení. I v tomto případě je nejlepší pomůckou dlouhé vodítko. Uvažte jeho konec ke plotu. Je důležité uvázat vodítko na plot při zemi a nechat ho uvolněné. Pes by o zábraně (vodítku) neměl vědět. Nejlépe je umístit vodítko do požadované pozice ještě předtím, než začnete s výcvikem. Psa přivedete na jiném vodítku a když ho odepínáte, současně ho přepněte na ono u plotu, tím dosáhnete požadovaného efektu. Požádejte psa, aby čekal a vydejte se směrem k ovcím. Když pes poruší povel, vodítko ho zastaví. V té chvíli se vraťte k psovi a vynadejte mu. Cvik opakujte tolikrát, kolikrát je to nutné. Nikdy se nepouštějte do další práce se psem, pokud se alespoň dvakrát nemůžete projít směrem k ovcím bez toho, aby se pes hnul z místa. Když na váš povel zareaguje správně, nezapomeňte ho dobře odměnit.
Odhad útěkové vzdálenosti - základ výcviku
Výcvik ovčáckých psů je založen na pochopení základního zákona zděděného po předcích, zákona o oběti a útočníkovi. Všechny oběti instinktivně odhadnou svojí útěkovou vzdálenost. Ta je rozdílná i v rámci jednoho druhu. Je nutné přijít na to, jaká je útěková vzdálenost u ovcí, je třeba ale počítat i s tím, že se může lišit i při každé výcvikové lekci. Může se jemně měnit ze dne na den. Dobrý ovčák udržuje psa těsně na vnější hranici této vzdálenosti. Když ji pes překročí, ovce se stane tvrdohlavou a může se postavit proti psovi. Může mu způsobit více problémů, než kdyby zůstal několik centimetrů za touto vzdáleností. Psi, kteří mají určitou vrozenou schopnost pracovat s ovcemi, tuto vzdálenost odhadnou celkem přesně a jsou schopni se vypracovat k dokonalosti, umí ji během své práce korigovat podle momentální situace. Překonat útěkovou vzdálenost smí pes jen když mu ovčák dá povel ke zvednutí stáda, k jeho přihnání, k otočení nebo k přesunutí.
Psovi pomáhejte - ale ne příliš
Ovce dovedou být, zvláště k mladým psům, skutečně hrozné, rychle vycítí, když si pes není jistý. Nikdy neváhejte nováčkovi pomoci, dobře si ale uvědomte, že když mu pomáháte příliš, nikdy nebude samostatný. Určení této jemné hranice je skoro nejtěžší část výcviku. Snažte se nejdřív "přečíst" svoje ovce do té míry, abyste věděli, co si pes může k nim dovolit a když dojde nebo mělo by dojít k nějaké kritické situaci (například když ovce po psovi vyjede), dejte psovi jiný rozkaz. Tím mu pomůžete vyřešit konflikt, pes "neztratí bitvu", musel se přece zabývat něčím, co bylo pro jeho pána důležitější. Opakováním tohoto jednoduchého triku můžete vychovat silného psa, který si, až dospěje, s ovcemi snadno poradí. Druhý způsob jak pomoci psovi, je vlastně vyřadit agresivní ovci jejím odblokováním, tedy otočením zbytku stáda tak, že se dostane před agresivní ovci, tím se zabrání její rychlé akci vůči psovi. Když se tato ovce znovu objeví na čele stáda, zkuste ji znovu odblokovat. Pokud si s ovcí nemůžete poradit, raději ji rychle prodejte. Ušetříte tím mnoho času a uchráníte psa od ztráty sebevědomí.
Co musí ovčácký pes umět - základní cviky
Nejdříve je nutné dobře si rozmyslet jaké povely budete pro jednotlivé úkony používat. Nezáleží na tom, jaké povely to budou, zda budete oslovovat ovce anglicky nebo česky, zda zvolíte například pro zastavení povel "STŮJ" nebo "STOP", zda povelem bude slovo, hvizd nebo posuněk. Vždy však používejte pro toho samého psa ty samé povely, nikdy neměňte jejich výslovnost ani význam. Snad nejdůležitějším cvikem ovčáckého psa je okamžité zastavení na povel "STŮJ". Neméně důležité je, aby pes v určité pozici vydržel delší dobu, k tomu slouží odložení na povel "ZŮSTAŇ". Dokud pes stoprocentně nezvládne zastavení a odložení, nemůžete na něm chtít nějaké výsledky při práci s ovcemi. Naučit psa vyběhnout na povel "VPŘED" bývá nejlehčím a pro psa nejoblíbenějším cvikem. Nejvíce problémů při výcviku však způsobuje nácvik pohybu obloukem kolem ovcí. V Anglii se nejčastěji používá povel "AWAY TO ME" pro pohyb psa do kruhu "PROTI" směru hodinových ručiček a "COME BYE" pro pohyb "PO SMĚRU" hodinových ručiček.
Toto jsou cviky, které se učí v kurzech pro psy začátečníky. V kurzech pro pokročilé se učí již takové speciality jako vyhnání ovcí z rohu ohrady, jejich zahnání do košáru a podobně. To už ale něco musí umět i pes, i ovčák.
Čas je drahocenný - ale ne ten promarněný
Jistě nemusíte ani dlouho počítat, abyste si uvědomili, že čas, který strávíte při výcviku svého ovčáckého psa, se vám mnohokrát vrátí. Správně vycvičená border collie je schopna pracovat deset let i deset hodin denně. Pokud však nebudete hned zpočátku důslední, svůj čas jen promarníte. Ve výcviku se například doporučuje pokračovat až tehdy, jste-li si jisti, že pes příkaz nejen vykonává, ale že jej skutečně chápe (je moc těžké být si jistý tím, zda je cvik prováděn jen jako následek instinktu). Když je ovčák moc zbrklý, musí napravovat chyby. To stojí hodně času a nervů.
Čas si také ušetříte tím, že budete přemýšlet. Když pes nevyplní příkaz, je nutné ihned hledat příčinu nejen u něj, ale i u vás a ve vašem okolí. Nejčastější příčiny jsou:
- momentální fyziologický stav psa,
- pes se tak koncentroval na svoje ovce, že váš příkaz v tu chvíli nevnímal,
- pes nerozuměl, co se od něho požaduje, příkaz byl tak nejasný, že psa zmátl,
- pes dává vašemu příkazu jiný význam než vy,
- psa ovlivnilo okolí (například svist větru, záblesk, otřesy půdy a podobně).
Jak práci ukončit - ale psa tím netrestat
Pro dobrého psa, který tráví většinu času zavřený, je práce s ovcemi nejžádanější částí dne. Nerad ji ukončuje. Ukončení výcviku bývá pro border collii také možná největším trestem. Brzy pochopí, že vždy, když například chytí ovci za nohu, ovčák se rozhněvá a práci ukončí.
Jak ale práci ukončit a psa tím netrestat? Vždy pomáhá, když se na situaci podíváte také "pohledem psa", chtěli byste po práci ihned opustit ovce, když vás pán zavolá? Aby se zabránilo tomuto potencionálnímu problému, zavolejte psa vždy několikrát během výcviku. Hodně ho pochvalte a potom pokračujte v práci. Toto obvykle stačí na úplné vyřešení daného problému. Lekci vždy zakončete v dobré náladě. Když se něco nedaří, je dobré zakončit výcvik nějakým jednoduchým cvikem, psa za něj samozřejmě pochválit a pak jít domů.
U některých psů se zdá, jako by jim bylo jedno jestli je chválíte či ne, ale ačkoliv radost z pochvaly nedávají najevo, věřte, vždy ji ocení.

Radko Loučka


Obsah


VÝBĚR VHODNÉHO ŠTĚNĚTE

Mozek psa se vyvíjí již u malého štěněte, právě v průběhu růstu se rozhoduje o tom, jak "chytrý" bude pes v dospělosti. Osvědčilo se různě manipulovat již s maličkými (od devátého dne věku) štěňaty, vystavovat je různým novým vjemům, každý den tak pět minut. Je vhodné je brát (čím budou starší, tím častěji) do různých prostředí, přivykat na zvuky, cizí lidi, zvířata. Když jsou takto "stresovaná", mozek se jim vyvíjí rychleji.

Z knihy Scotta Lithgow (1995): Training and working dogs.


Obsah


VZÁJEMNÁ DŮVĚRA PŘEDEVŠÍM

Doma máme dvě videokazety s výukou základní poslušnosti psů. Jedna je z Anglie, druhá z USA. Přístupem k výcviku jsou velmi odlišné, něco však mají společného, je to vytvoření vzájemné důvěry mezi psovodem a jeho psem. Snažil jsem se najít společné a podstatné charakteristiky obou výkladů jedné metody a ve zkrácené formě jsem se pokusil je formulovat. Nejsou seřazeny podle důležitosti. Všechny jsou důležité.

Mottem obou videokazet je základní pravidlo byznysmenů "Vztahy založené na vzájemné důvěře". Kdo jej poruší, firma s ním už neuzavře žádný obchod. Obdobné je to v kynologii, zvláště ve vztahu ovčáka k jeho borderce. Jestliže chcete, aby vás váš pes poslouchal z přirozené úcty k vám a ne z donucení, je nutné s ním vztahy založené na vzájemné důvěře navázat a nezradit. Je to záležitost dlouhodobá. Vyžaduje, abyste byli trpěliví, důslední a vytrvalí. Při výcviku a výchově psa metodou založenou na vzájemné důvěře psa a jeho pána je třeba dodržovat následující pravidla:

Pravidlo první: nikdy nepodrazit.
V jednání se psem buďte korektní. Chápání psa je poněkud odlišné od člověka. Ztracená důvěra se jen těžko navrací zpět. Někdy hrají velkou roli i zdánlivé maličkosti. Nelákejte například psa pamlskem, který mu pak odepřete.
Pravidlo druhé: psa netrestat bitím.
Jsou i jiné tresty, osvědčilo se na psa zavrčet, nebo mu slovně vyčiníte a nemluvíte s ním. Někdy stačí jen to, když ho několik dní nenecháte pracovat nebo s ním za trest nepůjdete na jeho oblíbenou procházku. Chcete-li psa potrestat, neoslovujte ho jeho jménem.
Pravidlo třetí: nešetřit chválou.
Snažte se najít mnoho různých způsobů odměny a odstupňovat je podle toho, jak jsou pro vašeho psa příjemné. Využívejte celou jejich škálu. Chvalte však psa, jen když provede cvik dobře, nebo je-li patrné zlepšení, ne neustále. Při chválení, nebo chcete-li psa motivovat k vyššímu výkonu, často vyslovujte jeho jméno.
Pravidlo čtvrté: jednat jako rovný s rovným, ale zůstat šéfem.
Při práci jste partneři, proto se tak i chovejte. Nesnažte se psa přemoci za každou cenu (mít na něj navrch). Nechte ho někdy nad vámi zvítězit. Při výcviku nových prvků zařazujte i takové, které váš pes perfektně zvládá. Je třeba mu dát šanci být úspěšný, musí být úspěšný, potřebuje to.
Pravidlo páté: být trpělivý, důsledný a vytrvalý.
Jste-li rozčilení, vzteklí, indisponovaní po pití alkoholu apod., raději se psem necvičte, nebo alespoň nedávejte svým negativním emocím průchod před psem. Vyžadujte, aby pes splnil váš příkaz, nenechte ho zahájit nějakou jinou činnost. Nenechte se odradit několika neúspěchy. Často trvá hodně dlouho, než se úspěchy dostaví.
Pravidlo šesté: postupovat individuálně.
Každý pes je jiný!!! Některý je příliš živý a zbrklý nebo roztěkaný, jiný zase pomalý, protože je tlustý, líný nebo hůře chápající. Těžko zvladatelný je pes nedůvěřivý nebo dokonce zákeřný. Dominantní pes často bývá buď tvrdohlavý nebo agresivní. Pro výcvik je nejlepší pes živý, vyrovnaný, učenlivý a odpovědný. Podle schopností a vlastností psa je třeba přizpůsobit jeho výchovu a výcvik.
Pravidlo sedmé: naučit se vzájemné komunikaci.
Povely, které dáváte, musí být jasné, krátké a nesmí se měnit. Vyslovujte je klidně, potichu (nekřičte). Dobře si rozmyslete, které povely budete používat. Nesmí jich být mnoho. Pes je schopen si dobře zapamatovat jen asi 40 příkazů, s tím je třeba počítat. Nechcete-li například aby pes zuřivě štěkal, významně se na něj zadívejte a potichu mu říkejte například "tiše", nepřekřikujte ho, a již vůbec ne slůvkem "fuj", tento povel by měl být používán pro jinou nekalou činnost.
Pravidlo osmé: povely i nápravu chyb odstupňovat.
Velkou roli při vzájemné komunikaci hrají i výška a zabarvení hlasu, gesta, nebo i to, že si k němu sednete do podřepu. Naučte se používat řeč těla. Pokuste si sestavit chyby psa do stupnice podle důležitosti. Při výchově a výcviku se pak snažte rozlišovat způsoby korekce chyb, selektujte druh nápravy. Nejdříve a se vší důsledností je třeba odnaučit psa chování, které je nebezpečné (lovení aut apod.).
Pravidlo deváté: chyby ihned opravovat.
Na chyby je nutné reagovat okamžitě a označit je (například slůvkem "fuj"), nebo si jich jakoby nevšímat a příště navodit takovou situaci, abyste se téže chyby vyvarovali. Využívejte správné pomůcky a používejte je v pravý čas. Například pro různé druhy výcviku se hodí jiné vodítko nebo jinak upevněný stahovací obojek. Při odnaučování psa některým "nekalostem" dobře poslouží například pepř. Výhodné je používat i pomůcky, kterých se pes lekne a přeruší svoji nevhodnou činnost. Například hodíte-li po něm nebo k němu nenápadně plechovku od coca-coly naplněnou několika mincemi, nebo jen kus klacíku, vodítko apod., většinou zareaguje a obrátí pozornost na vás. V tu chvíli mu dejte povel, který dobře zná, například "lehni".
Pravidlo desáté: i naučené opakovat.
Častým opakováním se znalost upevňuje. I k dobře zvládnutému cviku se po určité době vracejte. Při výchově psa je někdy nutné uměle situaci navodit. Je velmi zdlouhavé čekat až zase psa náhodou chytnete při akci.
A jedno pravidlo navíc: o psa dobře pečovat.
Starost o optimální výživu, zdraví, denní režim a o prostředí, ve kterém pes žije, je základním předpokladem dobrých výsledků při výcviku a výchově psa. Dobu výcviku přizpůsobte stavu počasí, zdravotnímu stavu a stupni výkonnosti psa. Doporučuje se cvičit raději častěji a kratší dobu, např. 15 minut denně, ráno a večer (pokud je příliš teplo, raději necvičte). Dávejte psovi čerstvou vodu, nenechte ho pít z louží. Nekrmte ho alespoň hodinu před zahájením výcviku.

Možná se mi podařilo formulovat zde pravidla, které většina z vás zná.
Nezbývá než doufat, že se jimi i řídíte.
Radko Loučka


Obsah


VTIPY

Jak jste to uhodl?
Ovčák jednou pásl svoje stádo na vzdálené pastvině, když k němu zčistajasna zamířil fungl nový Jeep Cherokee. Zastavil u něho a z okna vyhlédl mladý muž v obleku od Brioniho, v botách Gucci, s brejlemi Ray Ban a s kravatou YSL. Povídá ovčákovi: "Když vám přesně řeknu, kolik ovcí máte ve stádu, dáte mi jednu?" Ovčák se na chlapíka podíval, pak se ohlédl na mírumilovně se pasoucí stádo a řekl: "Dobře." Chlapík zaparkoval auto, vytáhl mobil, připojil ho na notebook, zasurfoval na stránku NASA na Internetu, vyvolal si satelitní navigační systém GPS, naskenoval oblast a otevřel šedesátistránkovou tabulku v Excelu. Potom na své miniaturní tiskárně vytiskl 150 stránek dlouhou zprávu a podal ji ovčákovi. "Máte tu přesně 1586 ovcí!" "To je přesné! Tak si jednu vyberte," řekl ovčák. A pak se dívá, jak si mladík vybírá ovci a ukládá ji do svého Cherokee. Pak povídá: "A když já vám přesně řeknu, jaké je vaše zaměstnání, vrátíte mi ji?" "Ou Kej, proč ne," odpověděl mladý muž. "Vy jste konzultant," řekl ovčák. "Přesně!" na to chlapík. "Jak jste to uhodl?" Ovčák na to: "Jednoduše. Objevil jste se tu, i když vás nikdo nevolal. Chcete odměnu za odpověď na otázku, kterou sám dobře znám. A navíc tomu hovno rozumíte, protože jste si do auta nacpal mýho psa!"


Obsah


ČESKÝM OVČÁKŮM POMOHOU BORDER KOLIE ZE SKOTKA

Jako chovatelé ovcí jsme dlouho uvažovali, jak si usnadnit práci s manipulací se stádem. Po zjištění, že na nahánění ovcí sami nestačíme, jsme se, inspirováni bezvadnou prací border kolií u našich anglických přátel, rozhodli pro koupi těchto ovčáckých psů.
Po zkušenostech s dovozem mražených inseminačních dávek beranů jsme si uvědomovali náročnost tohoto plánu především po stránce vyhovění všem exportním i importním podmínkám obou států, ale i problémů s výběrem psa a neochotou anglických chovatelů prodávat psy mimo Británii. Proto jsme museli vyjet do Velké Británie dvakrát.
Naše první cesta proběhla v řijnu 1999. Během čtyř dnů jsme společně s manželi Švédovými kontaktovali Sheep Dog Society v Bedfordu, hlavního poradce chovu border kolií ve Velké Británii RoyeGouttého a vlastní chovatele. Tato cesta vedla k předběžným dohodám, které byly po našem návratu po řadu následujících měsíců upřesňovány a rozvíjeny.
tato náročná příprava vyústila v únoru letošního roku ve druhou cestu do Skotska. Během pěti dnů jsme zde navštívili chovatele našich borderek, které jsme soustředili k Johnu Templetonovi, přednímu britskému chovateli a cvičiteli border kolií. U Johna Templetona jsme se také seznámili se základním přístupem k tomuto plemeni a nejdůležitějšími zásadami výcviku. Tyto příjemné chvíle byly narušovány náročnými komplikacemi pos tránce letecké přepravy psů do Čech. Také toto se nám ale podařilo zvládnout a dovézt tři štěňata (CHOKIE, ISDS 247168 pro Milana Procházku, ROY, ISDS 246390 pro Radka Axmana a DANNY, ISDS 247170 pro Libora Buchtu.)
Všichni tři psy pochazejí od špičkových pracovně orientovaných rodičů (ROY, o. TWEED 219236, m. JILL 215698, CHOKIE a DANNY , o. SPOT 182249, m. Lyn 216418). Již teď pozorujeme výrazné vlohy k pasení zvířat, chuť k práci, vyjímečnou inteligenci a bystrost. Nyní pracujeme na tom, abychom tyto jejich vlohy rozvinuli co nejlépe a v maximální míře a aby nám pak naše border kolie byly nejen vděčnými přáteli, ale především dobrými a užitečnžými pomocníky.

Vendula Procházková
Dr. radek Axman


Obsah


BORDEREK Z PRACOVNÍCH LINIÍ JE U NÁS VÍCE

Borderky, o kterých píší v předchozím příspěvku Vendula Procházková a Radek Axman, nejsou v ČR jediné z pracovních ovčáckých linií ISDS (registrované v International Sheep Dog Society). Manželé Švédovi zajistili, že o pár měsíců později přivezla známá cvičitelka a rozhodčí paní Jones ze Skotska (cestou do Rakouska, kde posuzovala trial soutěž jako rozhodčí) další 3 borderky ISDS. Dvě z nich zůstanou na Moravě u Zlína (majitelem je ing. Švéda), jedna našla svůj domov u Vysokého Mýta (majitelem je pan Brunclík). Další ISDS borderku, štěně psa, původem z Walesu (údajně žlutou sable) přivezl od Serge van der Zweepa z Holandska pan Vejrosta. Dlouhá léta žil v Kanadě a tam si borderky zamiloval. Po návratu do Čech se pak rozhodl pořídit si pracovní borderku nejlepších kvalit. Snad se mu to povedlo. S výběrem mu přece pomáhal sám mistr světa v ovládání ovčáckých psů v pasení ovcí.
Borderky z pracovních linií u nás byly i před těmito významnými importy. Neznáme přesně původy psů u nás chovaných, protože nemáme přístup ke všem rodokmenům, určité informace však máme. Kvalitní genetický materiál k nám byl dovezen již v počátcích chovu border collií v České republice (v roce 1995). Highland Dreamer, ačkoliv je i exteriérově špičkový (má mimo jiné i titul Evropský vítěz z roku 1999), má z otcovy strany významné ISDS předky v obou přímých liniích. Jeho otec je Lethans Double Take (York). Jeho majitel, pan John Hastie, s ním vyhrál několik trialů ve Skotsku (Janett Hastie je poradkyní chovu border collií ve Skotsku). Otec Yorka je pes Roy (ISDS 161740), který pochází z linie psů J. Templetona. V roce 1996 byla do ČR z Walesu importována Lucky Su (ISDS 222553), rovněž s výbornými předky - vítězi trial soutěží.
ISDS pracovní linie k nám byly v genech dovezeny i v roce 1999 ze SRN tím, že byly kryty feny Mobella Jackie ISDS psem Roy of Dalmillington a Forth Bohemia Alké ISDS psem Glen from Ayrshire (oba krycí psi, původem ze Skotska, jsou syny Spota (ISDS 161819). ISDS po obou liniích z otcovy strany má i Mouse di Cambiano, Jeho otec (Nip) je jeden z nejlepších krycích psů Serge van der Zweepa z Holandska. Možná, že je u nás borderek z pracovních linií více. Jestliže o nějaké další víte, napište nám.
rl


Obsah


PRACOVNÍ LINIE

Stalo se mi nedávno, že se mi někteří noví zájemci o štěňata svěřili s tím, že přede mnou jednali i s jinými chovateli a informovali se na plemeno border collie. V některých případech jim bylo sděleno mimo jiné zhruba následující: "Jestli se chcete zbláznit, tak si pořiďte borderku z pracovních linií. Být vámi, koupím si štěně z linií výstavních, protože jsou klidnější".
Dovolte mi, abych se k podobným výrokům vyjádřila a sdělila svůj názor. Jsou to určitým způsobem dezinformace podávané novým zájemcům o plemeno. Navíc, pokud se "varování" týkají konkrétních chovatelských stanic, to už odporuje nejen Etickému kodexu BCCCZ ale v lecčems i chovatelským a zápisním řádům FCI a ČMKU (všechny tyto normy by chovatel, který vlastní mezinárodně registrovanou chovatelskou stanici měl respektovat).
Výraz "klidnější" border collie někdy nevystihuje pravou podstatu povah některých výstavních linií, kdy mnoho specifických vlastností plemene BC již vymizelo, protože byl prioritně sledován exteriér a to ani nemluvím o opakovaném praktikování úzkých příbuzenských plemeniteb v některých zahraničních chovatelských stanicích. Takže výraz "klidnější" bych spíše nahradila výrazy - pomalý, málo vzrušivý, otupělý až flegmatický, takový temperament border collie je z hlediska standardu FCI zcela nežádoucí.
Na druhou stranu připouštím, že některé tzv. pracovní linie nebo jedinci z naředěných linií mohou ujíždět v povahách zase opačným směrem - labilní, agresivní, nevyrovnaný, bázlivý, atd. Takoví ale mohou být jedinci i z linií výstavních.
Co jsem ale měla možnost pozorovat některé psy z linií ISDS, mohu říci, že jsou to velmi pracovití psi, kteří mají naprosto pevnou psychiku, tudíž i vyrovnanou povahu, protože kdyby tomu tak nebylo, nikdy by nevydrželi tak silný tlak při výcviku u stáda, který je pro psa náročný nejen fyzicky, ale i psychicky. Dovolím si odhadovat, že 98 % našich psů takové zatížení zatím nemá.
Závěrem bych chtěla připomenout, že záměrem každého chovatele by měla být především snaha o upevnění dobrých povahových vlastností, specifických pro dané plemeno a snaha o vylepšení exteriéru, a to vše v souladu s platným standardem plemene. Samozřejmě i veškeré informace o plemeni, podávané novým zájemcům, by měly být úplné a seriózní.

sim


Obsah


ŠKOLENÍ OVČÁKŮ A ZKOUŠKY VLOH NA KOSTI

První akce CSDA byla v blízkém okolí hradu Kost ve dnech 14.-16.4.2000. Bylo to školení adeptů na instruktory v ovládání ovčáckých psů v pasení ovcí a na rozhodčí ovčáckých soutěží spojené se zkouškami vloh psů k pasení. Spolupořadatelem této významné ovčácké a kynologické akce byl klub BCCCZ a Agrochov Sobotka a.s. Školitelem a rozhodčím byl mistr světa a dvojnásobný mistr Evropy v ovládání ovčáckých psů při pasení ovcí Serge van der Zweep z Holandska.
První den školení byli účastníci seznámeni s celkovou situací v chovu ovcí, s organizací kynologie u nás i ve světě, a s Řádem zkoušek a soutěží v ovládání ovčáckých psů, který byl v roce 1999 schválen kynologickou organizací ČMKU a Ústřední komisí pro ochranu zvířat při MZe ČR.
V sobotu byla akce přístupná veřejnosti. Za přítomnosti asi 400 diváků probíhaly v malebném údolí v Dobšicích ukázky práce a též zkoušky vloh ovčáckých psů. Serge van der Zweep hned v úvodu ukázal se svou čtyřletou fenou border collie Jill, že to s ovcemi umí opravdu dokonale. Předvedl, jak pes na povel obíhá stádo, jak se k němu pomalu přibližuje, jak zalehne, je-li to třeba, i jak dokáže vzpurnou ovci přimět k tomu, aby dělala co chce pes a ne co chce ona sama. Ukázal také, jak pes sám, jen na povely pískáním na speciální trilkovací píšťalku, přivede skupinu ovcí ze vzdálenosti 500 metrů, provede ji třemi brankami a zažene do ohrady. Výborně s Jill zvládli i nejnáročnější cvik ze soutěží trial, kdy pes od stáda odděluje předem vybranou ovci. Za svůj výkon, který Serge i Jill opakovali pro diváky ještě jednou, sklidili zasloužený potlesk. Své mistrovství v ovládání ovčáckých psů při pasení ovcí a indických běžců, speciálního druhu chodivých kachen, předvedl se svou border collií Etnou Akumulator také Miroslav Koško, mistr Československa z roku 1989. Citlivou práci s indickými běžci předvedla se svou paničkou také Lucky Su.
Hlavním programem sobotní akce bylo posuzování instinktů psů pro pasení, tzv. zkoušky vloh ovčáckého psa (ZVOP). Z 18 psů přihlášených na ZVOP (15 border collií, 1 australský ovčák, 1 bearded collie a 1 kříženec chodského psa) jich bylo posouzeno pouze 17, protože kříženec byl příliš mladý (minimální věk psa je 9 měsíců). Vlohy prokázalo 13 psů (spolu s BC i australský ovčák), z toho 5 výtečně (Serge o nich řekl, že by si je hned vzal do tréninku, a to je, myslím, velké ocenění). Jsou to tito psi a feny : Mouse di Cambiano, Lucky Su, Frankie Akumulator, Fly Akumulator a Detania Bohemia Alké , která ke zkouškám vloh přijela ze Slovenska.
Večer byl slavnostní raut s občerstvením, předáváním cen a certifikátů.
V neděli školení, již bez přítomností diváků, pokračovalo praktickými lekcemi. Každý budoucí instruktor nebo rozhodčí si jednotlivé kroky výuky mohl, pod vedením Serge, vyzkoušet se svým psem. Ukázalo se, že nejvíce se opravdu musí učit ne psi, ale jejich páni. Na Kosti bylo vyškoleno 18 účastníků akce, 10 z nich získalo dekret instruktora výcviku v ovládání ovčáckých psů v pasení ovcí a 7 z nich dekret rozhodčího pro zkoušky ovčáckých psů v pasení ovcí. Seznam instruktorů, rozhodčích i psů, kteří na Kosti úspěšně absolvovali zkoušky vloh (doplněné seznamem psů, kteří zkoušky vloh složili v loňském roce v Litomyšli) uveřejníme v příštím zpravodaji Borderholic, který by měl být celý věnován práci psů u stáda ovcí nebo jiných zvířat.
Práci psů na Kosti natočili na video hned 3 účastníci školení. Pokud někdo bude mít o nahrávku zájem, ať se ozve na adresu redakce zpravodaje.

Akce na Kosti měla velkou publicitu. Články často doplněné krásnými fotografiemi byly uveřejněny nejen v několika novinách, ale i v takových časopisech jako Svět psů, Farmář, Náš chov, Slovenský chov, Fauna, Ring, Anno a Katka.
Na závěr bych chtěl moc poděkovat organizátorům, tedy klubu BCCCZ, svazu SCHOK a její asociaci CSDA, pracovníkům Agrochov Sobotka, a.s. a všem sponzorům. Hlavními sponzory byla firma FITMIN, a.s., výrobce krmiv a firma WIRE METAL Vamberk, výrobce pletiv, plotů a další podobných výrobků pro ovce a nejen pro ně. Dalšími sponzory byly firmy: Jamenská a.s. Jamné n. O., Pfeifer s.r.o. Liberec, Agrotrans Vítkovice, Kamír Hornychová Bukovina, Prodejna krmiv a chovatelských potřeb Lomnice n. P., Maso Radvanovice, Medipharm s.r.o. Hustopeče u Brna, Dobra s.r.o. Turnov, Svět psů, ChovServis H. Králové, Mlékárna Rovensko p. T., Aport Tekro, Kniha Českého ráje, Věma Štěpánovice, Divel Turnov a J.O.M. Brno.
Přáli bychom si, aby nám přízeň sponzorů vydržela i do příštích akcí. Moc děkujeme.


Obsah


BRITSKÝ CHOV PRACOVNÍCH LINIÍ PSŮ

Ve Velké Británii má chov ovčáckých psů a hlavně práce s nimi u zvířat, především u ovcí, mnohasetletou tradici. Hlavním, velmi důležitým poznatkem, o který se se mnou podělilo několik lidí, kteří v Británii měli možnost práci psů u stád blíže poznat, je, že zkoušky a soutěže v ovládání ovčáckých psů v pasení se u nich pořádají nejen proto, aby se ovčáci ukázali jak dovedou psa vycvičit, ale především proto, aby se vyhledávaly ty border collie, které mají pro práci se zvířaty nejlepší vlohy, a ty se pak využívaly v chovu. Psy po dobrých rodičích lze většinou lépe vycvičit k tomu, aby byla práce s ovcemi snazší a pro zvířata vhodnější, než jejich honění po pastvině s klackem v ruce. Tak je tomu ale i jinde ve světě. V některých státech sice nepořádají bonitace, ale posuzují psy ještě předtím než je pustí na parkur trialu (u psů například kontrolují varlata). Mnozí chovatelé pracovních psů jsou schopni vyhledat předky svých psů až z desátého "kolena", vyhledají vám i to, na jakých soutěžích trialu byli psi úspěšní. Nikdo z ovčáků by si nevzal psa, o jehož původu téměř nic neví, byť by ten pes byl zadarmo. Pro některé z těch, kteří si myslí, že někde v zahraničí mají chovatelé pro chov pracovních border collií (i jiných psů) absolutní volnost, je to možná novinka. Absolutní volnost není nikde, všude je nutné respektovat nějaké řády či stanovy, všude platí, že odchovy dobrých chovatelů jsou vyhledávanější než těch, kteří řády nerespektují, nebo chovají tak, aby to pro ně bylo co nejsnadnější a nejlevnější.
Pes se pořizuje (kupuje) na dlouhou dobu, a také hlavně proto, aby sloužil. Ovčáci říkají, že čas a energii vloženou do výcviku špičkového psa nelze penězi nahradit. Pes musí mít pro pasení vlohy. Kdo se spokojí s horším průměrem, má později jen starosti navíc. Je li však pes dobře vycvičený a zdravý, je radost s ním pracovat. To je pro ovčáka to nejdůležitější. Z toho bychom se měli poučit i my. Koupí li si někdo psa o jehož původu (a tedy ani povaze a zdraví) nic neví, může na to on sám nebo někdo z majitelů jeho štěňat šeredně doplatit. Štěně si kupujete alespoň na deset let, za tu dobu náklady na krmení a veterinární poplatky i několikanásobně převýší pořizovací cenu štěněte.
Pro ty, kteří chtějí importovat psy ze zahraničí může být také poučením to, že lákavě nízká cena štěněte ještě nemusí znamenat, že pro ně bude levné. Většinou cena, která je při prodeji vyřčena, je jen základní, zdaleka ne konečná (k základní ceně se většinou připočítávají poplatky za veterinární zákroky, různá potvrzení, náklady na stravování psa u chovatele apod.). Když se připočtou náklady na dopravu, často se cena štěněte vyšplhá na dvojnásobek ceny psa z českého vrhu. Tím bych nechtěl nikoho od importů odrazovat, právě naopak. Je třeba exportovat psy, ale ne "za každou cenu". Je třeba import pořádně připravit, hlavně se informovat, jaká bude konečná cena psa se všemi vedlejšími poplatky. Často se stává, že lidem "z východu" chovatelé ze Západní Evropy (nejen z Británie) prodávají jen odpad. Je třeba mít dobré poradce, případně i někoho známého, kdo se za vás zaručí (nejlépe když chovateli předem zatelefonuje a poprosí, aby jeho chráněnci vybral kvalitní štěně). To v zahraničí docela funguje.

rl


Obsah


OVCE V ŠÁRCE

Stádo ovcí v pražské Šárce a Prokopském údolí, doprovázené border collií, to není fantazie, ale brzká realita. Ty ovce nepatří soukromníkovi, ale organizaci ochránců přírody a na jejich "popásání se" přispívá pražský magistrát. Proč, o tom všem nám vyprávěl Josef Hönig, šéf organizace Českého svazu ochránců přírody Mejto.
Úkolem této organizace ochránců přírody je starat se o řadu lokalit chráněných území v Praze, Středočeském kraji a dokonce i v Beskydech. Starat se, to v tomto případě znamená zajistit, aby se z těchto území zcela nevytratily chráněné rostliny, hmyz a jiní živočichové. Ochranáři již dávno přišli na to, že pokud se tato území nechají zcela bez péče, zarostou křovím a tvrdou trávou, která zadusí právě vzácná rostlinná a hmyzí společenství. Tato území je třeba udržovat, to znamená vyřezávat na nich křoví a nálety stromů, pravidelně je kosit a ošetřovat. Ovšem lepší než kosení je v tomto případě přiměřené stádo ovcí a koz.
Bylo zjištěno, že spásání takových luk ideálně přispívá k obnově a rozšiřování zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Ochránci přírody " Mejto" vypracovali projekt a také sehnali nezbytné finanční prostředky. Na jaře začali s nákupem ovcí a koz. Nyní mají 75 jedinců ve dvou stádech, další ovce budou postupně nakupovat. Pasou pomocí oplůtků, z lokality na lokalitu zvířata převážejí traktorem. Bydlí dosti často v maringotkách nebo ve stanech přímo u stáda. Při pasení plánují i využití border collií.
Vedle pasení je ale pro zdejší ochránce přírody stále velice důležitá údržba území pomocí vyřezávání a vysekávání lokalit. Pan Hönig nás požádal, abychom mu prostřednictvím našeho zpravodaje pomohli hledat nové zaměstnance pro tyto práce. Hledají spolehlivé mladé lidi, kteří se nebojí fyzické námahy, jsou rádi venku v přírodě a nevadí jim, když nespí každý den doma, na své vlastní posteli. Pro toto zaměstnání ochránci přírody najímají i mladíky, kteří si touto formou mohou splnit civilní vojenskou službu. Zaměstnání může být trvalejšího charakteru, i třeba jen brigáda na víkend, týden, či čtrnáct dní. Vítali by samozřejmě i takové pracovníky, kteří by jim, nejlépe s vlastní borderkou, pomáhali pást. Shánějí už brigádníky i na příští rok do Beskyd, kde mají přírodní rezervace vypásat ovcemi. Takže, kdyby někoho takováto práce zajímala, obraťte se na redakci zpravodaje a my vám zprostředkujeme kontakt na pana Höniga.

el


Obsah


VTIPY

Zastaví policajt auto a vidí, že ho řídí pes.
Oboří se tedy na spolujezdce: "Proboha, jak můžete nechat řídit psa?"
Spolujezdec na to překvapeně: "Já za to nemohu, já jsem jen stopař."

Na venkově: Na silnici, mezi lány polí se zastaví již trochu starší auťák, ještě třikrát škytne a chcípne. Naštvaný řidič vyleze z vozu, otevře motor a zkouší do všeho ťukat a tahat za cokoliv, protože tomu vůbec nerozumí. V tom přiběhne černobílý pes, zastaví se a směrem k řidiči suše prohodí:
"To bude karburátor" a odběhne pryč.
Řidič tupě zírá s otevřenými ústy, stále nemůže uvěřit. Pak mávne rukou a zkusí vyčistit trysku u karburátoru. A světe div se, auto naskočí.
V nejbližší vesnici si dává v hospodě oběd. Nedá mu to a popíše vrchnímu příhodu.
Vrchní reaguje: "Ale to máte z pekla štěstí, že se vám to stalo zrovna dneska. Někdy chodí pást bača s jinou borderkou, ale ta tomu vůbec nerozumí."

"Tak vy mi tvrdíte, že jste pes. A kdy jste měl poprvé takový pocit?"
"Když jsem byl ještě malé štěňátko."

Chlápek se psem přijde do hospody. Sedne si ke stolu a hospodský přijde a povídá: "Pane, sem psi nesmějí." Pes se na něj tak koukne a povídá: "No, nevšiml jsem si, že by tu někde byla cedule o psech!" Hospodský vyvalí oči a omlouvá se: "Ehm, promiňte..., máte u mě pivo zdarma." Chlápek pak rozpráví se psem, po chvilce se zvedne a jde na WC.
Hospodský přijde ke psovi a povídá: "Mohl bych vás poprosit o laskavost? Mohl byste si vzít tady tu stokorunu a zajít naproti do trafiky pro jedny noviny? Dělá tam můj kámoš, a ten z toho bude určitě úplně mimo. Za odměnu jste hosty podniku a drobné z té stovky si můžete taky nechat."
Pes souhlasí, popadne stovku do zubů a vyrazí ven. Chlápek se vrátí a začne se shánět po svém psovi. Hospodský mu vysvětlí, jak se věci mají. Chlápek si tedy sedne k pivu. Když se pes dlouho nevrací, nakonec se rozhodne jej jít hledat. Na ulici nic, v trafice nic, až nakonec v úzké uličce za hospodou psa našel, jak zuřivě obskakuje nějakou fenku. Chytne ho za obojek, zvedne, a povídá: "Briane, jak jsi mohl! Nikdy jsi nic takového neudělal..."
"No jo, jenže nikdy předtím jsem taky neměl stokorunu."

Povídá háravá fena psovi: "Pořád se jenom naparuješ, očůráváš každý roh, mě obcházíš a očucháváš. Už mi s tím vlez na záda!"

Do hospody vejde černobílý pes a poručí si pivo. Hostinský na to: "Vždyť jste pes!"
"Zrak máte v pořádku," odpoví pes. "Ale vy mluvíte!"
"Sluch máte také v pořádku. Tak dostanu to pivo?"
Hospodský před psa postaví půllitr a zeptá se ho, co tady dělá.
"Dělám na stavbě tady přes ulici. Pár týdnů nám to potrvá, tak sem každé poledne na jedno zajdu."
Skutečně, v každé polední přestávce pes přiběhne a dá si jedno točené.
Za týden do města přijede, jako každým rokem, cirkus. Jeho majitel také přijde na pivo a hostinský se mu zmíní o mluvícím psovi. "Toho kdybyste dostal do cirkusu, to byste měl kšefty! Mluvící pes, to by byla bomba! Jestli chcete, tak s ním promluvím."
Příští poledne se pes zase staví na pivo. Hostinský mu řekne: "Poslyšte, ve městě je cirkus. Včera jsem mluvil s majitelem, a on má o vás velký zájem."
"Vážně?"
"Opravdu, v cirkuse si můžete přijít na pěkné jmění. Jestli chcete, tak vám to u majitele domluvím."
"Počkejte," řekne pes. "Říkáte cirkus - tam ale vystupují ve stanu, to pak nechápu na co by jim byl zedník!"

"Haló, volám ohledně toho hlídacího psa, co jsme od vás koupili.
Můžete nám poradit, jak to máme zařídit, aby nás pustil domů?"

Dva psi si povídali: "Tak co, jak ta ekonomická reforma ovlivnila tvoji životní úroveň?"
"Ani se neptej, nestojí to za nic. Zkrátili mi řetěz."
"To není tak zlé, aspoň nemusíš tolik běhat okolo, ne?"
"No to jo, ale žrádlo nechali tam, kde bylo předtím."


Obsah


KNIHA KOLIE A ŠELTIE NAKLADATELSTV¨Í VAŠUT

Nakladatelství Vašut chystá vydání knihy věnované koliím a šeltiím. Autorkou knihy je německá baronesa Diana von Hahn, která byla (také námi) nominována na příští rok jako rozhodčí pro výstavu v Mladé Boleslavi. Protože je v knize věnováno poměrně hodně prostoru i border colliím, požádala mě šéfredaktorka nakladatelsví o její recenzi. Chyby, které se v knize vyskytovaly, jsou tak časté, že jsem se rozhodl uveřejnit zkrácenou verzi mého průvodního dopisu nakladatelství. Dopis místy obsahuje notoricky známá fakta o border colliích, ale ponechal jsem v něm i tyto pasáže, aby nebyla narušena souvislost textu. Až kniha vyjde, lze ji každopádně doporučit každému novému zájemci o border collie a začínajícím chovatelům. Je velmi pěkně graficky zpracována a obsahuje množství zajímavých fotografií.

Průvodní dopis:
Paní von Hahn je zcela zjevně velmi zkušená chovatelka a dobře rozumí koliím a šeltiím. Rozumí tomu, jak o ně správně pečovat, jak s nimi žít a jak je správně vystavovat a posuzovat na soutěžích krásy. Vyplývá to i z toho, že je uznávanou mezinárodní rozhodčí exteriéru. Čemu ovšem vůbec nerozumí je původní poslání ovčáckých psů - pasení. Není se ale čemu divit. Moderní kolie se oddělily selekcí na vzhled od původních kolií, které se až poté začaly časem označovat jako border collie. Border collie jsou jedno z posledních ovčáckých plemen, které skutečně ještě po celém světě svou práci u stád denně vykonává. Je to mimo jiné zásluhou organizací starajících se o registraci jejich pracovních linií. Nejvýznamnější z nich je v knize zmiňovaná ISDS (International Sheep Dog Society). Výjimečnost plemene vyniká už tím, že jako jediné má ve Velké Británii povolenu dvojí registraci. V praxi to znamená, že britský Kennel Club automaticky uznává psy registrované ISDS (naopak to ovšem neplatí).
Tedy zpět ke knize. Téměř vše, co je tam řečeno o border colliích a pasení, je špatně. Naopak, téměř vše, co je napsáno o často problematickém soužití s tímto hyperaktivním plemenem, nemáme-li pro něj odpovídající zaměstnání, je správně. Snažil jsem se tedy opravit alespoň největší nesrovnalosti.
Dva hlavní omyly, které se táhnou celou knihou jsou:
1) představa, že border collie hlídají stádo;
2) jejich označování za pastevecké plemeno.
Zásadní rozdíl mezi ovčáckým a pasteveckým plemenem je v tom, že ovčáčtí psi pasou stádo v těsné spolupráci s ovčákem a vykonávají práce související s denní prací ovčáka - oddělují ovce pro očkování, koupání a stříhání vlny, zahánějí a vyhánějí ovce z košárů na pastvu, pomáhají ovčákovi při bahnění ovcí, shánějí stádo dohromady a přemísťují je na dané místo, hledají a přivádějí ztracené ovce. Tito psi nezůstávají u stáda, ale večer odchází s ovčákem na farmu a ke stádu se s ním vracejí až ráno. V žádném případě stádo nehlídají! Ani nemohou, protože u něj pořád nejsou. Je samozřejmé, že je-li stádo ohroženo v době jejich přítomnosti, brání je tak, jak by je bránil každý jiný pes. Je to dáno i stylem pasení v anglosaských zemích, kdy se ovce na noc nezahánějí jako u nás na salaš (farmu), ale zůstávají samy bez dozoru "na kopci". Ovčáčtí psi jsou pohybliví, snadno ovladatelní a většinou velmi inteligentní, neboť byli po staletí výběrově šlechtěni právě na tyto vlastnosti. Border collie jsou zářným příkladem toho, jak úspěšné může být šlechtění psů není-li vázáno na tak pochybnou vlastnost, jakou je vzhled. Jejich fyzická konstituce je tak pevná, že v sezóně při pasení naběhají ve skotských horách denně i 130 kilometrů. Jejich inteligence je až příliš zveličována, ale skutečností je, že ve čtyřech nezávislých studiích provedených za posledních deset let byly border collie vždy jednoznačně označeny za nejinteligentnější plemeno.
Podívejme se teď na pastevecká plemena. Jedná se vždy o mohutné psy, často bílého zbarvení (aby nebyli v kontrastu ke stádu příliš nápadní), kteří jsou od mlada drženi 24 hodin denně u stáda a jsou na toto stádo často navázáni tak, že považují sami sebe za ovce a stádo pak za svou smečku. Stádo nekompromisně hlídají a brání proti komukoli. Často má i sám ovčák problém se ke stádu přiblížit. Klasickým zástupcem jsou kavkazští a středoasiatští pastevečtí psi. Z našich plemen je to například čuvač. O těchto plemenech však knížka paní von Hahn není. Chápu její omyl, protože ze středoevropského pohledu, který je bohužel bližší tomu asijskému, spočívá pasení ovcí ne v péči o ně, ale v jejich hlídání. Pasáček nebo bača sedí na kopci (se psem) a hlídá, aby se mu stádo nezaběhlo, nebo aby mu někdo nějakou ovci neukradl, či ji nesežral vlk. Naopak v anglosaských zemích a zejména ve Spojeném království, jsou ovce tak pevně vázány na konkrétní místo, že farmu je možné podle zákona prodat pouze včetně ovcí. Není je proto třeba, až na výjimky v případě extrémně špatných povětrnostních podmínek, hlídat před zaběhnutím. Vlci na Ostrovech už dlouho nejsou (díky vlkodavům) a kradení zde, rovněž dlouho, není příliš prestižním povoláním.
Ačkoli jsou border collie používány ve Spojených státech a v Austrálii i pro pasení dobytka, není to jejich původní poslání a ne každá border collie se k tomu hodí (lepší jsou kelpie a australský honácký pes, ale i velškorgi). Původním posláním a i převažující pracovní náplní border collií je pasení ovcí. Border collie pase zejména pohledem, neštěká při práci a "štípe" jenom na povel.
V popisu plemene, který je vlastně přetlumočením jeho standardu, nejsou žádné výrazné nesrovnalosti, což je obdivuhodné, když uvážíme, že popis prošel dvojím překladem. Chyby, které tam byly, se tradičně týkaly zbarvení očí u merle jedinců. Jako vždy bylo nesprávně uvedeno jen blue merle. Navíc byla požadována rovnoběžnost celých zadních končetin při pohledu zezadu a ne jen od hlezen dolů, jak je uvedeno ve standardu. K posudku jsem přiložil standard border collie přeložený přímo z anglického oficiálního originálu přijatého FCI.
Na závěr mi dovolte ještě jednu poznámku. Chápu, že ediční politika nakladatelství je složitá záležitost a že často hrají roli různé okolnosti a již uzavřené smlouvy a partnerské vztahy (a to nemluvím o ryze finančních otázkách). Přesto mi nepřipadá jako nejvhodnější překládat do češtiny německou knihu o britských plemenech. Je to jako v Anglii psaná kuchařská kniha bavorských kulinářských specialit. Nutně tam musí docházet ke spoustě nepřesností. Moje knihovna je plná anglických knížek věnovaných border colliím a to od útlých svazků srovnatelných s knihou paní von Hahn až po obsáhlé monografie. Jistě by bylo z čeho vybírat i v případě kolií a šeltií.

RNDr. Michal Krejčí

PS: Podle hlasu a jednání velmi sympatická paní šéfredaktorka mi v pozdějším telefonním rozhovoru objasnila, že nakladatelství koupilo v Německu celou ediční řadu věnovanou různým plemenům, a tak si nemohou příliš vybírat.
Díky záměnám pasení za hlídání a ovčácký za pastevecký, které však nevznikly jenom překladem, ale byly zhusta i v originálním vydání, našly se v knize tak kuriózní formulace jako "závody v hlídání ovcí" pro Sheepdog trials nebo "díky své povaze pasteveckého psa se velmi dobře snášejí s ostatními psy a zvířaty". Pokud vím, tak správný pastevecký pes zakousne na co přijde, vyjma svého stáda a má-li ovčák štěstí a je do tohoto stáda zahrnut, tak i vyjma něho. Mnoho incidentů na našich sídlištích bylo způsobeno i tím, že feny některých pasteveckých plemen instinktivně zabíjejí cizí štěňata, protože pro ně představují konkurenci na přežití jejich vlastního vrhu! Problémy s překladem vznikají ve chvíli, kdy se výraz "herding dogs" překládá mechanicky a bez ohledu na kontext pouze jako "pastevečtí psi". Správný význam tohoto slovního spojení je "psi, kteří pasou". Jedná-li se o britské plemeno, pak to také musí být v anglosaském významu slova pasení (viz dopis výše).
Také prý "border collie hlídají stáda na drsných náhorních planinách Skotska". Člověk nemusí být ani moc zcestovalý, stačí pouhý pohled na mapu, aby si všiml, že ve Skotsku téměř žádné náhorní planiny nejsou. Střídají se tam hluboká údolí a relativně (vystupují přímo z moře) vysoké hory. Drsné klima je ovšem vpořádku.
Paní von Hahn v knize také doporučovala velmi tvrdou ruku při výchově border collií a jejich uvazování v případě, že pasou i objekty, které pást nemají. Dva naprosto bezpečné způsoby, jak border collii totálně zkazit.
Sporné pasáže v textu jsem buď pozměnil, nebo vynechal. Jsem přesto zvědav na konečnou podobu knihy.

mk


Obsah


ČESKÉ BORDER COLLIE NA AGROKOMPLEXU V NITŘE

Chovatelský den na zemědělské výstavě Agrokomplex v Nitře, největší zemědělské výstavě tohoto typu na Slovensku, to je především veliká přehlídka mnoha plemen ovcí před početným a zasvěceným publikem. Slovensko se svou ovčáckou tradicí spojenou s výrobou sýrů bylo v chovu ovcí vždycky o krok před Českou republikou, povolání bači se tam dědí z generace na generaci. Byli jsme proto rádi, že jsme právě v Nitře mohli předvést práci border collie, plemene, které, ač je pro pasení ovcí nejlepší na světě, na Slovensku je po této stránce téměř neznámé.
Na začátku naší účasti byl zájezd po slovenských chovech ovcí, který pořádal Český svaz chovatelů ovcí a koz. Zúčastnili jsme se ho i my . Neopomněli jsme vyprávět o našich borderkách, ukázat články z novin a časopisů, fotky, video. Následovalo pozvání od Slovenského svazu chovatelů ovcí a koz s tím, že chtějí border collie vidět pracovat na vlastní oči.
Ukázat své schopnosti jeli se svými pány na Slovensko Highland Dreamer a Dynamit Akumulator. A vzbudili nadšení a obdiv. Během dvou dnů, při ohromných vedrech, v úterý 22. srpna bylo v Nitře sedmatřicet ve stínu, pomáhali při předvádění jednotlivých chovatelských skupin ovcí. Každý den, zhruba od desíti do dvanácti hodin , vodili skupiny ovcí různých plemen skrz předvadiště. Denně se jednalo zhruba o dvacet skupin.
Protože se při zavádění na předvadiště a odvádění z něho skupiny ovcí míjely, jeden pes vždy hlídal, aby se stáda nespojila, druhý skupinu vedl. Poslouchali opravdu na slovo, práce se jim dařila, obdiv sklidili i naprosto samozřejmým přeskakováním nejrůznějších plotů a elektrických ohradníků. Vzhledem k tomu, že prostor předvadiště byl malý, nemohly být zařazeny ukázky pasení ovcí border colliemi na větší vzdálenost. Ani o to diváci ale nepřišli. Mimo hlavní program Dynamit předvedl pasení přímo v elektrických oplůtcích. Velice nás potěšilo, že nám přišli "k borderkám" pogratulovat nejen současní představitelé slovenského svazu chovatelů, ale například i profesor Laurinčík, nyní již důchodce, předtím však ředitel Výzkumného ústavu pro chov ovcí v Trenčíně.
Práce psů samozřejmě vzbudila veliký zájem i u samotných bačů. Nakonec se ale někteří z nich vyjádřili, že border collie není nic pro ně. Že za pasení ovcí dostávají plat ne psi, ale oni, a že je borderka pro ně příliš drahá. Jeden se vyjádřil, že má deset psů a ten nejdražší ho přišel na 120 slovenských korun. Nevadí, že pást neumějí. Na to bude raději platit pět valachů (pomocník bači) než kupovat drahého psa. Jen jsme si pomysleli, na kolik ho asi přijde krmení těch deseti psů a plat valachů. A to psy krmí žinčicí. Kdyby místo toho ze žinčice vyrobil sýr a prodal ho - hned by měl na borderku. Pravdou je, že nejdříve by se muselo změnit myšlení samotných majitelů ovcí, což jsou nejrůznější družstva a akciové společnosti.
A ještě dvě perličky nakonec. Na Chovatelském dnu byla vyhlášena bezplatná ochutnávka ovčích produktů, sýra a žinčice. Víte, jak je organizátoři sehnali? Vyhlásili, že kdo na Agrokomplex přiveze sýry a žinčici ze svého chovu, bude mít vstup zdarma. A záměr se zdařil.
Úspěch při předvádění ovcí byla jedna věc, ovšem za největší atrakci mnozí návštěvníci považovali Dynamita pasoucího samohybnou solární sekačku firmy Husqwarna. Představte si zelenou plochu, po které se neustále, v různých směrech, pohybuje malé vozítko bez pána. Dyno usoudil, že je třeba tomuto zmateně se pohybujícímu, zřejmě zvířeti, dát nějaký řád a začal ji obíhat a "pást". Když neposlouchala a chodila si "kam chtěla", občas ji kousl do kolečka. Když ani to nepomohlo, začal uraženě štěkat. A diváci se srocovali a srocovali, a videokamery vrčely a vrčely. Najednou přiběhl zástupce firmy Husqwarna a my čekali, že nám za nezvedeného pracovitého Dynamita vynadá. Kdepak, smál se a vyptával se na plemeno. Mimořádný zájem kolemjdoucích ho mile překvapil.
Zkrátka, vystoupení českých border collií v Nitře můžeme hodnotit jako úspěšné.

R. Loučka a M. Slunéčko


Obsah


PEJSKOVÉ NA SERVERU

Na serveru Pejsek (http://www.pejsek.cz/) můžete nalézt například: "Výběr z tisku" , "Vaše příběhy" a "Zajímavosti" , právní poradna "Psí služby", cykly "Budeme mít štěňátko" a "Charakteristiky plemen" . Něco o cestování s pejskem, vhodné zejména díky blížícímu se jaru a létu, naleznete v paragrafech . Server vám Vám umožní nejen podat inzerát, ale i libovolně ho mazat a upravovat.
Ze serveru Pejsek se můžete dostat na server Zvířátka (http://www.zviratka.cz/), kde jsou například v rubrice Zvířata od A do Z vybrány z Guinnesovy knihy rekordy "nej." ze zvířecí říše.
O psech se toho můžete dozvědět i na mnoha jiných serverech. Namátkou uvedu server Psi (http://www.volny.cz/omega.software/psi.htm), kde můžete rovněž nalézt mnoho zábavy i poučení. Z tohoto serveru pak můžete přeskočit pouhým kliknutím na několik dalších, velmi zajímavých serverů: Chov psů - (http://www.chovpsu.cz/omnis.htm) - rozsáhlý "psí" web zabývající se především chovem psů, obsahuje i miniatlas plemen, představují se na něm chovatelské stanice, jsou tam přehledy výstav a mnoho dalších zajímavých informací. Podle žebříčku TOP 1999 byl v loňském roce na vrcholu v oblasti Zvířectvo, navštívilo ho více než 160 tisíc lidí (od ledna již skoro 15 tisíc). Poradnu tam dělá Věra Brunclíková, členka výboru našeho klubu.
Psí zóna (http://www.meli.com/), (http://www.psizona.cz) - je také jedna z nejvyhledávanějších psích stránek v ČR, navštívilo ji již více než 60 tisíc lidí (nebo i psů? - u BC bychom se snad ani nedivili, že?). Této IS se říká také "internetové psí centrum". Je tam atlas plemen, fotografie a texty, obsahy kynologických časopisů, inzerce, humor a mnoho dalších informací. Na tuto IS, a samozřejmě i jiné, se budeme snažit dát něco o BC a BCCCZ.
Stopa (http://www.stopa.cz/) - je to tzv. internetový psí rozcestník, opět jsou zde psí plemena, výcvik psů, instituce, první pomoc, zahraniční stránky, atd.
Kynologie (http://www.kynologie.cz/) - další kynologický server s atlasem psů, radami, diskusním forem, inzercí, zkrátka opět vše o psech a pro psy.
Svět psů (http://www.dog.cz/) - stránky časopisu Svět psů nakladatelství Minerva CZ. Jsou v něm archivy článků, obsahy jednotlivých čísel, inzerce, výsledky výstav, informace o kynologických klubech a mnoho dalších informací.
Pejskovník (http://www.fun.cz/pes/) - stránky věnované všem milovníkům psíků, pejsánků a pesanů. Diskusní fórum, obrázky, odkazy... Jsou tam i telefony na zvířecí záchranku 24 hodin denně (02 71770318, 0603 417335, 0602 322212, 0603/874044), odchytovou službu (0601 210217), hlášení případů týrání zvířat (02 7922061) nebo Nadace na ochranu zvířat (02 41440012).
První virtuální atlas plemen psů (http://www.labrador.cz/atlplem.htm) - 'zajímavý atlas psích plemen do kterého můžete přispět i vy.
DOG SK (http://www.dog.sk/) - kde jsou kvalitně zpracované slovenské kynologické stránky.

Z těchto serverů, z nichž některé jsou vyhledávací, se pak můžete dostat na další a další česky psané internetové stránky, například na:
Agility (http://www.infima.cz/psi/agility) - vše o agility.
Mushing (http://www.mushing.cz/) - vše o závodění se psím spřežením, v canicrossu a skijöringu, a to jak na sněhu, tak na suchu, velmi pěkné a často aktualizované stránky.
Vodící psi (http://www.instalservis.cz/unie.htm) o předvýchově vodících psů.
Psí stránka (http://freeweb.coco.cz/ltejml/psi.htm) je spousta zajímavostí ze sportovní kynologie, včetně řádů.
-IFAUNA (http://www.ifauna.cz/) což je internetový easopis pro chovatele s názvem FAUNA. Lze tam také dát zdarma inzerát, konečně jako na mnoha jiných serverech.
Kynolog (http://www.kynolog.cz/) - stránky jedněch nadšenců z Blanska.
Jak se rodí pejskové (http://www.cce.cz/pejskove/) - rady a informace.
Psí planeta (http://kapela.kkp.cz/Kynologie/psi/index.html) - kde naleznete informace, které byste hledali v drahých knížkách. Psí domov (http://psidomov.webhost.cz/) - útočiště pro všechny opuštěné a ztracené pejsky, pro psí chovatele, kteří si občas nevědí rady a správné místo pro ty, kteří mají vždy dobré úmysly a rádi nezištně pomohou.

Nenechte se však mýlit, mnoho serverů, kde je v názvu "pes", nemusí být přímo o psech. Například server s názvem Neviditelný pes (http://pes.eunet.cz) - je se svou obrovskou návštěvností zatím vedený jako kombinovaný "politický a psí list". O psech je tam zatím rubrika veterinární, PET, zajímavostí a příběhů majitelů psů. Betonovej Pes (http://mujweb.cz/kultura/betondog) jsou informace o kapele, Zakopaný pes dnes (http://www.geocities.com/rainforest/jungle/6926/zpd/zpd.html) jsou události z domova i ze světa tak, jak se možná ještě nikdy nestaly. Nafouklý mrtvý pes (http://members.tripod.com/nafoukly_mrtvy_pes/) je již opravdu jen osobní stránka humoru. Slovo "Pes" je také na serveru (http://www.pes.cz), kde si můžete přečíst, jak levně získat doménu pro vaši internetovou stránku.


Obsah


VTIPY

Tentokrát ze Slovenska, pravda, o borderkách toho tam moc není, ale obecný vtip je možné aplikovat i na ně.

Zavolá jedna pani na muža, ktorý venčí psa volne pusteného z vodítka: "Pane, zavolajte si svojho psa k sebe, som celá od bĺch!" Muž okamžite zareaguje: "Rexo, poď ku mne, pani má blchy!"

Pýta sa revízor vo vlaku istého pána: "Platili ste za toho psa?"  "Nie. Ja som ho dostal."

"Ako ste sa opovážili kopnúť môjho psa len preto, že vás oňuchával!?"  "Mám vari čakať, kým ma začne ochutnávať?"

"Však si môj zlatý chrobáčik, kvietok, anjelik"  "Čo chceš drahá?"  "Ty čuš! Zhováram sa s Punťom."

Pani príde do úradu: "Rada by som zaplatila za psa."  "Meno prosím?" "Fifinka."

"Hryzie ten pes?"  "Nie."  "Škoda, chcel som mu dať klobásu."

Cudzinec chce kúpiť v Škótsku psa, ktorý sa mu veľmi páčí. "A odkiaľ ste?" - pýta sa Škót záujemcu. "Z Ameriky." "Tak vám toho psa nepredám!" - rozhodne sa Škót. "Prečo si mu ho nepredal? Veď ti chcel za toho psa vysoko preplatiť!" - čuduje sa priateľ.  "Ty si teda múdry! Akoby sa ten pes vrátil domov z Ameriky?! Atlantik neprepláva!!!"

Pán Erdély si kúpil dvoch psov. "Prečo dvoch?" - čuduje sa sused. "Tento maličký veľmi šteká", vysvetľuje pán Erdély, "a prebudí toho veľkého, ktorý spí v búde. A ten je potom veľmi zlý."

"Mal som raz takého inteligentného psa, ktorý rozpoznal lotra od čestného človeka. Žiaľ, musel som ho predať."  "Prečo?"  "Pretože ma už viackrát pohrýzol."

"Počúvajte sused, ten pes, čo ste mi ho včera predali, dnes ráno zdochol."  "Nerozprávajte! Viete, že mne to ešte nikdy neurobil?"


POSTŘEHY, CITÁTY


KDYŽ UŽ PES JEDNOU JE, TAK PÁNÍČEK MÁ KOUKAT NA TO, ABY BYL TÍM ČÍM JE, A NEBÝT TÍM ČÍM NENÍ, JAK TOMU V MNOHA PŘÍPADECH JE ..." Jan Werich (mírně upraveno)


VÍTE V ČEM JSOU PSI LEPŠÍ NEŽ ŽENY A V ČEM JSOU STEJNÍ?

Jsou lepší, protože ..

Jsou stejní, protože ..

Příspěvky jsme převzali s laskavým svolením webmastera z internetových stránek: http://www.mujweb.cz/www/brody


Obsah


PSÍ ÚSMĚV
Volný překlad článku od Alexe Capra "Vyceň zuby a řehtej se"

Všichni známe psy, kteří se smějí podobným způsobem jako člověk. Otázkou ale je, jestli se jako člověk "zubí", když jsou šťastní, nebo na ně jen přenášíme své lidské emoce.
U lidí gesto smíchu zabraňuje agresi a vyvolává přátelskou odpověď. Usmějeme se například, když vejdeme do vlakového kupé, kde jsou už ostatní usazeni . Tím uvolníme napětí, které v tu chvíli vzniká. Usmějeme se také, když máme dát negativní odpověď. Děti se smějí na rodiče, aby je udržely na své straně, aby se od nich stejnou odpovědí nechaly ujistit o jejich lásce.
Víme, že radost dává pes najevo zejména anatomickou částí, lokalizovanou na opačném konci než je jeho tvář, pes se nejčastěji směje ocasem. Štěně začíná vrtět ocáskem velmi brzy, mezi 17 a 30 dnem staří. Od prvního nemotorného pokusu pohybovat jím zleva doprava se toto chování stává častější, zejména v situacích, ve kterých je pes přátelský a podřízený. Velmi rychlé vrtění ocasem ukazuje velké vzrušení, pomalý pohyb se vyskytuje obvykle, když pes leží a vidí blížícího se pána, anebo když se chce mazlit. Vrtící se ocas vypovídá o přátelských úmyslech. Souhlasně s etology můžeme vrtící se ocas pokládat za odpovídající lidskému úsměvu.
Ale vrtící se ocas může mít i jiný význam. Například etolog Desmond Morris interpretuje vrtící se ocas jako stav konfliktu - pes, který vrtí ocasem, může právě váhat, zda zůstane stát, nebo poběží pryč. Pohyb ocasu nevyjadřuje pouze přátelské cítění, zdůrazňuje i povýšené postavení, poněvadž pouze dominantní pes má právo vrtět ocasem dokola. Pes, který ocasem vrtí pomalu a drží hlavu vzpřímenou s očima fixovanýma na protivníka, je připraven přejít do výhružnějšího postoje a zaútočit, bude li to zapotřebí.
Spisovatelka Elizabeth Marshall Thomas popisuje druhý typ psího úsměvu: "Všichni psi se umí smát - jejich tvář má přitom jasný a uvolněný výraz , s ušima pokleslýma, napůl přivřenýma očima, s tlamou nepatrně pootevřenou a zvednutou bradou. Zdá se, že tento výraz mají rezervovaný pro své lidské přátele, pokud s nimi mají vztah kamaráda a společníka. Ve hře má pes stejný výraz, s otevřenýma očima, vrtícím se ocasem a se supějící, otevřenou tlamou.
U některých plemen výraz jejich tváře prakticky trvale připomíná úsměv. Napomáhá tomu utváření jejich hlavy - šikmé oči, tmavé pysky a nahoru otočené koutky tlamy dávají, zejména bílým psům, stále usměvavý vzhled. Tento šťastný a uvolněný výraz úsměvu ale nemůžeme srovnávat s úsměvem skutečným, poněvadž to není aktivní a specifické chování, užívané během přátelského kontaktu podobně jako vrtění ocasu.
Třetí typ psího chování, kdy psi opravdu cení zuby, vykazuje překvapující podobnost s lidským úsměvem. Cenění zubů v úsměvu není výlučné jen pro náš živočišný druh, ale má hodně společného s mimikry tváře lidoopů. Objevuje se často, když postoj podřízenosti přechází do postoje přátelského. U vlků ukazuje klidný výraz úsměvu s odkrytými zuby na podřízené, mírumilovné chování podobné chování lidoopů - vlk přitom stáhne zpět koutky tlamy, ukazuje řezáky a špičáky, olizuje se nebo vystrkuje jazyk, sklání hlavu a odvrací pohled. Tento typ chování u mnoha psích plemen, zejména u plemen se zkrácenou čenichovou partií, ovšem vůbec nenajdete, jejich domestikace způsobila jeho ztrátu. Spontánně se takové chování stále vyskytuje u plemen s prodlouženou čenichovou partií, speciálně pak u zvířat více podřízených (u border collií je možné ho vidět velice často - pozn. překl.). Úsměv je výraz, který trvá jen několik sekund. Třebaže se může opakovat. Pes přitom zvedne horní pysk, strčí nahoru nos a stáhne dozadu koutky, pohled není fixován, uši jsou snížené a ocas se vrtí. Zatímco odhaluje řezáky, může si také jazykem olizovat pysky, kýchat nebo držet tlamu otevřenou, aby nám ukázal zuby vyceněné v opravdovém úsměvu.
Toto chování je obyčejně vysvětlováno jako jednoduchá imitace lidského úsměvu. U štěněte nebo mladého psa se nejprve bude objevovat náhodou, ale je li odměněné pohlazením, může se stávat častějším. Poněvadž toto chování se objevuje u vlků velice brzy již u štěňat ve věku kolem pěti týdnů, a je přenášeno rodiči na potomky, zdá se, že to je chování instinktivní, nikoli naučené. Původně mohl u psa takový výraz znamenat slabou hrozbu, doprovázenou strachem a podřízeným chováním. Dalším vývojem se tento "úsměv" mohl rozvinout, podobně jako u člověka či u lidoopů, do odpovědi na přátelský kontakt.
Cenění zubů u psa samozřejmě nemusí znamenat jen úsměv. Pokud pes odhalí zuby a zároveň svraští horní pysk, je to opravdu hrozba. Jestli jeho agresivita stoupá, tlama se mu otevírá a koutky stahují dopředu. Tento výraz je doprovázen vrčením a zježením srsti na krku. Jestli pes hrozí, ale má strach, bude držet uši a ocas dole, koutky tlamy bude mít stažené zpět a zuby odkryté.
Jeden z nejlepších psích psychoanalytiků Dr. Peter Nevill souhlasí s Desmondem Morrisem, že úsměv je v prvopočátku znakem podřízenosti a indikuje stav konfliktu. Nicméně psi se učí velmi rychle a tomuto výrazu postupně dávají i jiný význam. Všímají si totiž, že tento jejich "smích" vyvolává u milovaného pána odezvu a tak se učí smát, aby získali jeho náklonnost. Já sama také souhlasím s Peterem Nevillem, že je těžké naučit psa se smát, obyčejně se to učí sami.
Smích se vyskytuje jako doprovodný jev ve stavu vysokého vzrušení, nebo i konfliktu. Když ovšem páníček vidí u svého psa výraz úsměvu a dá mu najevo, že to viděl a že se mu to líbí, pes se začíná smát, i když je situace uvolněná (tedy, když by se normálně nesmál), aby mu pán věnoval více pozornosti.
Peter Nevill také potvrzuje, že některá plemena se "smějí" častěji, speciálně mladá plemena, jako jsou dalmatini, dobrmani a zdůrazňuje (jak mi to známe - pozn. překl.) že hodně náchylné jsou k tomu některé kolie.

el


Obsah


O PSÍ DUŠI

Zajímavou publikací je kniha Erica H.W. Aldingtona "O psí duši" s podtitulem "Povaha, psychologie a chování psa", kterou v roce 1999 vydalo nakladatelství DONA. Můžeme ji nazvat vědeckým dílem využívajícím nejnovějších poznatků z výzkumu psího chování.. Poznatky autora jsou dokumentovány citacemi výsledků pokusů mnoha světových vědců. V některých pasážích se kniha může někomu zdát nezáživná, ale dá se v ní najít mnoho zajímavého a poučného i pro nás, majitele border collií. Hovoří se tu o nich jako o typických zástupcích "hlídacích" psů (tady, zřejmě vinou překladu, došlo ke špatnému pojmenování této skupiny psů - má být samozřejmě "ovčáckých"), ovšem jejich charakteristika je výstižná. V rámci lepšího pochopení následujícího textu budeme používat běžný termín "ovčácký pes". Myslíme, že bude zajímavé seznámit vás s podstatnou částí jedné kapitoly věnované chování právě pasteveckých a ovčáckých psů.

Ovčáctí psi, jejich použití odpovídá vrozeným vlastnostem.
Také u honicích, pasteveckých a ovčáckých psů se využívá možnosti modifikace jednotlivých fází sociálního chování, chování vůči kořisti a schopnosti učení, zesílené selekcí. Ve většině knih o těchto psech se píše, že byli používáni k hlídání, honění a ochraně stád, ale nepíše se o tom, na jakých základech toto chování spočívá. Také mnohastránkové popisy charakteru těchto psů o nich ve skutečnosti moc nevypovídají, protože je lze použít i pro mnoho jiných plemen. Kdo netvrdí o svém psu, že je milý, inteligentní a charakterní?
Málokdy se také dostatečně zdůrazňuje, že stará pastevecká plemena jsou značně agresivní. Mnohé z jejich zevnějšku a chování se dá objasnit z historie vývoje plemen. Velcí, ostří obranáři a tělesně obratní psi měli hlídat a chránit stáda. Barvou srsti se museli výrazně lišit od vlků a mívali tedy většinou bílou srst.
Staří hlídači měli naproti tomu působit děsivě a měli proto většinou černou srst. Byli kompaktní, tvar těla měli hranatější, protože takoví psi se drželi domu a dvora, a toto teritorium bránili.
Poháněcí psi museli být zase agilnější. Od nich se nežádá, aby kroužili kolem stáda, oni štěkají a ženou zvířata kupředu a urychlují vše tím, že dobytek pošťuchují do zadních nohou. Vrozené, převážně hravé chování je u nich zesíleno selekcí. Také ve štěkotu těchto psů lze poznat, že se ke zvířatům přibližují nikoli agresivním, ale spíše hravým způsobem. U pasteveckých, honicích a hlídacích psů se podle toho dá poznat podíl zakřížených dog.
Ovčáčtí psi jsou úplně jiní. Existují v různých barevných odstínech a nejrozmanitějších velikostech. Mají lehčí stavbu těla, jsou rychlí, obratní a vytrvalí. Společným a důležitým znakem je typické hlídací chování, o němž každý ví, že je vrozené. Většině lidí je jasné, že i zde je přirozené chování při chytání kořisti zesíleno selekcí a výchovou.
Obecně vynikající schopnost výcviku ovčáckých psů spočívá v tom, že u nich byly vypěstovány na jedné straně silné zábrany (vysoký práh dráždivosti) vůči určitým fázím jednání při chytání kořisti, jak je tomu také u loveckých psů, kteří mají výrazné zábrany při kousání a zabíjení. Většina ovčáckých psů má také velmi malou intraspecifickou agresivitu. Na rozdíl od loveckých psů je u nich ale přirozená lovecká vášeň nežádoucí, a je proto selekcí zmírněná. Takže tento pes byl opět sestaven stavebnicovým systémem z mnoha univerzálních způsobů chování vlka.
Zásadním předpokladem pro dobrého ovčáckého psa jsou proto určité typické vrozené sklony, reakce a dobrá schopnost výcviku, která se však může naplno rozvinout až pod vedením zkušeného cvičitele. Při řádném výcviku ovčákem potřebuje ovčácký pes také jeden až dva roky praktických zkušeností, aby naplno rozvinul své schopnosti a pracoval stoprocentně spolehlivě.
Pokud jsou ovčáčtí psi chováni jako členové rodiny, mnoho jejich vloh se nemůže uplatnit. Ale radost z učení a určité typické pohyby, jako například sklon stále kolem něčeho kroužit a nespouštět svého člověka z očí, zůstávají zachovány.
I při chování v domácnosti je border collie jedním z nejinteligentnějších psů, které znám. Její učenlivost, dar koncentrace a milá povaha pokaždé znovu okouzlí. Snad ani neznám jiného psa, na němž by byla radost z učení a práce tak zřetelně vidět od nosu až po špičku ocasu. Neudivuje proto, že u border collie lze ze všech ovčáckých psů nejlépe pozorovat nejzajímavější a nejmarkantnější znaky hlídání stáda. Typické držení těla a upřený pohled ("Border-Collie-Eye") jsou nezaměnitelné vlastnosti.
Zvláštnímu chování těchto psů a způsobu jejich výcviku věnovali ve své práci důkladnou pozornost McCONNEL a BYLLIS. Popsali ty stránky tohoto plemene, které při chovu v domácnosti jen málokdy pozorujeme. Pokud tohoto psa pozorujeme z jiného hlediska, lépe pochopíme mnohé z jeho chování. Uvádíme ve zkrácené podobě několik údajů z této práce:
"Pokud ovčácký pes přijde s typickým držením těla ke stádu, nejdříve se ovce stlačí k sobě, ale psa při tom nespustí z očí. Když je border collie sleduje upřeným pohledem a stále se k nim blíží, otočí se ovce najednou o 180 stupňů, nastaví psu odvrácenou stranu a zvětší odstup. Vzdálenost mezi ovcí a psem závisí na tom, jak upřený je pohled psa a jak extrémní je jeho postoj.
Protože ovce se vždy pohybují v úhlu 180 stupňů od blížícího se psa, řídí pes stádo tím, že vždy přichází z opačné strany, než jak se má stádo pohybovat. Má-li pes hnát stádo na východ, utíká (nasměrován ovčákem) nejdříve ve velkém polokruhu kolem stáda na západ, zaujme strnulý postoj a blíží se tak pomalu a opatrně ke stádu. Stádo se od něj odvrátí a jde na východ.
Jednotné chování border collií je výsledkem selekce určitých typických způsobů chování psovitých šelem lovících ve smečce. Blízká příbuznost s vlkem je zřejmá jak tělesně, tak i v chování. SCOTT a FULLER srovnávali 90 vzorců chování psů s chováním volně žijícího vlka a zjistili, že 71 (včetně pohánění) se vyskytuje jak u vlka, tak i u psa.
I když byla border collie vytvořena selekcí, varianty chování vypracované selekcí mají svůj původ v sociálním chování vlka a jeho chování při lovu kořisti. Musíme k tomu připočíst také to, že pes se blíží ke stádu, aniž by na něj hned zaútočil. Nízká agresivita border collie byla předmětem výzkumu prováděného SCOTTEM a FULLEREM, kteří našli méně soutěživě bojového chování mezi kooperativně lovícími psovitými, než mezi jednotlivě lovícími.
Již štěňata border collie projevují tendenci kroužit s hlavou sehnutou kolem stáda. Jako všechna zvířata lovící ve smečce jsou border collie při hlídání většinou tiché, zatímco jiní ovčáčtí psi stále štěkají. V tomto smyslu nepřekvapuje, že kolii stačí méně extenzivní výcvik k tomu, aby dokázala stádo přihnat k ovčákovi, ale že je velmi obtížné naučit tohoto psa stádo odhánět. Stejně tak nepřekvapí, že border collie dokážou snadno oddělit jednotlivá zvířata od stáda.
Když se border collie blíží ke stádu, podobá se vlku. Ale chování ovcí, které reagují na každý pohyb psa, je také hluboce zakořeněná součást dědictví . Také u volně žijících zvířat dochází ke komunikaci mezi lovcem a kořistí, kořist přesně pozná, kdy je postoj těla lovce nebezpečný a kdy ne. Typický základ chování má border collie vrozený a nemusí se ho učit extrémním výcvikem. Mladí nevycvičení psi často zaujímají orientační a stavěcí postoj dospělých psů, zatímco jiní to dělají až v dospělosti.
Mladé border collie reagují na stádo nebo jednotlivě se pohybující zvířata tím, že skloní hlavu a ocas a upřeně se na ně dívají. Jak už tomu u psů bývá, je toto rasově podmíněné chování zřetelné až po dosažení tělesné zralosti. Pečlivým výcvikem se ještě zvýrazní. Musí se zejména naučit, že stádo nesmějí nikdy štvát nebo na ně zaútočit. Povel "down" zesiluje kroužení kolem stáda se schýlenou hlavou. Vrozené chování provádějí žádoucím způsobem i na jiné povely.
Mezi ovčáckým psem a ovčákem se tak vytváří úzká spolupráce. Spolehlivě pracující ovčácký pes musí pozorně sledovat signály ovčáka a ochotně s ním spolupracovat. Je možné to vysvětlit jejich původem ze sociálně žijícího vlka a také tím, že tyto vlastnosti byly ještě posíleny selekcí. Ovčáci dbají zejména na to, aby mladí psi před výcvikem nepřišli do styku s ovcemi. Na jedné straně tak má být zesílena vazba člověk-pes, popřípadě závislost psa na člověku, na druhé straně by mezi ovcí a psem měla být stále určitá propast, která umožňuje komunikaci mezi psem a ovcí pouze žádoucím způsobem: Určitý postoj působící na stádo výhružně pes nikdy nepoužije u zvířat, se kterými je socializován, neboť tento postoj je směsicí chuti zaútočit a strachu.
Vazba mezi ovčákem a psem naproti tomu nikdy není dost úzká. Proto je třeba vyvarovat se toho, abychom nechávali pohromadě mladé a staré psy. Pokud není ukončen výcvik, nesmějí se mladí psi vůbec dívat na dospělá zvířata, protože smečka musí vždy sestávat z ovčáka a psa. Když v cirkuse vidíme tuleně, jak házejí míče a balancují s nimi, jsme většinou trochu zklamáni, když se dozvíme, že se jedná o zcela normální, vrozené chování. Divoce žijící mláďata můžeme vidět, jak balancují s dřívky na nose a navzájem si je hážou. Později to dělají s rybami, které vrhají do vzduchu a potom je chytají za hlavu, protože z druhé strany by jim ryba mohla lehce kvůli ploutvím vyskočit. Takže tento umělecký kousek ,nacvičený hrou, má svůj smysl.
Také typické chování a koordinace pohybů ovčáckých psů je vrozená a jen se jí vhodně využívá, protože v žádném případě nelze psa pro určitý úkol jen "vydrezírovat".
Při výchově psa se dvojím způsobem vědomě využívá socializační a formující fáze. Za prvé, vazba mezi člověkem a psem není nikdy dost úzká a je dobré ji všemi možnými způsoby zesilovat. Za druhé, je však třeba zabránit socializaci jak s ostatními psy, tak se stádem, protože jak zkušenosti ukazují, pracuje border collie tím efektivněji, čím silněji je vydrážděno její chování vůči kořisti.
Sem patří také obíhání stáda v co nejširších obloucích, protože pak nevynechá žádné zvíře ani tehdy, pokud se stádo hodně rozeběhlo. Vysvětleme si to fyziologicky: V určitém stadiu jednání při lovu kořisti bude pes na základě vnitřních zábran kroužit ve velké vzdálenosti kolem stáda, bude tedy ve stadiu přibližování a pouze rozkaz ovčáka ho přiměje k akci.
Ovčák řídí psa deseti až dvanácti signály, které se pes musí spolehlivě naučit rozeznávat. Používají se jak slova, tak gesta nebo pískání. Stále častěji používají ovčáci k řízení psa také signály ovčáckou holí, aby se ovce nezneklidňovali.
Pes se musí naučit držet zvířata pohromadě, ale také jednotlivá zvířata oddělovat. Musí se naučit hnát stádo doleva nebo doprava, pryč od ovčáka nebo směrem k němu. Když je pes v akci, je důležité dostat ho hned pod kontrolu, tzn. odblokovat provedení celého postupu pro lovení kořisti. Aby se toho dosáhlo, musí se psi naučit, že nesmějí svého ovčáka pustit z očí. Když jim ovce znemožní výhled, skáčou do výšky nebo vyběhnou na skálu či jinou vyvýšeninu (dokonce na hřbet ovce!) jako na vyhlídku.

el


Obsah


PSI V LÁSCE NIKDY NELŽOU

Mimořádný úspěch u čtenářů získala i kniha "Psi v lásce nikdy nelžou", která je zaměřena na citový život psa. Knihu napsal Jeffrey Moussaieff Masson, vědec a spisovatel, kterému se při odkrývání emocionálního života psů daří skloubit pohled zvídavého psychologa a badatele s pohledem vnímavého a citlivého pozorovatele. Jeffrey Moussaieff Masson získal doktorát na Harvardské univerzitě a je absolventem Psychoanalytického institutu v Torontu.
Kniha se čte jedním dechem. Dozvíte se v ní o různých projevech psů jako jsou vděčnost, soucit, radost, osamocení, zklamání, zloba a hlavně láska. Určitě vás zaujme kapitola o psích snech a o psích smyslech. Abyste si udělali úsudek o slohu autora, uvádíme krátký úryvek: "Psi cítí, co my nevidíme. Čichání psy zaměstnává tak intenzivně, že možná vylučuje myšlení, kterého jsou za jiných okolností schopni. Jejich čich je však selektivní. Psi sami nejlépe vědí, co potřebují nebo chtějí cítit. Jejich čich je mnohokrát silnější než lidský. Odvozují velkou část svého citového prožívání z čichových vjemů. To však neznamená, že bez použití nosu nedokáží navázat silné svazky s jinými psy, nebo s lidmi.My sice necítíme všechno, co psy zajímá, ale oni nás kvůli tomu nemají rádi o nic méně. A lidé psy ze srdce milují, třebaže v tomto vztahu není nic sexuálního. Záleží na tom, zda jsou příslušníci obou druhů schopni naplno vnímat svět, který zasahuje naše myšlení, těla a smysly v podobě hlubokých citových zážitků."
Závěrečná kapitola pojednává o výpravě za hledáním psí duše. Autor se zamýšlí nad tím, co to ta psí duše vlastně je. Píše: "Nejsem věřící, a přece slovo duše používám s rozmyslem. Zkušenosti s předchozími psy a nyní se Sašou, Simou a Rani mě utvrzují v názoru, že psí bytí má jakýsi hluboký elementární prvek, který odpovídá naší představě duše jako základu lidské existence. U lidí tento základ, podle mého názoru, souvisí se schopností pomáhat příslušníkům jiných druhů, a s odhodláním jim obětovat svou energii, i když nám to nepřinese žádný zisk - zkrátka se schopností nesobecky milovat.
Mottem Fritze von Unruha: "Pes je jediný tvor, který vás miluje víc, než vy milujete sami sebe", které knihu uvádí, kniha také končí.

el


Obsah


Halové mistrovství v ovládání ovčáckých psů

První neoficiální halové mistrovství české republiky v ovládání ovčáckých psů a spojené se zkouškami vloh ovčáckého psa proběhlo dne 18.9.1999 v Litomyšli. Pořádal ho Svaz chovatelů ovcí a koz v ČR (SCHOK) se sídlem v Brně. Byl jsem oficiálně delegován ČMKU prostřednictvím KJ Brno jako rozhodčí. V Litomyšli se předvedlo celkem 10 psů, z toho 9 border collií (2 mimo soutěž) a jeden český horský pes. Soutěžní podmínky pro mistrovství republiky splňovali však jen dva psi a jedna fena (minimální věk 12 měsíců a absolvování zkoušky vloh ovčáckého psa). Řád zkoušek a soutěží v ovládání ovčáckých psů bude otištěn v ročence našeho zpravodaje na začátku roku 2000. Zvítězil Milan Slunéčko s Dynamitem, druhý skončil Tomáš Lerl s Cannym a třetí byl Jaroslav Doležán s fenou Dance. Psi i fena byli z chovatelské stanice Akumulator.
Proběhly i zkoušky vloh ovčáckého psa (ZVOP). Z osmi dvojic (psovod a pes) prošly sítem jen čtyři. Byly to již ty tři výše jmenované týmy a Miroslav Koško s Etnou Akumulator. Ta nemohla v TRIALu soutěžit kvůli nízkému věku (ZVOP lze absolvovat již od 9 měsíců věku). Její výkon však byl suveréně nejlepší. Titul ale získat nemohla. Ostatní se sice o ovce zajímali, ale ještě to nebylo ono. Stejně ale těm, kteří přijeli a nebáli se své psy předvést v náročném prostředí a před zhruba stovkou diváků, patří velké uznání. Ne každý by to dokázal.
Snad se jim podaří uspět někdy příště. Třeba v jiném prostředí (tohle bylo v hale s velmi špatnou akustikou a na tvrdém podkladu) budou reagovat úplně jinak. Doufejme, že příště budou využity ovce, které jsou zvyklé na ovládání pomocí ovčáckého psa, a ne takové, které psa ještě nikdy neviděly (a když ano, tak psa, který je chtěl zakousnout). Byli jsme ale rádi, že vůbec někdo projevil zájem o pořádání takové akce a tak jsme svolili, aby se uskutečnila i za tak náročných podmínek. Příště by bylo dobré předvádět práci venku na otevřeném prostranství a s ovcemi, které znají psy po té lepší stránce.
Ing. František Jílek, předseda SCHOK, se nechal slyšet, že v roce 2000 zorganizují v Rovečné okres Žďár nad Sázavou velkou ovčáckou soutěž, kde se bude pást podle pravidel starých (pes ovládá stádo asi 200 kusů ovcí) i nových (pes ovládá 5 ovcí). Borderky by se prý měly ukázat v konkurenci u nás tradičně k pasení ovcí využívaných plemen jako je německý a skotský ovčák. Podle nových pravidel tato plemena psů nemohou border colliím konkurovat, podle starých pravidel snad ano. Příští rok tedy možná dojde k lámání chleba. Nechť se ukáže, co borderky dovedou.

Rl


Obsah


BORDERKY SE PŘEDVÁDĚLY CHOVATELŮM OVCÍ I SKOTU

Je dobře, že se o výjimečnosti práce border collií dozvídá čím dál více těch, kterým by v budoucnu mohly pomáhat, chovatelů ovcí a skotu. Na výstavě Náš chov v Lysé nad Labem měl Radko Loučka o práci ovčáckých psů dokonce přednášku s diapozitivy.
V diskusi s ing. Vítem Marešem ze Svazu chovatelů ovcí a koz jsme slyšeli, že chov ovcí u nás dostává zelenou, do vstupu do Evropské unie by se jejich stavy měly zčtyřnásobit! Pobídkou pro chovatele jsou rozšiřující se dotace. A kdo by měl pomáhat chovatelům ovcí? Borderky přece! V pátek bylo v Lysé rozmoklé předvadiště, takže Lucky Su a Highland Dreamer se předváděli pouze kolem výstavních boxů, i to se ale líbilo. V neděli tam pod vedením Miroslava Koška excelovala Etna s kachnami (indickými běžci).
Dalším úspěchem bylo předvedení border collií na chovatelském dnu v Samšině u Sobotky. Probíhala zde chovatelské soutěž dojnic a býků a my se postarali o její zpestření. V prvním bloku se ukázala Etna s kachnami a ovcemi, ve druhém, po poledni, Dream s ovcemi a Lucky Su s kachnami. Měli jsme dokonce možnost komentáře přes mikrofon. Všichni obstáli na výbornou. Vrcholem ovšem bylo taneční vystoupení Simony Sochorové a její Riny (Arrow). Melodie Hříšného tance, dokonalý kostým a vzhled Simony, a nadšení a um Riny si publikum naprosto podmanilo. Dvojice prý dostala i několik nabídek k sňatku.

Loučkovi


Obsah


CHCE PÁST I NA EVROPĚ

Pokud byl některý z našich čtenářů na zářijové ustavující schůzi klubu BCCCZ v Praze Tróji, měl možnost vidět, že border collie umí pást nejen ovce, ale také kachny, lépe řečeno indické běžce. Se svou ani ne roční Etnou to předvedl Miroslav Koško z Podkosti u Sobotky. A opravdu bylo čemu tleskat! Etna to umí samozřejmě i s ovcemi, ty by se ovšem do jeho auta dost špatně vtěsnaly.
Miroslav Koško se chce věnovat tréninku borderek právě pro práci s ovcemi, a to i borderek jiných majitelů. Pořádat pro ně jakési tréninkové kurzy. Má pro to dobré předpoklady. S border colliemi sice začíná, sám je ale ze šesté generace "bačů" a výcvikem psů pro práci s ovcemi se už zabývá řadu let. V roce 1989 se stal v ovládání ovčáckých psů dokonce mistrem republiky. Tenkrát se závodilo podle trochu jiných pravidel než se to nyní dělá s borderkami, ale také to nebylo nic jednoduchého. Mirek pracoval a soutěžil s fenou německého ovčáka a byla prý moc dobrá. Potom zkoušel chodské psy, ale když poznal border collie, bylo rozhodnuto.
Miroslav Koško si neklade žádné malé cíle. Etna je na ovce dobrá, ale ještě lepší prý bude trikolorní Franky, syn Lucky Su, feny z čistě pracovní linie z Walesu. S ním by se chtěl za dva roky zúčastnit Mistrovství Evropy!

rl


Obsah


PRVNÍ ČHECH, KTERÝ VLASTNIL BORDERKU

První Národní mistrovství v ovládání ovčáckých psů se konalo v roce 1973 v Nivnici. Tam zvítězil L. Krištof ze ŠZP Nový Jičín. I další tři ročníky byly v Nivnici. V roce 1975 vyhrál A. Rychtárek ze SS Libčeves, v roce 1978 J. Macků ze ZD Zdounky a v roce 1984 E. Mlynarčík z PP Netolice. Pak bylo mistrovství ČR přejmenováno na otevřené. Uskutečnily se čtyři soutěže. Bohužel, ani jednou nepřijel žádný zahraniční účastník, dokonce ani Slováci. V roce 1986 a 1991 mistrovství vyhrál V. Ostrovský ze ZD Vavř. Veselka, v roce 1988 J. Pekárek ze ZD Opatov a v roce 1989 M. Koško ze ZD Sobotka.
Miroslav Koško má nyní dvě borderky a ambice stát se znovu mistrem republiky. Doufejme, že se mistrovství v příštím roce opět uskuteční. Dodejme také, že mistr z roku 1984 E. Mlynarčík a mistr z roku 1989 M. Koško jsou příbuzní. Navíc E. Mlynarčík byl asi prvním Čechem, který vlastnil border collii. Přivezl si ji v roce 1985 z NDR, kde ji dostal jako dárek. Mohu to potvrdit, byl jsem u toho spolu s celým autobusem ovčáků z Čech a Moravy, kteří se jeli podívat do NDR na tamější mistrovství v pasení ovcí. Fena zemřela loni v požehnaném věku čtrnácti let. Do posledního dne pásla ovce, a dobře. Akorát neměla oficiální průkaz původu. Ani nemohla, vždyť FCI uznalo border collie jako samostatné plemeno až v roce 1986.

rl


Obsah


VTIPY O BORDERKÁCH

Vtipy o borderkách se většinou zaměřují na jejich inteligenci. Pokud nějaký znáte, pošlete ho do redakce BH.

Chlápek si v hotelové restauraci všiml, že u vedlejšího stolu sedí tři pánové a borderka. Všichni hrají karty. A ten pes hraje velmi dobře. Chlápek zaklepe na rameno jednomu z hráčů a povídá:
"Tedy, to je asi velmi chytrý pes, že?"
"Ani moc ne. Když mu přijdou dobré karty, vrtí ocasem."

Přijde takhle jednou jedna holka na návštěvu ke kámošce a jak tak popíjejí kafe, přijde do obýváku borderka a říká: "Neviděly jste tady někde dnešní noviny?"
Holka zmateně kouká, ale její kámoška ji uklidňuje:
"Nenech se zmást, ona si akorát prohlíží obrázky."

"Vypij, prosím tě, tento lék," naléhá manželka na manžela."Ale vždyť to nám dal zvěrolékař pro psa?!"
"No vždyť právě! Když tě náš pes uvidí, možná to vypije i on."

Borderka s peněženkou v tlamě vejde do řeznictví, položí peněženku na pult a posadí se před vitrínu s masem.
"Tak co to bude?" ptá se řezník žertem. "Chtěla bys masíčko?"
"Haf!" štěkne borderka. "Hm," přikývne řezník. "A co to bude? Játra, slanina, roštěná..."
"Haf!" přeruší ho borderka. "A kolik té roštěné chcete? Půl kila, kilo..."
"Haf!" oznámí borderka. Ohromený řezník maso zabalí a z peněženky si vezme peníze. Když zvíře odchází, řezník se ji rozhodne sledovat. Borderka vejde do činžáku, vystoupí do druhého patra a začne škrábat na dveře. Vzápětí se dveře otevřou a nějaký muž jí začne nadávat. "Proč na ní křičíte?" ptá se užaslý řezník. "Tak chytré zvíře jsem v životě neviděl!"
"Chytré?" opáčí muž. "Tenhle týden si už potřetí zapomněla klíče!"

Na světovém sexuologickém kongresu se sešli vyhlášení odborníci z celého světa. Jeden z nich právě přednáší poznatky z experimentu, který měl dokázat, který pud je prvotní - zda potřeba utišit hlad, nebo ukojit sex.
"Psu plemene border collie jsme dva týdny odepřeli žrádlo. Poté jsme do jednoho rohu klece dali misku s potravou a do druhého fenu. Pes dal přednost žrádlu, až posléze zamířil k feně. Uvedený pokus jsme zopakovali několikrát a vždy jsme dali potravu do jiného kouta klece. Ukázalo se, že u psa vždy dominovala potřeba uspokojit hlad, potřeby rozmnožování se ukázaly být až jako druhořadé."
V tu chvíli vystřelila v poslední řadě auditoria ženská ruka: "Nic proti vám, pane kolego, ale zkusili jste vyměnit fenu?"


Obsah


ROZDÍLY MEZI PSEM OVČÁCKÝM, PASTEVECKÝM A HONÁCKÝM

Hned v úvodu je třeba napsat, že neexistuje přesné a zásadní vymezení toho, které plemeno psa je ovčácké, které pastevecké, a které honácké. Není možné je jednoduše zařadit ani podle upotřebení, ani podle anatomických znaků, ani podle charakteristických vlastností. Mnohé tyto znaky se u některých plemen psů prolínají. Určité rozdíly mezi těmito třemi skupinami plemen ale jsou.

Stavba těla a povaha
Rozdíly mezi plemeny ovčáckými, pasteveckými a honáckými jsou dány především stavbou jejich těla a povahou, ty se vyvíjely podle toho, v jakém prostředí psi žili a pro jaký účel byli využíváni. Zatímco ovčácký pes se více využíval ke shánění zvířat do stáda a jejich přihánění k ovčákovi, pastevecký pes sloužil hlavně ke hlídání a ochraně hospodářských zvířat, honácký pes pak k jejich nahánění. Zatímco pastevecký a ovčácký pes je více fixovaný na ovce (rozumí jim), honácký pes pak na hovězí dobytek (severští honáčtí psi na sobi a losy). Ovčácký pes většinou pracuje tiše, pastevecký, a hlavně pak honácký pes, při pasení (resp. honění) zvířat neúnavně štěká. Pastevecký pes považuje za svůj úkol svého majitele a vše co k němu patří, ohlídat. Ovčácký pes se snaží ve všem svému majiteli vyhovět. Honácký pes považuje svého majitele za chlebodárce, proto dělá to, co se od něj požaduje, navíc honění zvířat přímo miluje. Toto jsou jen zásadní rozdíly mezi plemeny psů pracujícími se zvířaty, existuje jich ještě několik, nejsou však již tak výrazné.
Zařazení do jedné či druhé skupiny většinou charakterizuje již název plemene, i to však může být zavádějící. Mnoho psů plemen, které mají v názvu přímo napsané, že jsou ovčácké, může být využíváno jako pastevečtí či honáčtí. Někteří pastevečtí psi dokážou dobře pást ovce i honit dobytek. Je tomu asi dva roky, co byla některá plemena psů dokonce přejmenovaná (např. kavkazský ovčácký pes na kavkazského pasteveckého psa). Honácký pes může být využíván i k hlídání nebo pasení ovcí. Rozhodující je však specializace. Některá plemena jsou úzce specializovaná, jiná méně.
Co mají tato plemena společné? Je to jejich hluboký vztah k hospodářským zvířatům. Snaží se je hlídat nebo honit. Je jim v jejich přítomnosti dobře. Lovecký pud mají většinou potlačený, některá plemena více, jiná méně. Některá plemena uplatňují svůj lovecký pud při chytání potkanů a koček, jiná při vyhledávání zatoulaných kusů. Málokterá plemena pasteveckých, ovčáckých či honáckých psů plení králikárny nebo sledují stopy divoké zvěře.
Mezinárodní kynologická federace (FCI) zařazuje psy různých plemen do deseti skupin. První skupinu tvoří dohromady plemena ovčácká, pastevecká a honácká. Většina pasteveckých psů (např. švýcarských salašnických) je však zařazena do skupiny 2 spolu s plemeny molossoidními. K ochraně, pasení a honění zvířat (zejména v severně položených oblastech světa) se však používají i některá plemena psů ze skupiny 5 - někteří špicové, lajky, laponský, islandský, sobí a norský pes. Tato plemena by se mohla řadit i k honáckým psům. Jsou neobyčejně otužilí a vytrvalí. Využívají se nejen k pasení či honění ovcí nebo dobytka, ale převážně sobů a losů. Od těchto psů se požaduje, aby uměli vystopovat zatoulané zvíře. Zajímavé jsou zejména lajky, jsou velmi všestranné. Jsou zároveň využívány k lovu i k pasení, tedy k činnostem, které se u jiných pasteveckých plemen vzájemně vylučují. Mají však společnou vlastnost s honáckými psy, při práci rádi štěkají.

Přírodní výběr (když dobře nepracoval, tak se pes zastřelil nebo vykastroval)
Dnes se chovají psi většinou pro potěšení (jako nejlepší přítel člověka), pro práci se zvířaty již méně, u nás dokonce velmi mizivě. V chovu většiny plemen psů se klade velký důraz na exteriér (vzhled psa), méně již na jeho pracovní vlastnosti. Dříve tomu bylo právě naopak. Exteriér byl vždy věcí podružnou, rozhodující pro chov bylo, za jakým účelem byl pes používán. Záměrným (většinou promyšleným) způsobem vznikala poměrně výrazně odlišná plemena psů loveckých. Logicky to bylo i proto, že lovecké psy většinou vlastnila a využívala šlechta (k bontónu dříve patřilo mít dobrého loveckého psa), ta si mohla dovolit věnovat své peníze na tvorbu nových plemen čistokrevnou plemenitbou. Pastevečtí a ovčáčtí psi vždy v historii patřili lidem, kteří tvrdě pracovali, nikdy nebyli moc bohatí a vzdělaní. Pes jim byl neocenitelným pomocníkem, ale málo toho věděli o šlechtění a čistokrevné plemenitbě. Věděli pouze, že spolu nemají pářit psy v příbuzenském vztahu. Největším pomocníkem při šlechtění jim byl právě ten tvrdý život, který vedli. Rolník, sedlák, salašník, honák či řezník neměl ani čas, ani náladu, zdržovat se s nemocným psem, natož se psem, který by měl vady povahy (například byl příliš nervózní). Takový člověk, který se dřel od rána do večera na poli nebo ve chlévě, potřeboval psa, který hlídá hospodářství a honí dobytek, nepytlačí a nechá na pokoji kočky a drůbež (většinou se psi pohybovali volně po pastvině nebo po dvorku). Šanci přežít měl ten pes, který jim dokázal při práci pomáhat. Byl to důsledný negativní výběr. Které zvíře nevyhovovalo, bylo nemilosrdně utraceno (alespoň se z něj využilo sádlo), v lepším případě se vykastrovalo. Tak se jednoduchým způsobem selektovaly vlastnosti zvířat, žádná cílená plemenitba, jen čistý negativní přírodní výběr.

Na různých místech podobná plemena
Exteriér, ale hlavně stavba těla a povaha psů, byly ovlivněny především prostředím, ve kterém psi po dlouhou dobu žili a hlavně k jakým účelům byli využíváni. Největší vliv prostředí a způsobu využívání je patrný právě u psů pasteveckých. V různých místech světa pak nezávisle na sobě vznikala plemena psů velmi si podobných. Jejich "tvůrci" to však ani nevěděli. Typická ovčácká, pastevecká a honácká plemena vznikla mnohem později než mnohá lovecká plemena psů. Prvním uznaným čistokrevně chovaným plemenem pasteveckého (nyní je spíše zařazován mezi honácké psy) psa byl appenzellský salašnický pes, a to až na začátku tohoto století. O pasteveckých, honáckých a ovčáckých plemenech psů se dá říci, že mají kořeny ve velmi dávné historii, ale oficiálního uznání se dočkala až poměrně nedávno.
Jak již bylo řečeno, stavba těla a povaha ovčáckých, pasteveckých a honáckých psů má svůj původ v dávné historii. To se hospodářská zvířata pásla na volném prostranství a přeháněla se (často kočovným způsobem) na místa, která nebyla ještě vypasena. Přeháněla se také na trh nebo na jatka. Postupem doby se od kočování upouštělo, psi zůstávali na stabilním místě, na salaších nebo v selských dvorech. Protože se pak začal uplatňovat oplůtkový systém pastvy, v daleko větší míře než pastevečtí se začali využívat psi ovčáčtí. Pokud to však bylo možné, na statku zůstal i pastevecký pes. I dnes se občas můžeme setkat s tím, že ovčácký mistr má pasteveckého i ovčáckého psa.

Ovčácký pes
Zatímco velikost, stavba těla i povaha je u většiny pasteveckých plemen psů podobná, u plemen ovčáckých psů bývají tyto vlastnosti velmi odlišné. Jsou to většinou psi všestranní, s bohatou škálou využitelnosti. V tomto směru zvláště vyniká německý ovčák. Společnou charakteristikou ovčáckých psů může být to, že jsou to psi anatomicky velmi podobní původním divokým psům a částečně i vlkům. Mají tělo delší než je výška v kohoutku, jejich hlava s plochým čelem a jen slabě vyznačeným čelním sklonem je protažena ve špičatý čenich, mají poměrně velké a většinou vzpřímené nebo polovzpřímené uši. Ocas mívají svěšený, jen v afektu se vzpřímí. Srst mívají buď dlouhou a jemnou, často lehce zvlněnou, nebo kratší a tuhou. Povaha ovčáckých psů je velmi různorodá, závislá na tom, odkud pes pochází, spojením jakých plemen vznikl a jaké úkoly vykonával. Společnou povahovou vlastností ovčáckých psů je, že se snaží ve všem svému majiteli, resp. pánovi, vyhovět. Jsou mu hluboce oddáni a někdy poslouchají jen jeho.
Z krajových zvláštností i způsobu využití vyplývá i způsob práce a vztah k ní. Téměř každý dobrý ovčácký pes dokáže kromě shánění ovcí dohromady a přivádění je k ovčákovi je i dobře nahánět (ne honit, tato disciplina je doménou honáckých psů, kteří honí dobytek). Ovčácký pes většinou pracuje tiše a podle příkazů ovčáckého mistra. Samostatnou činnost vyvíjí většinou tehdy, dbá-li na to, aby se zvíře neoddělilo od stáda. Stádo tedy stále neobíhá, ale spíše bedlivě pozoruje. Většina ovčáckých psů dokáže samozřejmě plnit i většinu úkolů, které mají pastevečtí psi, tj. především ohlídat stádo před zloději a divokými zvířaty. Medvědi a vlci se již ke stádům přiblíží jen zřídka. Ke hlídání stáda pak lze využít psa, který není příliš hřmotný a silný, hlavně, že je ostražitý a nebojácný. Jen velmi těžko se však skupina ovčáckých plemen psů dá rozdělit na další podskupiny.
K pasení ovcí se u nás, ale i v mnoha jiných zemích světa, využívá především border collie, původem staré anglické plemeno ovčáckých psů. U nás je toto plemeno v začátcích chovu, ve Velké Británii, Americe a Austrálii je však velmi rozšířené (ročně se zapisuje do každé z jejich plemenných knih více než 2 tisíce štěňat). Je to pes úžasných schopností, vysoce inteligentní, všestranný a velmi přizpůsobivý. O srst border collie se není nutné starat tak pečlivě jako u ostatních anglických ovčáckých plemen psů. Protože border collie se stává v pasení ovcí, ve sportovní disciplině agility (překonávání různých překážek) a obedience (speciální zkoušky poslušnosti) bezkonkurenční, začínají se na soutěžích zavádět takzvané "BBC třídy" (but border collie - všechna plemena kromě border collií). Je to proto, aby i jiná plemena měla šanci vyhrát. Pověst pracovní jedničky si border collie vysloužily i v mnoha dalších činnostech, ve hře zvané flyball, jako doprovodní psi, záchranáři, vyhledávači drog a psi lavinoví. Psi plemene border collie vynikají nad ostatními asi proto, že mají mnohem více než ostatní zakořeněnou potřebu zalíbit se svému pánovi, udělat pro něho cokoliv, v jakoukoliv dobu a za jakýchkoliv podmínek.
I ostatní anglická plemena ovčáckých psů (bearded kolie, skotský, shetlandský a staroanglický ovčák) patří mezi nejoblíbenější na světě. Jsou to energičtí, ostražití, svědomití psi, s výjimečnou inteligencí. Skotský ovčák je již běžně nazýván "kolie". Byla vyšlechtěna dlouhosrstá i krátkosrstá varianta kolie v několika barevných kombinacích. Vyžaduje se u ní "irský" druh strakatosti (hřbet plášť, mohutný bílý límec, bílé tlapky a konec ocasu). Shetlandský ovčák je více známý jako šeltie. Je to "zmenšenina" kolie. Zatímco kolie má v kohoutku asi 60 cm, šeltie pouhých 35 cm. Staroanglický ovčák je více znám pod jménem bobtail. Má dlouhou, hustou a jemnou srst. Je charakteristický tím, že chodí mimochodem (vykračuje společně hrudní i pánevní končetinou na jedné straně těla). Bearded kolii se říká "vousatá". Dlouhá, splývavá srst ji výborně ochraňuje zejména proti vlhkosti. Ačkoliv součástí jejího jména je slovo kolie, není se skotským ovčákem (kolií) příbuzná, obě plemena spojuje pouze způsob pracovního využití. Všechna výše jmenovaná anglická plemena psů vyžadují náročnou péči o srst (zvláště bobtail).
Ve střední Evropě je nejvíce oblíbeným ovčáckým plemenem psa německý ovčák. V ČR se ročně zapisuje téměř pět tisíc štěňat (pro porovnání: více než 500 zápisů štěňat ovčáckých plemen psů ročně mají v české plemenné knize psů pouze zástupci belgických a anglických plemen). Avšak psi, kteří pak pasou ovce, se dají spočítat na prstech jedné ruky. Bohužel, přestože je u nás k dispozici tolik genetického materiálu, není jednoduché najít štěně, u kterého bychom si mohli být jisti jeho budoucí výkonností a vitalitou. Jen málokterý německý ovčák v ČR má výrazné genetické předpoklady pro pasení ovcí. Daleko více se však němečtí ovčáci využívají v zemědělských podnicích ke střežení majetku. V tomto ohledu je to u nás nejvyužívanější plemeno psa. Němečtí ovčáci, obdobně jako ovčáci belgičtí (tervueren, malinois, groenendael a laekenois) mají široké využití jak ve sportovní kynologii, tak jako služební psi.
Německý ovčák dal základ chodskému psu. Je to naše národní plemeno, které sice ještě není oficiálně uznáno mezinárodní kynologickou organizací FCI, ale má dávnou historii a těší se hojné přízni českých chovatelů. Ročně se v plemenné knize zapisuje asi 100 štěňat, někteří chodští psi se využívají i u stád ovcí.
Protože se německý ovčák velmi podobá vlkovi, věří se, že v jeho žilách proudí i část "vlčí krve". Skutečnými kříženci německého ovčáka s vlkem jsou však holandský Saarloosův vlčák a československý vlčák (ten je nejmladším českým plemenem uznaným FCI). Německému ovčáku se také hodně podobá bílý staroněmecký ovčák a americko-kanadský bílý ovčák. Říká se, že právě bílá barva je původní barvou ovčáckých psů. Prý je to proto, aby pastýř nemohl za soumraku zaměnit psa za vlka. Jiný výklad je v tom, že si ovce na bílého psa lépe zvyknou. Bílou barvu ovčáckých a pasteveckých psů si pastýři oblíbili nejvíce v zemích střední Evropy (psi s bílou srstí jsou také slovenský čuvač, kuvash, puli, komondor).
O ostatních ovčáckých plemenech se zmíním jen krátce. Mezi ovčácká plemena psů se zařazují ta, která mají v názvu slůvko "ovčácký" (pikardský, pyrenejský, holandský, holandský pudl, bergamský, chorvatský, polský nížinný, iberský, katalánský, australský), beauceron a briard. V poslední době se hodně mluví o možnosti využit u nás k pasení schopnosti australského ovčáka. U tohoto psa je zajímavé, že země jeho původu je USA, ne Austrálie. Je to pes, který se dováží do Evropy především pro jeho schopnost pohybovat se v těsné blízkosti koně (tak se s ním lze často setkat na přehlídkách westernového ježdění). Hodí se více tam, kde pasou dobytek a mají koně, s kterými provozují westernové rodeo. Australský ovčák je charakteristický tím, že má pahýlovitý ocas. Psům, kteří se narodí s delším ocasem, se zkracuje (podobně jako tomu je u psů plemene bobtail). V některých zemích je však kupírování ocasů zakázáno (u nás ještě ne). U nás je zakázáno kupírování uší, proto například briarda s kupírovanýma ušima již téměř nepotkáte. Briard je však velmi zajímavý jedním zvláštním znakem. Na zadních nohách mu vyrůstá šest prstů.
Mezi ovčácká plemena patří i australský kelpie. Je to pes mnoha svými vlastnostmi (především i posedlostí pracovat, workaholismem) srovnatelný s border kolií. Má však jiný vzhled (více se podobá honáckým psům) i trochu jinou povahu (je svéhlavý a divočejší, vždyť na jeho vzniku se údajně podílel i australský divoký pes dingo). Má ojedinělou schopnost běhat po zádech ovcí ve stádě. Když se chce dostat na druhou stranu velkého stáda ovcí, rychle přeskakuje z jednoho hřbetu ovce na druhý. Tento způsob práce je využitelný zvláště když jsou ovce v ohradě a je třeba je z ní rychle vyhnat, například na aukci. Plemeno kelpie je také známé tím, že dovede dlouhou dobu vydržet bez vody.

Pastevecký pes
Úkolem psů pasteveckých plemen bylo především chránit stádo před zloději, vlky a medvědy, přihnat ke stádu zaběhlý kus, případně občas posloužit při přemísťování břemen na krátkou vzdálenost jako pes tažný. Pastevecký pes z hornatých a podhorských oblastí Evropy musel působit masivně, musel budit respekt, být silný, vytrvalý, otužilý, nenáročný (většinou má dlouhou srst se samočisticími vlastnostmi, nemusí se často česat), musel vydržet být bdělý, ostražitý a v činnosti (běhat, honit, štěkat) celý den, i v noci.
Charakteristickou vlastností všech pasteveckých psů je to, že jsou v rodině, ve které žijí, zvířetem velmi milým, přátelským a citlivým. Ačkoliv jsou velmi chytří a samostatní, jsou dost špatně cvičitelní. Většinou velmi rychle pochopí, co se na nich požaduje, ale často přemýšlí, jestli je účelné úkol splnit nebo zda by nebylo lepší zabývat se něčím z jejich pohledu užitečnějším.
Jsou to zvířata na první pohled velmi klidná, pohybují se většinou poměrně pomalu, krátkodobě však dokážou vyvinout velkou rychlost. Na delší vzdálenosti jsou vytrvalí. Dokáží unést a hlavně utáhnout i docela těžká břemena (většina jich utáhne náklad těžší než 500 kg). Ačkoliv často bývají dominantní (jsou si vědomi své síly a majestátnosti), drží se zpět (nepřekážejí, neotravují). Nesmí se jim však dovolit stát se "pánem" rodiny, to si pak dělají co chtějí. Jsou ale velmi nesnášenliví k cizím lidem, psům i jiným zvířatům (která nepatří k majetku jejich pána). Často jsou dokonce zákeřní, nechají se pohladit a pak zaútočí zezadu. Při výchově pasteveckých a honáckých psů je třeba mít "pevnou ruku", být přísní a důslední, nejhorší je nechat si je "přerůst přes hlavu".
I pastevecká plemena by bylo možné ještě dále členit. Obvykle se rozdělují podle země původu, nejznámější jsou pastevečtí psi švýcarští, maďarští, ruští, turečtí, jugoslávští, italští, španělští a portugalští. To však neříká nic o vzhledu a využití psa. Členění tohoto druhu však oficiálně neexistuje. Různá označení přímo v názvu psa, například "pastevecký", "horský", "salašnický" nebo "selský" je často jen synonymem. Většina pasteveckých psů pochází z hornatých oblastí. Zde mají původ velmi mohutní a většinou molossoidní plemena pasteveckých psů jako je pyrenejský horský pes, pyrenejský mastin, španělský mastin, tibetský mastif, bernardýn, švýcarský salašnický pes, bernský salašnický pes, šarplaninský, kavkazský, jihoruský, anatolský, krašský, podhalaňský a středoasijský pastevecký pes, leonberger, novofundlandský pes, landseer a slovenský čuvač. Slovenský čuvač se dříve jmenoval tatranský pes, patří mezi bílé pastevecké psy, stejně jako podhalaňský pastevecký pes, maďarský kuvash a komondor, kteří jsou původem spíše z nížinných oblastí. Rozdíl mezi horským a nížinným psem je především v tom, že pes z hor je masivní, hranatý, podsaditý, krátkonohý, kdežto nížinný, stepní pastevecký pes je vysokonohý (i když může být v kohoutku nižší), štíhlejší a s lehčí kostrou. Typickým zástupcem této skupiny psů je třeba hovawart. Některá plemena, jako například kavkazský pastevecký pes, se vyskytují v obou variantách, horské i stepní. Zcela zvláštní postavení u nás zaujímá český horský pes. Byl vyšlechtěn až v poslední době křížením slovenského čuvače s tažným psem alaska husky, přivezeným z Kanady. Je to pes velmi vytrvalý a otužilý, všestranně využívaný. V roce 1984 byl uznán jako plemeno národní, na mezinárodní uznání ještě čeká.

Honácký pes
Honácký pes má většinou silný a kompaktní trup, širokou hruď, krátký a silný krk, břicho ve slabinách mírně zatažené, krátkou, tuhou a drsnou srst, ploché čelo a špičatý nos. Je to robustní, silný, otužilý, bystrý a neúnavný pes, který se dokáže pohybovat v těsné blízkosti hovězího dobytka a koní. S pasením ovcí mívají tito psi dost problémů, protože jsou na ně příliš ostří a hluční. Proto se u ovcí používají k jejich nahánění, ne k jejich pasení. Synonymem pro označení honáckého psa je "selský", ale i "řeznický". Označení "selský" má pes dánský, za typického psa řeznického se považuje rotvajler. Typickými představiteli honáckého psa jsou appenzellský a entlebušský salašnický pes. Appenzellský pes má krátký, na hřbet stočený ocas, entlebušský pes ho má rovný a pahýlovitý. Appenzellský pes má delší nohy a působí elegantněji než entlebušský pes (ten má pouze 40 - 50 cm v kohoutku). Obě plemena bývají většinou tříbarevná, trikolorní, s typickými barvami a umístěnými znaky jako u všech švýcarských salašnických psů. Entlebušský pes je temperamentnější, ale také ostřejší, než appenzellský pes.
Honácký pes se stará, aby stádo (především pracuje s mladým žírným hovězím dobytkem) pochodovalo vpřed. Místo obíhání stáda, které je typické pro ovčácké psy, se honáčtí psi "zdržují" za stádem. Za stálého štěkání dohlížejí, aby se nějaký kus neoddělil. Jakmile se tak stane, okamžitě a nekompromisně zakročí. Svými řezáky ho kousne pod hlezenní kloub zadní končetiny. Kopnutí, které nevyhnutelně následuje, se musí obratně vyhnout. Již po jedné takové zkušenosti si zvíře většinou rozmyslí, aby někde "okounělo", zatímco stádo se vzdaluje. Honácký pes považuje svého majitele za chlebodárce, proto dělá to, co se od něj požaduje. Hlavně však dělá to, co se mu líbí, tedy honit dobytek.
Dalším, typicky honáckým psem, je australský honácký pes, který je produktem křížení border kolie, dinga, kelpie a dalmatina. Přikřížení dalmatina, který vždy doprovázel lovce na koních, způsobilo, že tento pes (podobně jako v Americe australský ovčák) je vhodný k honění velkých stád dobytka s využitím koní. Tento pes je pověstný mohutným skusem. Výška psů v kohoutku se pohybuje od 43 po 51 cm.
Velškorgi je vzhledově velmi odlišný od všech honáckých, ale i pasteveckých a ovčáckých psů. V porovnání s ostatními je velmi malý s nízkýma nohama. Jeho kohoutková výška se pohybuje mezi 25 až 30 cm. Je to pes, který je neodolatelně přitahován k dobytku, i bez speciálního cvičení začne dobytek pohánět. "Corgi" je v různých jazycích překládáno jako skřítek, šibal, lump, či pata (kouše do paty). To plně vystihuje jeho povahu. Je to ale pes milý a oddaný. Ačkoliv je malý a nízký (dá se říci, že zakrslý), je velmi silný a značně aktivní. Je vynikajícím hlídačem. Jeho krátká a hustá přírodní srst nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Vyskytuje se ve dvou variantách, Pembroke má něco ze špice, Cardiganan zase z jezevčíka. Pembroke mívá vrozený pahýlovitý ocas, Cardigan má dlouhý, kartáčovitě osrstěný ocas. Velškorgi je i lovec, krysy a lišky loví s obrovskou vášní. Z dob, kdy ještě honil dobytek, si velškorgi zachoval chňapat zuby. Když ho chce někdo chovat doma, musí ho to odnaučit.
Mnoho plemen psů (nejen honáckých či řeznických) ztratilo v současné době své původní poslání pracovního psa, staly se "pouhými" domácími miláčky. Patří k nim například flanderský bouvier (v minulosti byl považován za jednoho z nejobratnějších honáckých psů, doslovný překlad jeho jména je "poháněč volů z Flander). Je vysoký 59-68 cm, má silnou, 6 cm dlouhou a hustou srst s hrubými a suchými pesíky (dělá dojem neupravenosti, až divokosti).

Některá plemena psů zařadit nelze
Příkladem plemen psů, které nelze zařadit ani mezi pastevecké, ani mezi honácké či ovčácké psy jsou tři maďarská plemena pumi, puli a mudi. Jsou si na první pohled velmi podobná, ve skutečnosti však mají znaky, které je od sebe výrazně odlišují. Všechna tato maďarská plemena se mohou vyskytovat v různých barvách od bílé, přes hnědou, až po černou. Vyskytují se však i psi různě strakatí. Pumi je ostřejší, temperamentnější a rychlejší než puli, proto se také občas používal při pasení vepřů. Je velmi hlučný, štěká na každého a na všechno. V úvodu jeho standardu je ostatně napsáno: "pumi je neschopen se chovat klidně". Pomalejší a rozvážnější puli je používán hlavně pro nahánění ovcí. Hlavní anatomický rozdíl je ve způsobu, jak drží uši. Pumi má uši vztyčené, jen na koncích překlopené. Uši puliho jsou pokryty dlouhou srstí a pes je nosí svěšené. Mudi má uši úplně vzpřímené. Puli, protože byl atraktivnější a lépe zvládnutelný, se stal módním psem. Strukturu srsti má podobnou jako komodor. Z podsady a pesíků se tvoří husté zplstnatělé copánky a provazce. Na výstavách se lze setkat se psy, kteří mají až k zemi sahající dlouhé provazce srsti. Oči mívají často touto srstí zcela zakryté, takže sotva vidí. Pumi se dost podobá pinčovi s jemnou chundelatou srstí, má krátký na zádech položený stočený ocas. Mudi se velmi podobá německému špicovi, bývá většinou černý, srst má krátkou a zkadeřenou, mívá svěšený nebo nad hřbetem nesený ocas. Pumi a mudi zůstali u stád a vedou život typicky pracovních psů. Do plemenné knihy jsou často zapisováni psi "nalezenci", kteří jim jsou v exteriéru podobní.

Upřednostnit pracovní využití
Některá původně ovčácká (např. bobtail nebo bearded kolie "vousatá"), pastevecká i honácká (např. flanderský bouvier nebo puli) plemena psů se během poslední doby silně změnila. Již to nejsou nenároční psi sedláků, ale psi, jejichž srst potřebuje stálou péči (zejména před výstavou musí projít důkladnou úpravou srsti). Doufejme, že u pracovních plemen psů budou při jejich hodnocení vždy v popředí pracovní vlastnosti a nebude se upřednostňovat exteriér. Doufejme, že se budou pracovní psi více a profesionálněji používat v chovech hospodářských zvířat České republiky. Je třeba se psy pracovat, dovážet dobrý genetický materiál ze zemí, kde jsou psi pro práci ještě hojně využíváni, snažit se, aby se alespoň v jedné ze tří generací předků pes s pracovním využitím objevil. Dovoz psů ze zahraničí nebo jejich krytí v zahraničí je sice poměrně složitá a nákladná záležitost (za štěně dobrého ovčáckého psa se v zahraničí musí zaplatit v přepočtu na naše peníze často více než 20 tisíc Kč, za vycvičeného nejméně dvakrát tolik), ale určitě se to vyplatí.

Nakonec trochu statistiky
V české plemenné knize ČMKU se ročně zapisuje asi 34 tisíc štěňat od 195 plemen psů (v průměru 175 štěňat od jednoho plemene). Zhruba 20 % štěňat patří mezi plemena pastevecká, ovčácká a honácká. U nás se chová 17 ovčáckých plemen (ročně se u nich odchová 4500 štěňat), 17 pasteveckých plemen (asi 1700 štěňat) a 8 honáckých plemen (600 štěňat).

Radko Loučka